Veselá háčkovaná podkafíčka

Pro neznalé bych asi měla napsat podložky pod ledacos, ale mně se zalíbil název "podkafíčka". Návod jsem objevila v červnovém časopise Rozmarýna. Barvičky byly takové letně veselé, že jsem neodolala a pustila se do práce. Nejsem žádný expert na háčkování, v podstatě se učím. V mládí jsem si uháčkovala svetr, ale od té doby jsem toho hodně zapomněla.

Můj kávový hrníček má na odvrácené straně ještě zelený kvítek...

Protože mne háčkování začalo bavit, pustila jsem se do další sady

U nás doma se stále hledá nějaká podložka a těch není nikdy dost, snad se i tyto budou hodit. Navíc jsem si krásně procvičila svůj nemocný palec, pan doktor říkal, že s ním musím hodně hýbat, že zatím mají náhradní klouby jenom za kyčle a kolena...

Meruňkový týden

Minulý týden byl pro mne ve znamení meruněk. Meruňky mi zajišťuje sestřička z Hané a já si je musím nějakým způsobem dopravit k nám, kde se taková krása a dobrota na stromech téměř nevyskytuje. Protože zásobuji ještě domácnosti svých synů, většinou meruňky přivezou oni. Tentokrát to ale nešlo jinak, než nastartovat naši starou kárku a v tom největším vedru, jaké v minulých dnech bylo, odjet na jih, do ještě většího vedra. Naše autíčko, už má něco za sebou, je celkem spolehlivé, ale nesnáší dlouhé cesty v horkých dnech. To jsme věděli, ale přesto jsme se nezodpovědně vydali na cestu. Cesta tam dopadla dobře, přesto, že jsme ji kvůli opravám silnic a objížďkám protáhli skoro o celou hodinu. Cestou zpět se stalo to, co jsme sice očekávali, ale ve skrytu duše jsme doufali, že k tomu nedojde. Auto několikrát odmítlo poslušnost a my jsme museli zastavit, vlastně nemuseli, ono se to zastavilo samo... Pak probíhalo dlouhé chlazení a dovedete si představit, jak se v takovém počasí asi chladí... V těch různých zákazech a příkazech na silnicích, které trvaly i na cestě zpět, se naše cestování opět o něco protáhlo. Nakonec jsme se ale přece šťastně dostali domů, do našeho chladného domečku!

A pak už následovala jenom samá pozitiva....

Meruňky se letos opravdu vydařily, jsou velké a sladké. Radost pohledět!

Vyráběla jsem kompoty, klasiku s cukrem a pro manžela DIA, marmeládu klasiku a opět DIA.

Na nauky jsem použila zbytek rozvařených a rozmixovaných meruněk, cukr a tvaroh.

Podobný postup, k tvarohu jsem přidala trošku zakysané smetany. Obojí už není...

Jaké by to bylo meruňkování, bez koláče! Toto je klasický "blogový" hrníčkový koláč :

1/2 hrnku cukru ( může být i méně )

1 kelímek zakysané smetany ( může být i jogurt )

1 hrnek polohrubé mouky

1/2 hrnku oleje

1 lžička prášku do pečiva

1 vejce

ovoce, posypka ( nemusí být )

Na ovocné knedlíky už nezbylo.

Počasí s námi šprýmuje, vedra sice pominula, ale zase nás sužuje velké sucho. Je to legrační, ale momentálně venku prší a do toho svítí sluníčko. Žádná velká naděje. Večer zase popadneme konve a budeme kmitat...

Kouzlení s dobromyslí

Dobromysl obecná, origanum vulgare, oregano nebo lidově voněkras, což se mi líbí úplně nejvíc. Než jsem začala psát svůj článek, něco jsem si o této rostlince preventivně přečetla. Zarazilo mne, že se na zimu musí přikrýt, aby nevymrzla. No to určitě! U nás doma je považována za plevel. Každoročně zjara, když se objevují první lístky, nadávám, jako špaček! Je všude, kde nemá být. Už si nemůžu vzpomenout, jak se k nám dostala, asi někde z trhu nebo jako přebytek od někoho známého. Že se nám tu usadí v takovém množství, to jsem netušila. Časem jsem přišla na to, jak je krásná a jak její kvítky přitahují včeličky, čmeláky a také motýly. Pak jsem objevila, že se květy dají dobře sušit a později použít do suché vazby, že v téměř původní barvě vydrží až do jara a hlavně květy neopadávají, jako u levandule.

