Recyklace

V posledním vydání kreativního časopisu "Ona ví" jsem objevila úžasné zdobení z těch nejdostupnějších materiálů, které se v domácnosti najdou.

Poznáte, o čem je řeč? Jsou to obaly od vajíček, roličky od toaletního papíru a papírových utěrek. Protože jsem měla k dispozici dva neozdobené věnečky a dekorativní klobouk, obojí z nedávného pedigového pletení, využila jsem této příležitosti a pustila se do díla. O víkendu mi pilně pomáhala vnučka Natálka, její věneček je ten vlevo. Původně jsme chtěly kytičky barvit, ale nakonec jsme se rozhodly ponechat původní vzhled papíru. V podstatě každá kytka je originál, nic není okopírované. Obaly od vajec mají různé odstíny a různé tvarování a prohýbání, s každým střihnutím jsme objevily nový tvar a strašně nás to bavilo. Použily jsme lepidlo Herkules, u některých kytek tavnou pistoli a tu také k přilepení na korpusy. Nejdřív jsem měla strach že si pedig zničím, ale zjistila jsem, že se zdobení dá bez následků odlepit.

Byla to taková rychlovka, proto zdobení není moc dokonalé, pokud se k této technice někdy vrátím, dám si více záležet.

Letos a vloni

Nevím, jak kde, ale u nás je stále sníh a mrzne. Nedalo mi to a prolistovala jsem svůj archív a co jsem objevila? Že vloni v tyto dny bylo nádherné počasí, kytičky kvetly a tráva se začínala zelenat.

Porovnejte sami

A teď ty kytičky

Lýkovec v plném květu i s motýlem

Lýkovec nesměle pučící se sněhem

Bledule

Bledule letošní

Ještě jedny

To jenom tak, aby řeč nestála, stále nestíhám. O víkendu jsem měla po dlouhé době doma nejstarší vnučku, bylo veselo, četly jsme knížky a něco pěkného jsme vyráběly. Co to bylo, s tím se pochlubím příště. Snad se mi konečně podaří napsat více článků a věnovat více času oblíbeným blogům.

Přeji všem pěkný nový týden.

Trošku jarně, trošku velikonočně

Během posledního měsíce jsem upletla pár dalších zbytečnůstek z pedigu, všechny jsou laděny do jara

Věnečky jsou univerzální, tento věneček jsem pletla na Vánoce, stačí vyměnit ozdobu

Tento je nový, možná, že stužky vyměním za něco jiného, uvidíme...

Když jsem pletla košík - vajíčko, uvažovala jsem, co s ním po Velikonocích

Zrovna bylo Anežky a já jsem měla koupenou malou panenku, jenže Anežka má sestřičku Markétku, které by to bylo líto. Upletla jsem tedy ještě jedno vajíčko, dokoupila ještě jednu panenku a ušila peřinky. Oblečení panenek už je na mamince.

Posledním výrobkem je dekorační klobouk, který také ještě dostane nějakou výzdobu

Růže v pozadí jsou pravé

Pantoflíček je od syna

Přeji všem krásný nový týden, sluníčka bude asi pomálu, ale my to přežijeme, pak už určitě to jaro přijde, příští týden ve čtvrtek!

Už to nebude dlouho trvat

Konečně se po dlouhé době objevilo sluníčko a lenochy to vytáhlo do přírody. Přesto, že u nás je vidět někde ještě sníh, zahlédla jsem dnes na jedné zahrádce rozkvetlé sněženky. Ty ale nemám vyfocené. Na blížící se jaro musíme pozvolna, aby nás to moc nezmohlo...

Tato fotka je z neděle, je na ní vidět ještě sníh

Tato a následující fotky jsou z dnešního předjarního výletu, opět někde se sněhem

Vyšláply jsme si s holkami na kopec, zvaný Štandl. Kysi tu prý byl hrad, dnes tu najdeme jedině velké jámy jako pozůstatky bombardování II. světové války. Z kopce byl krásný výhled. Budovy vlevo dole jsou součástí jízdárny. Tam jsme pomalu sestupovaly.

