Dušičkové dekorace

Dnes jsem se konečně pustila do dušičkových dekorací. Už jsem se obávala, že poruším tradici a budu muset narychlo něco sehnat v květinářství. Každý týden chodím kolem jednoho krámku a tam jsou k vidění překrásné a velmi vkusné věcičky. Škoda, že s sebou většinou nemám foťák.

Nakonec to dopadlo asi tak. U první mísy jsem použila růžičky z přísavníku, které jsem rovněž dnes narychlo umotala a pořádně nalakovala lakem na vlasy. Ty z předešlého článku dopadly tak, jak jsem předpokládala. Staly se z nich neforemné kouličky. Teplo a čas udělaly své. Snad tyto vydrží v chladu déle.

Kromě květináče z umělé hmoty a spojovacího drátku, pochází všechny přírodniny z naší zahrádky.

Druhá mísa je podobná. Květináč naplním hlínou, dokola napíchám větvičky jehličnanů, mahonky, buxusu, dřišťálu, zimolézu, přidám sušený vratič a dobromysl. Jako vloni nesmí chybět věneček ze psího vína.

Včera mi vnučky přivezly krásný lampión, který s maminkou vyrobily podle televizních Šikulů. Lampión má dokonce svíčku, co nikdy nezhasne...

Poslední výtvor je taková recyklace. Dnes jsem si udělala radost. Koupila jsem si v LIDLU pořádnou a kvalitní tavnou pistoli. Doposud jsem pracovala s takovou potvůrkou s padacím stojánkem, nad kterou by každý bezpečák zvedal výstražně prst. Toto je úplně něco jiného. Hned jsem ji vyzkoušela a na letní věnec z oregana, který mi doposud visel na dveřích, jsem přilepila, co se dalo.

Dekorace jsme hned odvezli na hřbitov, zapálili svíčky. Dušičky sice teprve přijdou, ale hřbitovy už jsou většinou teď krásně vyzdobené.

No a doma už jsme také začali "svítit"...

Přeji vám krásný čas dušičkový.

Můj barevný víkend

Podzim hýří stále krásnějšími barvami a je na co se dívat. Jasně, že jsem neodolala a fotila a stále fotím. Jenomže můj dnešní článek není jenom o podzimu. Pokud mohu k víkendu připojit i pátek, tak ten je sice také o barvách, ale zcela z jiného soudku.

Nějaká dobrá duše zařídila, že do naší obce zavítal soubor zpěváků z Anglie, zpívajících gospel. Po několika zhlédnutích filmu "Detektiv v sukních" jsem si vždycky přála takový koncert navštívit. Teď se mi to podařilo a splnilo to všechna moje očekávání. Už jenom návštěvnost našeho malého kina byla překvapující. Pořadatelé nestačili nosit židle navíc. Atmosféra byla vynikající. Soubor dovedl vtáhnout do "děje" i ty největší škarohlídy. Užívali si to zpěváci i publikum. Obdivovala jsem korpulentní kakaové dámy s hrdě vztyčenými hlavami a s věčným úsměvem na rtech a stejně tak i jejich partnery, jak prožívají výkon sólového zpěváka a přejí mu uznání publika. Na konci vystoupení jsme se dozvěděli, že to je jenom část souboru, ten se v kompletní sestavě představil na koncertu v sousedním městě včera. To musela být síla!

Sobota u nás byla velmi pracovní. Syn s rodinou se připravoval na stěhování do nového domova v Čechách. Já jsem se ujala vnoučat, která se u nás ocitla a tak jsme "nastartovali " kočárek s nejmladším vnoučkem Staníkem, přibrali jsme Markétku s Anežkou a vyrazili jsme do přírody.

Najednou se nám naskytla velkolepá podívaná. Desítky jezdců na koních, ale než jsem si stačila najít foťák, byla jich většina pryč. Až potom mi došlo, že to byla Hubertova jízda.

Byla to trochu divoká podívaná, už jenom proto, že jsem měla s sebou děti a byla jsem ráda, že nás dělí pole. Jenomže jsem netušila, že se část jízdy vydá jiným směrem a objeví se hned vedle nás. Naštěstí tito jezdci byli disciplinovaní a děti si je mohly zblízka prohlédnout. Protože jsem zvídavá, tak jsem se posledního jezdce zeptala na počet zúčastněných. Odpověděl mi, že jich je asi sto...

Užívejme si barvy podzimu, příští týden už máme listopad a pak už bude všechno jinak.

Tvoření z listí

Listí se nám začalo nádherně barvit. Dnes jsem jela vlakem a nestačila jsem se divit, co ta příroda umí. Myslím, že obyčejné psí víno v barevnosti vede. Na této fotce je zachycena barva z jedné strany naší pergoly.