Vloni jsem si na si na vchodové dveře vyrobila velké levandulové srdce, ale letos jsem ten správný levandulový čas propásla. Napadla mne spásná myšlenka, proč nezkusit stejný postup s dobromyslí ?

Jako korpus jsem opět použila univerzální věneček z loňského psího vína, teď už pěkně suchý a tvrdý. Dále už jenom drátek a nůžky. Z větviček dobromysli jsem nastříhala malé kytičky, ty jsem omotala drátkem, kterým jsem je současně připevnila ke korpusu, pěkně vedle sebe.

Nakonec jsem věneček opatřila malým drátěným očkem na zavěšení a ozdobila mašličkou.

Po pár dnech věneček už skoro vyschnul a celkem pěkně voní. Je přece vyroben z "voněkrasu"!

Přeji všem krásné letní dny plné barevných a voňavých kytiček !

Letošní levandulování

Je tu léto, jak má být. Sluníčko pálí, stínu je poskrovnu, všechno živé žízní, děti prázdninují a zlobí, ovoce postupně dozrává. Nejlépe je někde u vody, ale já mám to štěstí, že u nás doma je krásně chladivo a útulno a po dlouhé době bez návštěv. Hned jsem toho využila a jala se vykonávat činnosti, na které jsem dlouho neměla čas. Vytáhla jsem šicí stroj a s napětím zkoušela, jestli ještě žije a šije. Když jsem seznala, že je vše v pořádku, pustila jsem se do díla.

Že jsem si spletla téma? Nikoliv. Moje tvoření se týká jenom levandule. Letos je obzvláště krásná a voňavá s kvítky na dlouhých stoncích, radost pohledět a počichat.

Vyrábím kytičky, paličky, pytlíčky a voňavá srdíčka. Levandule dosáhla svého vrcholu a začíná pomalu odkvétat. Drobné kvítky v zavěšených kytičkách opadávají, proto jsem přešla k sušení na podložce.

Letošní paličky jsem pletla už bez návodu

Tento pytlíček navypadá moc levandulově, ale i on je voňavý.

Zde jsem vytáhla kostlivce ze skříně. Stužku jsem měla vyšitou už nějký ten pátek, konečně se dočkala využití. Uvnitř pytlíku je zatím loňská levandule.

Zbytek mého tvoření. Mít malý voňavý dárek v zásobě se vždycky hodí...

Zítra zase stroj uklidím. Večer si přivezu vnučky a budeme se celý týden vzájemně užívat .

Mějte se krásně prázdninově !!!

Moje letní aktivity

Podle první fotky je jasné, že moje současné letní aktivity nejsou leh u vody, plavání, jízda na kole, či jiné "zbytečnosti", ale poklus po zhradě, opakovaně s kopce-do kopce, se závažím, t.j. 2 stejně velké zelené umělohmotné konve, po okraj naplněné vodou, dále prohlížení, hlídání a sběr úrody třešní, která je letos velmi velká, dokonce ze země přístupná, ale ze strany přízně o ni není velký zájem. Už jsem rezignovala a přenechala celou úrodu špačkům, počítám, že se jich tu slétá min. 20 kousků.

Není to krása? Na trhu v pátek je prodávli po 110,- Kč/kg. Ať se špačci pomějí!

Kromě zahrady pečuji ještě o skleník, kde pěstujeme 2 keříky vinné révy. Pokud se nic nesemele, bude velká úroda. Odborníci by asi kritizovali, ale my jsme čistí amatéři a celkem se nám daří.

Levandule začíná kvést

Opožděně rozkvetla i naše miniazalka. Už jsem myslela, že je s ní konec. V kořenech se jí usídlil nějaký hlodavec, ale vyhnali jsme ho proudem vody a kytička se nám odměnila...