Říčka Olešná a brod

Je vidět, že brod je hojně využívaný

V ohradě byl pouze jeden kůň, kterého jsem si musela hodně přiblížit. Byl to parádník, kdopak má doma takový kabátek?

Podle svých dnešních poznatků hlásím, že už to určitě nebude dlouho trvat a toho opravdového jara se brzy dočkáme. Přeji všem krásný sluníčkový týden.

Dortománie II

Jeden článek s nadpisem Dortománie jsem napsala a zveřejnila 10. února. Bohužel bylo to zrovna v tom poruchovém blogovém víkendu, který se nás všech nějakým způsobem nepříjemně dotknul. Můj článek tenkrát přečetli dva lidé, než se jeho větší část vytratila do neznáma a nenávratna. Bez vysvětlení a omluvy ze strany provozovatelů blogu, ač jsem je o vysvětlení, či nápravu žádala. Vím, že tak některým poškozeným bylo učiněno...

Dost mě to mrzelo, hlavně kvůli ztracenému času, který jsem nad článkem proseděla.

Abych napravila ten svůj nedodělek, začnu tedy znovu. Naše rodina se v posledních letech dost rozrostla. K mým třem synům přibyly tři nevěsty a zatím čtyři vnučky. Říkám zatím, protože všichni čekáme, že časem přibude ještě alespoň jeden vnuk, ať nevymřeme po meči...

Protože moje maminka vyráběla pro rodinu do posledních let svého života vynikající dorty, rozhodly jsme se se sestrou pokračovat v jejích šlépějích. Možná, že bych to nemusela dělat, protože všechny moje nevěsty výborně pečou, také dorty, dokonce i někteří z mých synů mají vynikající výsledky v této disciplíně, ale "babiččin dort" je babiččin dort... Oříškový korpus, hojně prolitý rumem, zčásti potřený pikantní marmeládou a odlehčeným krémem, nastavený dětskými piškoty, nahoře politý čokoládou na bocích oplácaný mletými oříšky.

Naše rodina začínala slavit vždycky až od konce dubna, bohužel, co jsme se rozrostli, začínáme pěkně od začátku roku. Tento dort je nejstarší vnučky Natálky, číslice napoví.

O pár dnů později slavila další vnučka

Koncem února to byl dort pro nevěstu, už bez čísélka, ale s nepodařeným monogramem, který zavinila zlobivá zdobička. To je ale nepodstatné, podstatná je ta chuť, ta ale je!

Do června mě čekají ještě minimálně 2 dorty, měly by být vlastně 3 (březnoví oslavenci jsou dvojčata).

Tak to je vše, ale pro příště už žádné kalorie! Pěkně batoh na záda, hole do ruky a honem to obžerství napravit! Sluníčko už se konečně ukázalo i u nás, nálada se zvedla o 100%. V posledních pošmourných týdnech se mi nechtělo vůbec nic dělat, teď už to bude určitě lepší.

Přeji všem krásný víkend.

Mendelův trpaslík

Zrovna jsem dočetla knihu od britského autora Simona Mawera Mendelův trpaslík

Od stejného autora jsem před časem doporučovala knihu Skleněný pokoj, která pojednává o osudech brněnské vily Tugendhat a protože vím, že ji mnozí s velkým nadšením četli, doporučuji ke čtení i Mendelova trpaslíka.

Osudy hlavního hrdiny, slavného současného genetika trpasličího vzrůstu, se proplétají s osudy Gregora Mendela. Děj se částečně odehrává v Brně, ke kterému má Simon Mawer pravděpodobně nějaký zvláštní vztah. Pokud někoho zaskočí genetické vzorce a výrazy, které se v kapitolách vyskytují, ať je přeskočí, tak jako já a čte klidně dál, stojí to za to.