Vánočně

 

Konečně jsem se dostala k počítači, abych vám popřála a také abych navázala na svůj předešlý článek. Svoje dvě předsevzetí jsem sice splnila, ale čas jsem doháněla jinde. Je to se mnou marné. Přes to všechno si Vánoc užívám, jak se dá. Štědrý den proběhl v klidu  Salát i kapr chutnal výtečně. Dnes jsme absolvovali  příjemnou návštěvu u jednoho syna, druhý syn s rodinou přijde zítra, třetí je hodně daleko, tam nás spojil telefon. Už jsem zhlédla pár tradičních vánočních filmů, včetně dokumentu o obnově Jurkovičova Libušína a těším se na další. Co také dělat, když nám venku už třetí den prší? Momentálně to vypadá, že déšť přejde ve sníh. Ještě před Vánocemi se mi podařilo donést z knihovny pěknou hromádku knížek. Nudit se určitě nebudu. Zásoby máme, zákaz vycházení už můžeme s klidným srdcem dodržet. To jenom tak...

Užijte si volné dny v klidu a opatrujte se.

Předvánočně

 

Letos tak, jako každý rok, jsem si říkala a říkám, že chci Vánoce v klidu, míru a beze spěchu. Nevím, asi je to dáno z vyšších míst, nevěřím. Roky to vždycky dopadne stejně ať dělám, co dělám, vždycky skončím s "jazykem na vestě" a to jsme už jenom dva. Kdysi nás bylo 5 + 2. Asi bylo víc pomocníků. Navíc jsem zarputilý Rak, který ctí tradice, což je velká brzda  pro ostatní.

Takže : Kapry máme, stromek máme, suroviny na salát máme, jmelí máme, Na cukroví se pracuje-viz. foto. Na úklidu se pracuje v mezičase, na dárky mám ještě 2 dny, snad je dám včas dohromady. 

V plánu mám dvě změny:

1/ Strojit stromek už 23. prosince. 

2/ Napéct o několik druhů cukroví méně.

Po Vánocích napíšu, jestli jsem svoje předsevzetí uskutečnila....

V minulém článku jsem slíbila, že vylosuji jeden komentář a vylosovanému pošlu maličký vánoční balíček pro štěstí. K losování jsem se dostala o něco později než jsem uvedla, snad balíček  Mileně dojde včas. Už je na cestě.

Přeji vám klidný čas předvánoční, užijte si ho ve zdraví, beze stresu a spěchu.

Korálkové vánoční tvoření

 

Každým rokem připravuji drobné vánoční dárečky pro své kamarády a blízké. V minulých letech, kdy jsem propadla drátkování,  to byly zvonečky z drátku, letos jsem se zaměřila čistě na korálky ( někde je i drátek ). Jak už jsem tady dříve psala, navštěvovala jsem kurzy korálkování, ty jsme však museli kvůli pandemii přerušit. Protože náš kurz byl plný nadšenců, včetně lektorky - "paní Korálkové", přešli jsme podle školáků na distanční výuku.😊Je to sice náročnější, člověk musí více namáhat mozek, ale jde to.

A tak jsem vytvořila podle návodu tuto armádu andělíčků, těch prý není nikdy dost.

Potom ještě tyto z jiného soudku.

Několik hvězdiček, všechny jsou vyrobeny podle jednoho vzoru jednoduchou technikou - korálky a drátek.

U baněk byly použity korálky, jehla a nit.

Zbývá už jenom opatrně zabalit a předat. Protože mám kamarády také tady na blogu a to už jedenáct let, chci udělat radost i někomu z vás. Ve čtvrtek večer sáhnu do klobouku a tomu vyvolenému přijde, snad do Vánoc, domů malé překvapení.

Mějte se pěkně a opatrujte se.

Je tady prosinec

Dnes máme první prosincový den. O víkendu jsme přivítali první sníh, který se ještě místy, díky mrazíku, udržel.

O víkendu jsme také zapálili první adventní svíčku.  Mám toto období moc ráda i když to pro hospodyně přináší mnoho starostí a práce, ale přesto...

Adventní věnec  si léta vyrábím sama.