K létu patří také ryze letní pokrmy. Třeba lívanečky z ovesných vloček s čerstvou jahodovou marmeládou, jogurtem a kupovanou jahodou. Zahradní jahody u mne na zahradě nenajdete, mám tady jenom koberec z jahod lesních, které jsem si vloni přinesla a velmi se mi tu rozrostly.

O víkendu jsem pekla rebarborový koláč s tvarohem...

Další výsledky mých aktivit. Sušené květy černého bezu, jahodová marmeláda, sušená meduňka, máta a dobromysl. Z meduňky a máty vařím velkou konvici čaje, který zchladím a přidávám ho do limonád nebo ho jenom tak popíjím. Smíchaný se sirupem z černého bezu, který jsem rovněž vyrobila, je moc dobrý.

Všimněte si, prosím toho nádherně zbarveného květu tořivky. Je to moje chlouba, rostlinka byla už skoro na odpis, ale podařilo se ji zachránit.

Ještě jsem nevyjmenovala nelítostný boj se slimáky, pletí, okopávání, kosení trávy a opět zalévání a hnojení. Kdo má zahradu, bude vědět...

Zdravím všechny zahrádkáře i ty bez zahrádky a přeji pohodové dny.

Za zvířátky do ZOO

Každoročně slibuji svým vnučkám, že je vezmu do ZOO v Ostravě, ale každoročně skutek - utek, sliby - chyby. Máme to sice z humny, asi 20 km, ale stále to nějak nevychází. Naposledy jsem tam byla, když byli moji kluci ještě školáci. Proto jsem uvítala, když místní seniorklub v květnu uspořádal zájezd do Ostravy s návštěvou ZOO a ještě dvou tamních atrakcí o kterých se zmíním později. Ihned jsem se přihlásila, abych tam v klidu všechno prozkoumala a abych následně mohla vnučky zahradou provést.

Jak je vidět z první fotografie, počasí nám zpočátku nepřálo a poslalo nám drobný deštík. Naštěstí se v areálu nachází plno přístřešků a zastřešených odpočívadel, takže nás nějaký deštík nemůže rozházet.

"Je nám z toho špatně, jsme nemocní a můžeme uhynout. Nejvíce nám chutná tráva, seno, případně granule z automatu. Vaše kozy a ovce"

Hlavně jsem se ale jela podívat na malou sloničku, která se před rokem narodila a která měla velkou smůlu, ale je statečná a dobře prospívá i když její budoucnost je velký otazník, proto jí zatím nedali žádné jméno. Na obrázku za ní je o něco větší slůně - samička, jmenuje se Rashmi (Paprsek) a narodila se v ostravské ZOO v roce 2011 a je to první odchované slůně v historii českých a slovenských zahrad.

Samice s mláďaty jsou chovány odděleně od samce, ten sleduje okolní dění v sousední ohradě.

Stejně tak jsou odděleny i samičky zeber, jsou to krásná zvířata.

Překrásní jsou i plaměňáci, jejich stanoviště se za tu dlouhou dobu vůbec nezměnilo, zato mnohé přibylo a zahrada se stále rozšiřuje a vylepšuje.

Tak tahle kráva tu kdysi nebyla

A nemá se po ni lozit!

Toto už možná není pravda, ale keře rododendronů a azalek mnoha barev jsou vysázeny podél cest a tenkrát zářily, až oči přecházely.

U rybníčku s kachničkami jsme se zastavili a uposlechli jsme nápisu na velké ceduli, nekrmili jsme ptáčky vlastní svačinou, ale zaplatili jsme 5 Kč,

...otočili jsme kličkou a odebrali krmení

Těch rybníčků tam bylo několik. U jednoho jsme objevili boty s ještěrkami. Vtipné, že?

Výstražných tabulek tu bylo opravdu hodně, opatrnosti nikdy nezbývá! Myslím, že jsme prošli asi tak polovinu zahrady, ale to nevadí, určitě se sem brzy vrátíme s vnučkami.

A něco opravdu moc pěkného na konec...