Když se u nás, na jaře, řekne Hukvaldy, každý si vybaví kvetoucí kaštany. Také se tam za nimi sjíždí spousta lidí, hlavně o víkendu. Tak to já teď už nemusím a jsem moc ráda, protože davy nesnáším. Zato když třeba v úterý ráno vcházím do obory, která je tichá a je slyšet jenom cvrkot ptáčků, jsem na vrcholu blaha.
Hned na začátku obory se většinou naskytne pohled na stádečko daňků.
Protože se nacházíme v oboře a jdeme po naučné stezce, setkáme se s mnoha cedulemi a nápisy. Tentokrát mne upoutala "kniha" připevněná na stromě. Ona už je tu dlouho ale někam se časem ztratil text. Letos nastala náprava, jenom místo autora textu : Lesů České rerpubliky jsou podepsány Biskupské lesy, holt změna je život...
Jdeme dál ! Tento podivný strom jsem už na blogu několikrát ukazovala. Je jeden, má tři nohy a je to lípa.
Hukvaldy bez Janáčkovy lišky Bystroušky si málokdo dovede představit, takže i zde je malá zastávka nutná.
Od lišky k osmi památným bukům a jejich kořenům, tady si každý fotograf přijde na své, jenom to dopolední sluníčko focení moc nepřeje.
Jsme nahoře, před hradem a kocháme se překrásnou vyhlídkou na Palkovické hůrky, pochvalujeme si slunečné počasí a pozorujeme s účastí pána na vedlejší lavičce, jak se dusí kašlem, způsobeným "vůní" hlohu, kterého je tu všude plno.
Ještě jsme nakoukli za hradní bránu, dovnitř nepůjdeme, takhle nám to stačí.
Na kaštany bych málem zapomněla! Tady jsou a všude kolem.
Že jsou opravdu všude dokazuje tento výhonek, který vyrůstá ze starého kořene.
Rostlinka se jmenuje áron karpatský a také kvůli ní na Hukvaldy jezdím.
Tak snad se zase na podzim sem vrátím, ale možná, že ještě dřív. Vloni jsem tu byla i o prázdninách s vnučkami. Je tady hodně k vidění po celý rok.
