Před koncem roku

Jenom jeden jediný den o Vánocích jsem měla pro sebe. Vnučkám jsem už v létě slíbila, že se opět u nás sejdou o vánočních prázdninách, alespoň na pár dnů. Tak se také stalo. Nadělila jsem holkám něco z kultury, kdy jsme i s tou nejmladší, dvouletou, navštívily výstavu vánočních zvyků a překrásnou výstavu o drátenících, včetně výrobků a výjevů z drátenického života. Chtěla jsem fotit tu drátenickou nádheru, ale nebylo mi průvodkyní dovoleno. Škoda. Nejmladší vnučku jsme potom poslali za maminkou a vydaly se k nám domů.

Druhý den jsme přibraly ještě jednu vnučku ze sousedství a vydaly jsme se, jako každoročně, za zvířátky do lesa. Bylo stejné počasí, jako vloni, venku to spíš vypadalo na podzim. V povzdálí se tyčí Lysá hora, také téměř beze sněhu.

Aby bylo jasno, za zvířátky nechodíme s prázdnou! Neseme jim vždycky něco na zub! Eliška má v jedné kapse mrkev a v druhé dvě jablíčka. Další nadílku neseme v batohu.

Aby cesta lépe ubíhala, braly to holky přes všechny zamrzlé kaluže a že všechny nebyly zamrzlé úplně, to jsem poznala až doma, podle pořádně zablácených bot.

U krmelce jsme zjistily, že nás někdo předešel a že zvířátka hlady určitě neumřou...

Celou cestu, tam i zpět, nás doprovázel tento cizí pejsek a my jsme svého pejska preventivně nechaly doma!

Natálka si přivezla svého Rikiho, který se u nás okamžitě zabydlel a já jsem si za těch pár dnů ujasnila, že nedávno zesnulá Bobina, byl poslední pes v naší domácnosti a že si už dalšího pořizovat nebudeme.

Dnes mi už zůstala jenom Natálka, která s námi bude slavit i Silvestra, ta si z domu přivezla kreativní sadu na výrobu mýdla, s tím, že ji vyzkouší jedině se mnou. Nezbylo mi, než se do toho pustit.

To všechno je mýdlo, barevné a voňavé. Jak vidno, u nás doma se nenudíme.

Ještě několik hodin a máme tu nový rok, uvědomuji si, že pro mě bude dost významný, tak si chvilku užívejme ještě toho starého...

Ještě trošku z Vánoc

Ještě pár hodin a Vánoce jsou pryč! Uteklo to, velmi rychle. Můžu říct, že jsme je prožili ve zdraví. Kde jsou ty časy, kdy jsme do sebe ládovali jedno cukroví za druhým, kapříka a salát za dva... Dnes už to tak nejde a myslím že je to dobře. První dva dny u nás bylo velmi rušno.

Anežka s Markétkou u našeho stromečku po včerejší nadílce. Nevím, na koho tak zbožně hledí, ale myslím, že jim někdo z příbuzenstva zrovna říká, že vyletí ptáček.

Dnes byl u nás doma odpočinkový den, bez návštěv, bez vaření a jiných prací, jenom televize, knížka, i na malou procházku došlo, prostě balzám na duši... Na televizi jsem se těšila, ale kromě dvou nových pohádek mě na tu starou klasiku nějak přešla chuť, budu muset asi pár let počkat, myslím, že to časté opakování filmovým pohádkám moc nesvědčí. Zato na druhém programu vysílají celé Vánoce moc zajímavé dokumenty.

Také jsem měla možnost se v klidu pokochat svými dárky. Byla tam kosmetika, nějaká paráda, kompletní souprava na výrobu muffin, včetně směsí - do počátků, než se zaběhnu. Dále doplnění výbavy na túry - termoska, nerezová nádobka na "něco pro zahřátí" (ta je v zimě velmi nutná) a nová čepice. Hned po Novém roce se s holkami chystáme na hory, tak, se to všechno bude hodit.

Ještě s jedním dárkem se musím pochlubit, to je tato polička, on je to vlastně už dárek z loňských Vánoc, to jsme dostali kreditní kartu s určitým obnosem na nákup v IKEA. Kartu jsme šetřili celý rok, až jsme se konečně rozhoupali i když obchod máme takřka za humny. Polička není ještě "zaběhnutá", ale zlatý déšť je pravý.

Na poličce jsem umístila tuto krásnou mísu po prarodičích, dlouho ležela zaprášená a zastrčená kdesi v regále. Ještě bude sloužit dobré věci.

Tak jsem to vymyslela pro letošní Vánoce. Na perníčcích je sice abstraktní malba, ale chutnají výtečně. To je všechno. Vánoce sice končí, ale pro mne budou ještě zítra pokračovat, protože si nějací opozdilci u nás zapomněli dárky. No vždycky se nedá všechno stihnout v termínu.

Mějte se krásně a užívejte si ve zdraví poslední dny tohoto roku.

Šťastné a veselé !

Přípravy všude jistě finišují. Vzorné hospodyňky mají určitě všechno hotovo a už jenom leští a přerovnávají. Já taková hospodyňka nejsem, vždycky mi zůstanou nějaké nedodělky a já se nikdy nepoučím, ale nakonec všechno vždycky dobře dopadne a Ježíšek přijde. Tak jako vloni, kdy se naši mladí stěhovali, jak jsem to popsala zde . Letos se snad už nikdo stěhovat nebude a k jiným katastrofám také nedojde...

