Jarní Hukvaldy

Každoročně, když kvetou kaštany a pokud je to jenom možné, navštívím hukvaldskou oboru, abych se pokochala jejich krásou. Toto není můj první článek o Hukvaldech, známých především jako rodiště  hudebního skladatele Leoše Janáčka. Je tu také hrad Hukvaldy a nádherná hukvaldská obora, oáza klidu a pohody. Návštěva ovšem nesmí probíhat o víkendech a svátcích, to je tu přelidněno a nevlídno.

Minulý pátek mimořádně vysvitlo sluníčko a plánovaný výlet se mohl uskutečnit. S kamarádkami z naší turistické skupinky jsme opět kontaktu a snažíme se každý týden alespoň někam vyrazit. Tentokrát to byly Hukvaldy. Máme to kousek.

 Když vystoupíte z autobusu nebo z auta, projdete kolem roztomilých hospůdek a obchůdků, jejichž majitelé  provádějí rok od roku nějaké vylepšení. Jdete pěkně do kopečka, kolem místního kostelíku a protože vám ráno svítí sluníčko do očí, kostelík vyfotíte až na zpáteční cestě.

V oboře je pěkný chládek.

Tady už máme jednoho z mnoha a mnoha krasavců.

Sluníčko svítilo a ty barvičky byly opravdu takové, jaké jsou na fotkách. Čerstvá, čistá jarní zeleň.

Samozřejmě liška Bystrouška, toho času třetí, zatím pevně drží na podstavci. U lišky někdo zanechal malovaný kamínek a už přicházeli starší manželé, kteří si nesli také malovaný kamínek na výměnu. Pěkná a velmi rozšířená akce.

Pohled na kousek zdiva hradu, je ho víc a stojí za návštěvu. Pořádají se tam komentované prohlídky, koncerty a jsou odtud překrásné výhledy. Jenom do kopce se nám nechtělo...

Vlastníkem a správcem obory jsou od jistého roku Biskupské lesy a ty se snaží návštěvníkům zpříjemnit pobyt. Třeba tato studánka byla jenom taková obyčejná, se stříškou a hrníčkem. Nedávno se tam objevilo zvířátko, asi rys... Rysa jsem v oboře sice neviděla, zato je tu spousta daňků a muflonů.

Daňci jsou zvyklí na lidi a tentokrát přišli až k cestě, abychom si je mohli lépe prohlédnout.

Rostlinka  se jmenuje áron karpatský Objevila jsem ji tu před lety a nikde jsem se s ní už nesetkala. podobá se kale.

Na Hukvaldech jsem byla naposledy před dvěma lety na podzim s manželem a příbuznými z Kanady, těm se tam tak  líbilo, až jsem se divila.  Měli bychom být více hrdí na naše "poklady". 

Ještě jedna zajímavost. Kaštany, plodící a zároveň podruhé kvetoucí. Fotka je z podzimu 2019.

Něco z korálků

 

Nedávno jsem probrala svoje šuplíková díla a pokusila se alespoň něco dokončit. Je to náhrdelník a náramek. Technika je velmi jednoduchá, při použití různých tvarů korálků nebo jejich počtu vznikne vždycky originál.

Uzávěry jsou magnety. Při spojení obou kousků vznikne dlouhý náhrdelník. Jenom škoda, že moje dokončené dílo musí znovu do šuplíku a počkat na lepší příležitost. K teplákům se moc nehodí...

Mějte se pěkně a užívejte si rozkvetlého jara.

Letošní výprava za medvídkem

Jak jsem se zmínila v předchozím článku, podnikáme každoročně výpravu za medvědím česnekem. Počasí  nedovolilo, uskutečnit ji dřív a já už jsem měla obavy, že mi česnek vykvete a nebude poživatelný, ale počasí také způsobilo, že česnek na mne počkal.

Máme takové místečko, kde skoro nikdo nechodí, prostě oáza klidu.

Každoročně je naším milým společníkem synův pejsek Daník, ten je celý šťastný, že je v přírodě.

Sasanky stále ještě kvetou.

Tady je úlovek, jenom ho zpracovat....

Mám kamarádku, která je rodilá sběračka, jenom začnou houby a borůvky, už je v lese a užívá si to, já taková nejsem. Ve sběru něčeho ( třeba chmele, brambor nebo i těch borůvek ) jsem byla vždycky poslední. Většinou se rozptyluji vedlejšími věcmi, jako třeba krásou kytiček. Vedle sasankového pole jsme míjeli i pole s devětsilem lékařským.

Tuto rostlinku jsem viděla poprvé. Doma jsem pak zjistila, že se jmenuje podbílek šupinatý a je to parazit na kořenech olše, lísky nebo topolu.