Stejně tak i věnec na dveře, co dům a les dal...

Minulý týden jsme navštívili rybářství v sousedním městě, kde jsme zakoupili kapříky na vánoční stůl. Je to to taková tradice. V rybnících a v sádkách tam mají různé druhy ryb a my máme rybičky rádi, na talíři i živé . 

Letos budou Vánoce trošku jiné. Lidi naříkají, že jim budou chybět setkání u stromu na náměstí s tradičním svařáčkem. No, přežijeme to. Hlavně ve zdraví. 

Přeji vám krásný adventní čas.

Na skok do přírody

 

V úterý byl státní svátek a navíc byl krásný den, který přímo vybízel k procházce a mně se podařilo vylákat manžela alespoň kousek za humna. Věděli jsme že tam, kam jsme měli namířeno  nebývá moc lidí a to jsme potřebovali oba. Hlavně provětrat hlavu a na chvíli se zbavit té hrozné ponorky, která nás od jara pronásleduje.

Cestou jsme narazili jenom na ušmudlané auto nějakého myslivce, který se asi před námi ukrýval, stejně jako my před ním. Jinak jsme nepotkali ani živáčka a to je co říct, protože jinde v přírodě se to prý hemží davy i přes všechna opatření.

Není to nijak atraktivní místo a bylo těžké najít něco pěkného k focení.

Listí, listí, samé dubové listí, ale i to je krásné, když je tak pohromadě. Tam někde pod ním dřímá medvědí česnek a čeká na svou chvíli. Je to naše oblíbené místečko.

A jak zpíval jeden známý zpěvák :

"Chvíli stát a poslouchat

 Jak vítr větve čistí

 K zemi padá zlatý vodopád

 Pod nohama cinká to poztrácené listí

 Vím že právě zpívá listopad..."

Procházka splnila svůj účel. Jenom mne děsí, že za pár dnů tu máme prosinec. Čím je člověk starší, tím mu to víc utíká.

Proto si užívejme každé pěkné chvilky.

Ohlédnutí za minulými dny

 

Dlouho jsem se na svém blogu neukázala. Příčin bylo několik. V první řadě to byl můj stařeček počítač, který mi tvrdohlavě diktoval, kdy mám svoje aktivity ukončit. Prostě se náhle vypnul. Intervaly  se rychle zkracovaly a já jsem nebyla schopná v termínu zaplatit pár faktur, které mi ležely na stole. Za ty roky už ani nevím, jak platit složenkou. Naštěstí jsme objevili schopného opraváře, který všechno uvedl do pořádku a já opět můžu psát.

Další věc byla ta, že jsem onemocněla, dlouho se to táhlo. Užila jsem plno léků. Teď už je to dobré, dokonce jsem si dnes mohla konečně zajít pro injekci proti chřipce. Nebyl to ten škaredý virus, naštěstí...

Potom celý týden pršelo a nám, jako mnoha známým a sousedům, nateklo do bytu, což byl průšvih, neboť zrovna v té místnosti spí návštěvy. Tak jsem vysoušela a vysoušela a ono dál pršelo a pršelo a s přestávkami vlastně stále prší. 

Minulý týden byly prázdniny. Trávily je u nás vnučky, protože oba rodiče pracují na směny, musela jsem pomoci. Holky už jsou velké, učíme se spolu, hrajeme karty, tvoříme a pečeme.

Upekly jsme Honzovy buchty, které sice nebyly jako podle pravítka, ale chutnaly skvěle.

Vyzkoušely jsme, co udělá obyčejný drátek a pár korálků. Holky jsou moc šikovné. 

  

  Já jsem zase narychlo vyrobila dušičkovou výzdobu.

Jenom to omezení od jara snáším čím dál hůř. Chybí mi vycházky s kamarády. Těšila jsem se na podzimní přírodu, krásně zbarvené listí a všechno kolem, na tradiční procházku po hukvaldské oboře. Na houbách jsem byla letos jenom jednou a to zrovna moc nerostly. Teď se prý ještě dá něco najít.

Zato jsem přečetla plno zajímavých knížek, ale o tom až příště.

Opatrujte se a věřte, že bude líp...