V poslední době se mi nějak nechce psát. Když vidím, jak jste všichni pilní, tak se stydím. Od mého minulého psaní byla u nás asi největší událost, když vnučka přinesla ze školy covid. Nepomohla ani důsledná izolace, covid skočil i na mne a stejně tak i na ostatní rodinné příslušníky. Naštěstí to u všech proběhlo bez větších obtíží.
Ve volných chvílích jsem hodně četla. Nejvíc na mne zapůsobila kniha Karin Lednické Šikmý kostel II.
O prvním dílu jsem se zmínila nedávno. Snad proto, že se děj odehrává v našem kraji, možná proto, že syn také 14 let fáral, ale hlavně proto, že jsem se dozvěděla plno informací o česko-polských vztazích z období před I. světovou válkou do konce té druhé, bylo pro mne čtení obou knih velmi silný zážitek. O Karin Lednické se v poslední době hodně píše. Někoho to téma přitahuje, někoho odrazuje. U mne je jednička.
Poslední, VII. díl Husitské epopeje Vlastimila Vondrušky jsem dočetla rovněž nedávno.
Pro ty, kterým se první knihy budou zdát moc obsáhlé (každá cca 600 stránek), dávám tip na tuto knihu. Holky od spitfirů jsou mladé ženy s oprávněním řídit letadlo, které se dobrovolně přihlásily, aby britským vojákům ve II. světové válce tzv. přemísťovaly bojové letouny na určené místo. Kniha má svůj krásný příběh.
Kniha Utajená dcera je příběh o nechtěných adopcích novorozenců, které probíhaly ještě koncem minulého století v Austrálii. Bude se určitě líbit.
Třeba jsem někomu z vás dala tip na dobré čtení. Mějte se pěkně.
