Vypravěčka

V poslední době jsem měla štěstí na knihy, které se čtou jedním dechem. Jedna z nich byla kniha americké autorky Jodi Picoultové "Vypravěčka".

Děj jsem trošku odkryla ofocenou záložkou knihy, není to ale všechno. Téměř polovina děje nás zavádí do koncentračního tábora v Osvětimi, kde babička hlavní hrdinky prožila několik let. Na konci války se jí podařilo utéct z transportu a přežít. Často slyšíme slovo holokaust, ale vůbec si nedovedeme, nebo si nechceme představit, co to znamená. Někdo možná namítne, že by o takových hrůzách nemohl číst. Možná, že je dobré si tuto knihu přečíst, abychom si více vážili v jaké době žijeme a kde žijeme.

Aby to moje povídání nebylo zase tak smutné, posílám vám májový pozdrav prostřednictvím jedné ze čtyř našich jabloní, které se letos opravdu předvedly ve své voňavé kráse.

Už se nám vrátila!

Je tomu skoro rok, kdy zmizela z hukvaldské obory naše oblíbená liška Bystrouška. Já si to datum dobře pamatuji, protože toho dne jsem byla u příbuzných v Praze. Tenkrát jsme se toulali hradčanskými uličklami, když jsme spatřili hlouček lidí okolo sochy nahatého mladíka. Myslím si, že tolik veselí si návštěvníci v žádné části Pražského hradu neužili. Focení s mladíkem, za mladíkem a před ním a samozřejmě pár dotyků pro štěstí. Je jasné, že to inkriminované místo se barevně i leskem lišilo od ostatních částí těla. Stačilo tiše stát a pozorovat.

Když jsme potom příbuzným popisovali svůj zážitek, nezapomněli jsme podotknout, že nejenom Františkovy Lázně a Praha, ale i my máme takové místo s nablýskaným ocáskem, třebaže liščím! Na to nám bylo řečeno, že už nemáme, že nám zrovna ten den lišku ukradli!

Všichni jsme z toho byli smutní, přestože jsme věděli, že je to replika, originál už byl jednou odcizen. Krádež zatím nikdo neobjasnil a myslím, že ani neobjasní.

Na Hukvaldy jezdím několikrát do roka a mám plno fotek, dokonce i jednou, pořízenou 14 dnů před odcizením.

Smutně to vypadalo v oboře...

Už krátce po zmizení se začalo pracovat na výrobě lišky Bystroušky č. 3, která byla, včetně pamětní tabulky, nedávno vrácena na opuštěné balvany.

Byla jsem zvědavá na novou Bystroušku, proto jsme minulý týden s kamarádkami zorganizovaly výlet. Do hukvaldské obory jsme se tentokrát vydaly menší oklikou. Teď je ten nejkrásnější čas na procházky, kdy všechno kvete a voní.

Zastavení u lišky byl poslední bod naší cesty a zde je důkaz, že tam skutečně byla! Skoro stejná, jako ty předešlé, dokonce jí ten ocásek předem nablýskali! Já jsem si celou cestu říkala, že musím omezit focení, protože si nejsem jistá, zda mám dostatečně nabitou baterii a co myslíte? Hned při prvním snímku jsem byla upozorněna, že je baterie vybitá, jak jinak! Kamarádka mi poradila, abych chvilku počkala, že se třeba foťák slituje a nějakou tu fotku ještě vydá a měla pravdu. Foťáček se slitoval.

Přeji vám hodně pěkných chvil v jarní kvetoucí přírodě. Počasí si s námi sice pohrává, ale my se nedáme!

Než se s nimi rozloučím

Veselou partičku na fotografii už mnozí z vás znají. Viděli jste ji u Květy na blogu nebo na vlastní oči na srazu Ženského klubu v Repechách, kam jsem ji, už jako svoje vlastnictví, přivezla ukázat. Tyto hračky háčkuje Květa a moc se jí to daří. Všechno na nich je dokonalé a pro dětičky bezpečné, příze, ze které jsou vyrobeny, výplň i ostatní komponenty (očíčka, čumáčky ap.). Když jsem viděla žabáka, věděla jsem, že ho nutně potřebuji, pak se objevili další, no a u mne skončilo šest kousků. Šest kousků pro šest vnoučat. Svoje "umístěnky" už mají a v neděli začne první obdarovávání. Věřím, že udělají velkou radost a mně se bude stýskat...

Květa jde tak trošku ve šlépějích své dcery Janky, která začala s háčkováním hraček už dříve. Doporučuji nahlédnout do jejího obchůdku.

V přírodě to žije!

Jaro je konečně tady a já chci ukázat pár snímků z naší zahrady, která mi v posledních dnech dává pořádně zabrat. Stále doháníme nedodělky z loňska, ale jarní kytičky nezastaví ani plevel ani suchá tráva.

Přízemní mrazík nám ozdobil zeleň z pátku na sobotu, teď už máme v noci několik stupňů nad nulou.