Název Medvídek vymyslela moje druhá kamarádka, která je velkou příznivkyní medvědího česneku. Já si po včerejšku  tu přízeň nechám zase na příští rok. Zelená barva se vyskytovala všude o pachu ( nebo vůni? ) ani nemluvím. Ale je zpracováno. Listy jsem pomlela, osolila  a přidala trochu oleje. Hmotu jsem napěchovala do skleniček a uskladnila v lednici. S lítostí jsem vzpomínala na manžela, kterému jsem vloni slibovala větší množství pesta, měl ho moc rád.

Na chlebu s máslem je moc dobrý, ale tady jsem to přehnala, je to síla! Po pozření větší dávky prý mohou nastat zdravotní komplikace...😀

V sobotu už máme květen, zdá se že se sluníčkem je všechno veselejší, mějte se pěkně a užívejte si jara.

Apríl!

 Sotva nastoupil měsíc duben, už nám ukázal, co umí. Prostě apríl!   

Prvního dubna byly prázdniny a možná také první velmi teplý den. Podařilo se mi dát po dlouhé době dohromady vnučky a vyrazily jsme společně do přírody. Na výzvědy, jak to vypadá s medvědím česnekem. Dobrá zpráva. Roste!

Pohyb na čerstvém vzduchu holky pořádně rozehřál.

Ještě trochu sasanek...

Pondělí velikonoční 5.4. Ochladilo se a foukal silný vítr. S rodinkou jsme vyrazili do nedaleké obce Staříč, která se ještě nedávno pyšnila těžbou uhlí. Jo, uhlí, to už je minulost, ale v oku mnohého havíře se ještě zaleskne nějaká ta slza ( syn fáral 14 let ). Na fotce je vysílač-rozhledna. Samozřejmě rozhlížeti v dnešní době je povoleno jenom z kopce dolů.

Pohled na Beskydy

Tentokrát jsme si vzali teplé bundy a čepice.

Přinesla jsem si trošku podbělu na sušení.

Když jsem se dnes ráno probudila, myslela jsem, že se mi to jenom zdá.

Všude bylo bílo 😊. No co, máme přece apríl!

Veselé Velikonoce!

 

Ke svému velikonočnímu pozdravu přikládám ještě pár ukázek mého současného tvoření, které mi přináší  trošku radosti a uklidnění v nové situaci, která pro mne nedávno nastala. 

Náš korálkový kroužek musel ze známých důvodů přerušit působnost ale i zde máme distanční výuku😊, Takže máme stále co dělat. Mimo jiné, distanční výuku houslí a kytary májí i moje vnučky a distanční výuku mají i vnoučata v turistickém oddílu... To jenom tak na okraj.😊

Ještě jednou, krásné Velikonoce! Snad ty příští už budou, takové, jaké mají být. Opatrujte se!

Ladislav Zibura

 

Když jsem poprvé slyšela jméno autora, spojovala jsem si ho s obrázkem na této knížce. Myslela jsem, že je to starší pán s cestovatelskými zkušenostmi. Potom jsem se stala pravidelným posluchačem  Českého rozhlasu Dvojky, kde každým týdnem předčítali z jeho knih. Zjistila jsem, že Ladislav Zibura je ten maličký blonďatý človíček dole na obrázku, že je to celkem mladý člověk a že svoje cesty začal podnikat ve velmi ranném věku. Není to cestovatel v pravém slova smyslu, ale je to poutník, což je velký rozdíl. Na svých cestách chodí většinou pěšky ( kromě přesunů mezi kontinenty a státy ).

 

K přečtení jsou ještě tři další knihy, ale já jsem četla zatím jenom knihu "40 dní...", kterou vřele doporučuji, ty ostatní si také ráda přečtu. Obsah nebudu prozrazovat. Když jsem si ji půjčovala v knihovně, zjistila, jsem, že je o knihy Ladislava Zibury velký zájem.  

To ale bylo ještě v loňském roce. Letos musím zatím vystačit s vlastními knížkami. Ty z knihovny mám přečtené, okénko naše obecní knihovna nevlastní, ale program v počítači funguje a já mám poštu plnou upomínek, nemám si jich prý všímat....

Naštěstí mám ve své knihovně hodně nových nepřečtených knížek. Pro mne a pro mnoho mých známých jsou knížky důležité, bohužel pro mnoho mladých a dětiček je to něco nepotřebného, s čím ho dospělí otravují. Je mi z toho smutno, ale nezměním to.

Určitě si od prince Ládíka, jak si autor říká,  něco přečtěte, stojí to za to.