Ta samá stěna, ale z jiné strany. Myslím, že dnes už jsou listy dole. Dva dny jsem tam totiž nebyla. Když jsem viděla tu krásu, pustila jsem se do díla. Z listů psího vína jsem umotala košík poupátek (rozvité růže se mi nedaří).

Později poupátka použiji do dušičkové vazby (pokud se z nich do té doby nestanou nevzhledné kouličky).

Chtěla jsem vyrobit ještě jiné dekorace z listí. Nasbírala jsem nádherné velké listy javoru, jenže za pár dní z nich byla velká suchá koule. Už jsem chtěla listí zavrhnout, když jsem náhodou objevila, jak mu životnost prodloužit. Na blogu Moniky Brýdové jsem našla tento jednoduchý návod a skvělý nápad :

Suché listy vložíme mezi několik vrstev pečícího papíru, potřeného bezbarvým-bílým voskem ze svíčky a to celé přežehlíme žehličkou. Vosk jsem na papír jemně nastrouhala škrabkou na brambory, dá se použít i starší struhadlo. Listy se navoskují z obou stran, zachová se tím jejich barva a rovný tvar.

To, co jsem tu ukázala jsou zatím polotovary. V podzimním tvoření budu ještě pokračovat. Původně jsem chtěla svůj článek nazvat : "Chvála psímu vínu" . Je to totiž levný a vděčný materiál. Z nevzhledných pahýlů na jaře vyraší bujný porost, který nám obroste pergolu a přes léto zajistí stín, na podzim listí a proutí. Věnečky z proutí jsem tady už několikrát ukázala. Jejich využití je po celý rok, na Vánoce, Velikonoce, Dušičky. Letos se do pletení věnečků teprve pustím. Na podzim je proutí velmi tvárné a lze vyrobit i jiné tvary. V dalších měsících věnečky krásně vyschnou a zpevní tvar.

Přeji všem vám příjemný zbytek víkendu, třeba při nějakém tom tvořeníčku.

Krajina břidlice

Možná, že se vám při přečtení nadpisu vybaví jedna reklama, která nás tady "obšťastňovala" pod články minulý měsíc. Je to tak. Já jsem byla ta, která se na reklamu "chytila" a nelitovala jsem. Chtěli jsme se známými prožít pár dní někde mimo domov, ale zase aby to nebylo moc daleko.

Něco přes hodinu cesty autem z Frýdecka jsme se dostali na Opavsko, kousek od přehrady Kružberk. Krajina je tady jiná, než u nás, kde pole mizí pod novou zástavbou, ať už rodinnou nebo průmyslovou. Tady zatím pole slouží k původnímu účelu, chválabohu. Ubytovali jsme se v areálu Davidův mlýn, kde nám připravili program : "Podzim v krajině břidlice", jak jsme četli v reklamě.

První večer jsme absolvovali zajímavou přednášku o historii dobývání a zpracování břidlice v tamní lokalitě a jejím okolí. Přednášel nám jeden z mnoha nadšených dobrovolníků. Hned druhý den jsme se přesvědčili, že jejich aktivita je vidět na každém kroku. Od malého muzea, které zřídili v jednom penzionu a nazvali "Imaginárium břidlice", jsme se vydali po naučné stezce, perfektně značené, opatřené tabulemi s podrobnými informacemi.

Imaginárium

Informační tabule před Imagináriem. Ve stejném provedení jsou jednotlivě umístěny podél naučné stezky.

Břidlice, břidlice, všude samá břidlice. Hned bych chtěla mít hromadu na zahradě, určitě bych věděla, co s ní...

Stezka měří něco kolem 8 km, ale my jsme ji celou neprošli, úplně nám stačila její kratší trasa.

Třetí den jsme navštívili Muzeum břidlice v Budišově nad Budišovkou. Tady došlo k nedorozumění. Muzeum bylo ten den zavřené, ale na základě jednoho telefonátu a ochoty dalšího patriota a nadšence jsme si mohli muzeum prohlédnout. Paní průvodkyně přišla půl hodiny po telefonátu a místo vaření oběda nám věnovala více než hodinu svého času. Muzeum má vnitřní i venkovní část a přijdou si tu na své děti i dospělí.

Pozornost upoutávají figuríny, které se začínají v poslední době v muzejích u nás hojně objevovat. Toto je Jan Maxmilián Řihák, který s těžbou břidlice spojil celý svůj život. A co tam dělají ty gramodesky? Na ty staré těžké se také používal břidličný prach.

Ještě něco z Budišova nad Budišovkou.....

A odjíždíme. V Opavě a Melči jsme nebyli, opravu hráze přehrady Kružberk jsme viděli na vlastní oči, je to moc pěkná přehrada ( natáčel se zde seriál Velké sedlo ). Nad zdevastovanými lázněmi Janské Koupele se mi chtělo brečet a Davidův mlýn nám poskytoval příjemný azyl po zbytek dne.