Však jsem také měla obavy, jestli mi moje nové hyacinty přežijí, ale ano, ty vydrží hodně.

Vedle hyacintů se krásně daří řebčíkům královským.

Někdy se vyplatí nespěchat. Vloni na podzim jsme nestihli ořezat větve "zlatého deště" a on se nám odměnil takovou zlatou krásou.

Žlutá prostě k jaru patří

Máme doma takovou kouzelnou zeď. V její spáře nám každoročně vyroste nějaké překvapení, většinou to jsou prvosenky, ale někdy také maličké jehličnany, či jiné rostlinky. Jak se tam dostaly nevíme, snad vítr nebo ptáčci?

Fialky se nám letos nějak přemnožily. Teď je jejich čas a nádherně voní.

Dnes jsem objevila první letošní ještěrku, těch máme na zahradě každým rokem také několik.

Přestože chodím večer domů hodně polámaná a s obavami, jestli ráno vstanu, je to pro mne obrovský relax. No a ráno nakonec opravdu vstanu...

Velikonoční ohlédnutí

Jdu trochu s křížkem po funuse. Nějak mi všechno to velikonoční dění rychle uteklo, přesto mi to nedá, abych se nevrátila malinko zpět.

V sobotu 19.3. jsem se zúčastnila srazu Ženského klubu v Repechách na Prostějovsku. Přemluvila mne naše Květa a tak jsem spojila návštěvu u ní s kratičkou návštěvou této pěkné akce, pořádané blogerkou Jitkou. V Repechách jsem potkala další šikovné lidičky a rozšířila jsem tak řadu svých blogových známých "na vlastní oči".

Toto jsou ukázky z výstavky

Tady jsou zase dárečky, které jsem vyměnila za své výtvory a věcičky, které jsem si koupila.

Moje troška do mlýna byly tito ptáčci, které jsem podle jednoduchého střihu ušila a musím pochválit moje vnučky, které mi při šití pomáhaly.

Když jsem se ptala Květy, co mám do Repech přivést, říkala mi, abych něco udrátkovala. Tak jsem si předem vyfoukla kopu vajec, nakoupila drátek a pestré korálky. Bohužel se mi nevedlo, vajíčka praskala, jedno za druhým. Tak jsem si řekla, že zvony patří také k Velikonocům a vyrobila jsem hromadu pestrých zvonečků.

Zvonečky jsem nestačila vyfotit v plném poču, tak snad mi Květa promine, že jsem si vypůjčila její fotku.

K mému velikonočnímu zdobení jsem musela použít staré věci z krabice, ty letošní jsem všechny rozdala. Věnec na vchodových dveřích je klasika - psí víno od Vánoc. Kraslice kdysi vyráběl syn se snachou voskováním.

Osení jsem si poprvé sama vypěstovala. Stačilo na to 6-7 dnů. Srdíčko, polepené skořápkami jsme vyráběly s vnučkami vloni.

Velikonoční tvoření je vlastně i vaření a pečení. U nás jsou to především zapékané klobásy, jinak klobásníky a také vajíčková tlačenka, než jsem ji ale stačila vyfotit, byla pryč...

Také jsem si splnila jeden úkol. Po mnoha a mnoha letech jsem znovu ochutnala boží milosti, vlastnoručně usmažené podle receptu z televizního pořadu "Kluci v akci". Je to velká dobrota. Kdysi dávno nám je připravovala maminka a ty její byly mnohem lepší , jak jinak ... Jenomže maminčin recept je stále ve fázi hledání, snad se nám ho jednou podaří najít.

Třeba se někomu bude hodit :

250 g hl.mouky

50 g másla

50 g krupicového cukru

2 žloutky

2 lžíce bílého vína ( já jsem dala rum, tady stačí 1 lžíce )

5 lžic zakysané smetany

1 lžička citrónové kůry

špetka soli, olej na smažení, moučkový a vanilkový cukr na obalení

Vypracujeme těsto, které necháme několik hodin v chladničce uležet, potom těsto rozválíme na tenký plát, rádýlkem vykrajujeme různé geometrické tvary, které v jednom rožku nařízneme. Smažíme na oleji po obou stranách do růžova a ještě teplé obalujeme v cukru.

Tak a zase příští rok. Teď se budu věnovat převážně přírodě a zahradničení. V pátek jsem si z procházky přinesla plný pytlík medvědího česneku. Přidávala jsem ho do všeho i ty klobásky jsou jím omotané, však je také zdravý a dobrý!

Mějte se všichni moc pěkně a užívejte si jara.

Veselé Velikonoce

Mám ráda všechny svátky, vánoční, velikonoční i ty ostatní. Velikonoce mám ráda pro jejich barvy, pro přechod mezi zimou a jarem, pro sluníčko, pro mláďátka, která přicházejí na svět. Užijme si velikonoční pohodu v rodinném kruhu nebo s přáteli.

Veselé velikonoce !