Dvojité narozeniny

Dvojité narozeniny mých synů byly sice už včera, ale slavily se až dnes v širokém kruhu rodinném.

Opět jsem uplácala svůj klasický dort. Číslo 31 tam mělo být dvakrát, ale místa bylo málo a největší umění bylo vytvořit výzdobu porouchanou zdobičkou, nakonec se to se zatajeným dechem povedlo.

A aby se kluci necítili ošizeni, dostali ještě jeden dort, který upekla žena jednoho z nich, Ivetka. Její dort je nejen vzhledný, ale i chutný.

A léta běží... Kde jsou ty časy, když byli takhle maličcí ! Kluci, ač dvojčata, nikdy si nebyli a dodnes nejsou v ničem podobní. Jeden má už tři děti, druhý je zatím svobodný, ale dnes jsme se dozvěděli velkou novinu příští rok bude svatba! Tak a je zase o čem přemýšlet!

Kaktus

O víkendu se nám pokazil zámek ve dveřích. I vydali jsme se do Baumaxu koupit nový. Náš zámek sice neměli, ale víme, kolik dalších, mnohem vzhlednějších a "potřebnějších" věcí, než je hloupý zámek, tady mají. Především kytičky. Bylo mi nabídnuto, ať si sama něco vyberu k tomu nadcházejícímu MDŽ. Tak jo!

Z praktických důvodů jsem si vybrala tohoto fešáka, je skladný a hlavně kvete! Máme doma plno kaktusů, ale žádný nikdy nevykvetl. Mám dokonce jednu takovou vzpomínku, kdy jsem synovi kupovala kvetoucí kaktus. Kvítečky byly podobné jako tyto a všechny rozvité, kaktus kvetl dlouho, předlouho, až nám to bylo divné. Ale nechali jsme ho, ať kvete. A on kvetl. Pak jsen uchopila jeden kvíteček a on mi zůstal v ruce i s malinkým bodečkem. Dodnes se stydím, jak jsem se nechala napálit. Ale kaktus máme stále a také on nám nikdy podruhé "nevykvetl", asi trucuje nad tou potupou.

Přísahám, že tyto kvítečky jsou pravé!

Zákon schválnosti

Minulý týden bych na svém kondiciogramu měla určitě samé plusy. Nachodila jsem čile mnoho kilometrů, zvládla plno úkolů a dokonce obávané výsledky lékařského vyšetření dopadly velmi dobře. Jenže moje štěstí trvalo do soboty. Včera to na mne přišlo, vypadá to naštěstí jen na rýmu, ale je to závažný problém, protože když jsem se tak minulý týden potulovala po různých zdravotnických zařízeních, objednal mne můj pan ortopéd na menší chirurgický zákrok na levé noze, který by mi, jak se říká, měl zkvalitnit život. Ale je zde jediná podmínka, být zcela zdravá. Tak to je pěkné! Už dlouho mě žádná nemoc neschvátila. Začala jsem jednat a nakoupila si plno léků, už jsem vypila litry čaje, za použití citronu a zázvoru a bylinek. Slivovička je vyloučena, zapovídá ji lék, který užívám. Škoda. Mám na léčení celý týden, snad se to podaří.

P.S. Proč mám na prahu jara takový mrazivý obrázek? Protože na této procházce z minulého týdne jsem si svoje nachlazení asi uhnala. Slibuji, že od této chvíle budou už samé jarní obrázky.

Můj zvěřinec

Stále si po chvilkách hraji a už mi vznikl takový malý zvěřinec

Nejdříve to byli tito dva ušáci

Kravička

Sovička do sbírky

Hnědá Kitty

Parta kompletní, předlohy jsem získala na internetu a z dostupné literatury

Tuto Kitty jsem si nechala naposledy, protože ji vytvořila naše Natálka, jen s mou maličkou pomocí, moc se jí povedla

Řekla jsem si: "Helo,už toho nechej, je třeba se připravovat na Velikonoce!" Je to tak. Ještě bych chtěla zkusit zvířátka ve 3D, tak to zase někdy v zimě. Včera jsem se opět přihlásila do dvou munikurzů, které jsou zase o něčem jiném. Už se těším.

Přehrada v zimě

Dnešní krásný slunečný, ale studený den mne velmi lákal vyrazit někam do přírody a tak jsme se s mužem vydali kousek za humna, samozřejmě s foťákem

Přehrada Olešná byla celá pokrytá ledem

Tato místa jsem ukázala už v létě a na podzim. Před námi je krytá část aquaparku, v pravém rohu je vidět, že jim tam důkladně topí

Aby bylo jasné, že jsou v přehradě ryby, tak jsem nafotila toto zařízení, umístěné vedle místní loděnice. Jsou tam nějaké hadice a starý dřez, ale je tam zákaz mytí, jsem ztoho nějaká zmatená a budu to muset ještě někdy prozkoumat

Ve své podzimní reportáži jsem psala o nové cyklostezce a stezce pro pěší, kterou ve velmi krátkém čase kolem přehrady vybudovali a je vidět, že funguje i v zimě. Když bylo více sněhu, využívali ji i běžkaři. Tam někde v dáli se pohybuje můj muž. Se dvěma trekkingovými holemi si vyrazil na svou první pooperační minitúru, čímž mi udělal obrovskou radost. K přehradě jsme samozřejmě dojeli autem, ale doufám, že tam brzy dojdeme spolu i pěšky.

Tento můstek je součástí cyklostezky, když jsme tudy s Natálkou kráčely vloni v červenci, tak tam ještě nebyl. Pod můstkem je hrázka, rozdělující přehradu od malého rybníčku.

Že se dá za krátkou chvíli v přírodě narazit na ledacos, ale na ptačí budku s číslem popisným ?

Na ledu je plno stop

Vlevo od srdíčka byl ještě obrovský nápis MICHALCE

Ještě jeden pohled na město a honem do tepla

Čas

Už delší dobu se chystám pozastavit nad tématem čas. Ten nápad mi vrtá v hlavě od té doby, když jsem skončila se zaměstnáním. Zde by bylo na místě napsat, teď mám spoustu času, ale není to pravda. Aktivity jsem si sice rozložila podle svých představ, v podstatě jsem svobodný člověk, ale zase ne tak docela.

Začnu tedy jinak. V posledních čtyřech letech svého zaměstnání jsem poznala na vlastní kůži, co je to stres, co je to všude říkat, že nemám čas, odbývat svoje blízké a známé a vlastně i samu sebe. A čas letí, život letí...

A já jsem měla to štěstí vysvobodit se z tohoto začarovaného kruhu, stát se znova člověkem a volně dýchat. Jenomže v tom kruhu zůstali moji známí a přátelé, kteří zase na oplátku říkají, nemám čas, víš jak to chodí... Nedávno jsem potkla moji kamarádku, spolužačku, se kterou jsem se neviděla možná dvacet, možná třicet let, naše setkání nás obě viditelně potěšilo, asi v pěti minutách jsme si řekly to nejdůležitější, co se událo za tu dobu, co jsme se neviděly a ona, celá nesvá, že marní čas, někam zmizela, aniž bychom si na sebe předaly kontakt. Škoda.

Tak mi zmizela moje maminka a můj tatínek, aniž bychom se před tím rozloučili a řekli si všechno důležité. Já jsem tenkrát neměla čas, když oni byli ještě při síle a mohli jsme se vzájemně užít...

Moc bych se přimlouvala, věnujme svým blízkým a známým alespoň trošku času, pokud to ještě jde.