Nafotila jsem hodně fotek, dozvěděla jsem se spoustu informací. Počasí nám přálo...

Chvála zeleniny

Mám ráda zeleninové saláty v jakékoliv podobě. Připravuji je po celý rok, nejlepší jsou ale ty pozdně letní z vlastní zahrádky. U nás doma byly známy tři základní verze. Okurkový, rajčatový a hlávkový salát. K tomu, většinou v jídelnách, byl k mání salát z červené řepy a zelný salát.

Když jsem před pár lety objevila olivový olej, bazalku, mozarelu a citronovou šťávu, která je u některých salátů lahodnější než ocet, začala jsem experimentovat.

Rajčata, kousek oloupané nebo neoloupané okurky, kousek oloupané nebo neoloupané mladé cukety a papriku nakrájím na kostičky, dám do mísy, podle chuti osolím, osladím, přidám špetku pepře, pokapu olivovým olejem, citronovou šťávou, někdy zakápnu troškou balzamikového octa. Všechno zamíchám a dám vychladit.

To je nádhera, co říkáte? Mám hodnou sestřičku a ta má zase jednu známou paní, která pěstuje takovéto krásné kapie a já využívám jejich ochoty a každým rokem si několik kilogramů přivezu domů.

Papriky jsou potom neprodleně nařezány na nudličky a zavařeny ve sladkokyseleém nálevu.

Letos jsme si pořídili také zásoby oblíbeného leča a samozřejmě jsme si také pochutnali na šťavnatých, slaďoučkých syrových kapiích.

Na saláty používám hlavně suroviny z vlastní zahrádky. Tyto "zvonečky" ale ne, ty jsem ani neochutnala a ani neochutnám, po tom co mi bylo řečeno, jak náramně pálí. To je v naší rodině čistě mužská záležitost, ale vzhledově jsou krásné, že?

Ještě jedna ukázka. Všechno je jedlé a také chutné! Navíc, zelené listy lichořeřišnice jsou léčivé. Podlouhlé zelené lístky, to je rukola. S ní jsem měla velké problémy, než jsem jí přišla na chuť, ještě donedávna mi moc nevoněla. Letos se to nějak zlomilo a začala jsem si na ní pochutnávat. Stejně tak mi dlouho nevoněl i balzamikový ocet. Suroviny, které jsem uvedla výše, nemusí být použity všechny, nedávno jsem k rajčatům přidala pouze cuketu, ředkvičku, rukolu a jemně nasekanou bazalku. Často přidávám i na kostičky nakrájený kousek mozarely, kterou v poslední době nahrazuji sýrem TOFU, česnekový je vynikající.

Jednou jsem dostala darem estragonový ocet, který mi zachutnal a od té doby si ho dělám sama. Do láhve naliji obyčejný kvasný ocet, do něj ponořím velkou snítku estragonu, pár kuliček pepře a nového koření. Fantazii a chutím se meze nekladou. Uzavřu a nechám "uležet". Tento ocet používám do rajčatového salátu a vlastně všude, kam patří ocet.

Trochu jsem si připomenula léto se všemi jeho barvami. Teď to vypadá, že jsem vegetarián, nejsem a pokud mne k tomu okolnosti nedonutí, tak nebudu. Bez masa si život nedovedu představit.

Přeji všem pohodový a sluníčkový prodloužený víkend.

Ještě jednou Na mlýně

Posledně jsem slíbila, že ukážu ještě pár fotek z areálu Na mlýně. Dívám se, že "posledně" bylo už téměř před třemi týdny! Předešlé fotky byly z července, kdy svítilo sluníčko a některé fotky se nevyvedly. Druhá návštěva se uskutečnila v půli srpna. Ten den dokonce pršelo...

Schody po pravé straně vedou do útulné hospůdky

Mlýnské kolo nesmí chybět, v rákosí se ukrývá vodník

To je on!

Na opačné straně budovy, najdete dalšího vodníka, pěkně barevného, s pentličkami, ten zase hlídá opravdové kapry v rybníčku.

Třetího vodníka už znáte. Mlýn, jak má být.

Areál funguje také jako skanzen. Najdete zde kovárnu a panem kovářem, zařízenou selskou světničku, plno starodávného nářadí, včetně zemědělských strojů. Našli jsme tu i několik kočárů, které jsme si mohli vyzkoušet. Kromě hospůdky a venkovního posezení s obsluhou, je možné ubytování ve stylových chatkách. Areál je v provozu především v létě a o víkendech. Nedaleko má zastávku vláček Podhoráček, pendlující z Kozlovic na Hukvaldy a zpět. O Podhoráčku jsem také už psala.

Tak jsem si zavzpomínaka na léto a na prázdniny. Člověk nemusí chodit nikam daleko. Mnoho hezkého a zajímavého se dá najít i za domem .