Nedá mi, abych se nezmínila o tom, co jsem vyslechla minulý týden ve městě, během jednoho dne a během jedné hodiny.
Příběh první
Po dvou měsících jsem konečně zavítala do hodinářství, abych si nechala vyměnit baterii v hodinkách, která mě zradila těsně před mou dovolenou. Když jsem vstoupila do obchodu stala jsem se svědkem nemilé záležitosti. Majitel prodejny vedl vzrušený hovor s dvěma muži. Starší muž, otec toho mladšího, asi tak šestnáctiletého mladíka, právě zjistil, že syn už před pěti měsíci vzal doma nějaké cennosti a v tomto zlatnictví je prodal. Šperky patřily mamince, ta se doma zhroutila a otec se snažil na majiteli šperky získat zpět, což bylo nemožné, jak mu bylo logicky vysvětleno. Kluk dostal peníze a šperky byly jako zlomkové zlato odeslány kdalšímu zpracování - před pěti měsíci. Oba muži odešli s nepořízenou.
Příběh druhý
Z hodinářství jsem šla do čistírny, malé sběrny, uprostřed jednoho velkého sídliště. Párkrát jsem tam už byla, naposledy vloni, ono je dnes těžké vůbec sehnat čistírnu. Tato provozovna sloužila navíc jako sběrna sázenek a prodejna různých drobností. Suverénně jsem vešla dovnitř a užasla jsem, mezi obsluhou a zákazníkem vyrostla na šířku místnosti vysoká skleněná, chce se mi říct téměř neprůstřelná stěna. Nelžu vám, když řeknu, že jsem vyšla na ulici abych se podívala, jestli tady vlastně ta čistírna vůbec ještě funguje. Velká cedule mě ujistila, že ano. Vešla jsem znovu dovnitř a zeptala jsem se prodavačky, proč takové opatření a ta mi sdělila, že ji vloni na silvestra přepadli dva muži s nožem a sebrali jí peněženku s dost velkou částkou. Ani jsem se nezeptala, jestli je chytili, asi by to bylo zbytečné.
Já vím, že to jsou maličkosti, proti tomu, čím nás denně "krmí" média. Ale nedalo mi to, během krátké chvíle toho na mne bylo trošku moc.
Příběh třetí
Už jsem chtěla končit, ale ještě jsem si vzpomněla na jednu velmi smutnou příhodu, která se stala před několika lety ve stejném městě. Byla jem zaměstnaná v jedné firmě, která měla styk s veřejností, včetně stavebních projektantů. Po dlouhé době mi zavolala jedna paní projektantka a něco jsme spolu řešily po telefonu. Já jsem se jí mezi řečí zeptala, jestli nebyla nemocná, že už u nás dlouho nebyla. Ona mi odpověděla, že v poslední době nepracovala, že jí zemřela dcera. Byla jsem dost zmatená a zeptala jsem se jí, co se stalo, ona mi odpověděla, že ji přece zabili v práci. Byla to buď směnárna nebo sázková kancelář, teď už přesně nevím. Myslím, že se vrah nenašel. Po její dceři zůstal malý chlapeček.
Co k tomu dodat?