Včera jsem s údivem vytáhla z poštovní schránky svazek vánočních pohlednic a že jich bylo mnohem více, než v minulých letech! Že by návrat k starým časům? Přáníčko se zeleným stromečkem přišlo od Peťky až z Pucíkova. Od Květy je oválné puzzle, od kamarádky Marušky vyšívaný modrý ptáček, vousatý mužíček je z Kanady a modré Veselé Vánoce jsou od spolužačky Věry atd. Moc mě ta nadílka potěšila.

Tak a teď bych se měla pochlubit se svým cukrovím, to mám opravdu hotové. Napekla jsem asi 10 druhů, ale odpočívá v krabici, pro jistotu pěkně na nedostupném místě, protože těch kJ v různých podobách si do konce roku ještě užijeme. Nejvíc se těším na kapra a bramborový salát, ten připravujeme bez majonézy, jenom brambory, cibule, sladkokyselý nálev, trošku pepře, olej. Je to takové naše rodinné stříbro. Je vynikající, lehký a zdravý. Nadělala jsem si chutě, ale musím ještě chvilku počkat.

Přeji vám všem krásné a klidné Vánoce !

Vánoční výměna II a jiné...

V minulém článku jsem se chlubila s krásnou zástěrkou, kterou mi poslala Lenka v rámci "Vánoční výměny". Já jsem zase vyráběla pro Denisu, která mi o víkendu psala, že balíček dorazil, což je pokyn pro mne, abych svoje dárky odtajnila...

I přes současné pletení z pedigu jsem propadla drátku a předvánočnímu zvonečkování. Tyto zvonečky jsou ze zahradnického vázacího drátku

V poslední době mě také hodně baví křížková výšivka, kterou jsem ozdobila pytlíček , ukrývající sušená jablíčka. Doufám, že jsem obdarovanou alespoň trošku potěšila.

Tento krásný betlém jsem objevila vloni, když jsem před Vánocemi byla navštívit sestru v mém rodném městě. Betlém pochází z místního kostela, který ho pravidelně zapůjčuje kulturnímu domu na předvánoční výstavu. Na svátky je už ale opět v kostele. Letos tomu nebylo jinak. Květa už na svém blogu většinu ostatních betlémů ukázala, všechny byly moc pěkné, ale já jsem se stále vracela k tomuto. Ovečky vypadají, jako živé.

To se událo již před týdnem. S Květou jsme prožily krásný zasněžený den a protože o svátcích budeme zase každá se svou rodinou, vykouzlily jsme si takové malé Vánoce a předaly dárky...

Květa mi uháčkovala krásnou šálu

Sovička pro štěstí je také její dílko

Navíc jsem dostala ještě tuto drátěnou zajímavlu mísu

Květa zase ode mne dostala, mimo jiné, vlastnoručně vyrobený vánoční pytlíček, plný jablečných křížal, také vlastnoručně vyrobených

A šest zvonečků putovalo zase ke kamarádkám z našeho turistického spolku, samozřejmě na oplátku za jejich vlastnoručně vyrobené dárečky...

Ruční práce nechám zase chvíli na pokoji, mám totiž ještě hodně restů v kuchyni a jinde. Ale včera se velmi povedly medvědí tlapky a sádlové kuličky, vanilkové rohlíčky už také v krabici odpočívají...

Vánoční výměna I

Rozhodla jsem se přihlásit do "Vánoční výměny", kterou uspořádala svém blogu Jana . Zasvěcení vědí, jak výměna probíhá, pro nezasvěcené jenom tolik, že losem mi byla přidělena jedna tvořivá osůbka, které jsem poslala svoje vánočně laděné výrobky a já jsem zase byla přidělena úplně jiné osůbce, která mně zase poslala ty svoje.

V pátek jsem se dočkala. Přišel mi balíček a když jsem ho otevřela byla jsem hodně překvapená, ostatně posuďte sami:

Málokdo očekává k Vánocům zástěru, ale tato zástěra je úplně jiná, kouzelná, vánoční, ozdobená háčkovanými vločkami. Naše Natálka si ji oblékla, abych ji mohla vyfotit. Sluší jí, ale stejně tak sluší i mně, korpulentnější babičce.

Zde je pěkně rozložená, abychom si ji mohli prohlédnout. Se zástěrkou přišel ještě ručně šitý sobík, tři háčkované vánoční ozdobičky a k tomu velmi milý dopis.

To všechno mi poslala a velmi mile mne potěšila Lenka - Ruonela.

Lenko, mnohokrát děkuji, udělala jsi mi radost a to je přece účel této akce, ne?

Přeji Lence, Janě a všem svým blogovým kamarádům krásně prožitý další adventní týden.

Kolem Morávky

Možná, že by v nadpisu mělo být : "Místo pečení a smýčení". Stále víc si uvědomuji, že se čas krátí a já jsem s tím pečením a smýčením velmi pozadu. No ale práce neuteče, důležitější byl náš dnešní výlet kolem řeky Morávky. V pořadí už sedmnáctý a letos poslední.

Takhle to dnes vypdalo v přírodě, ale když se člověk vhodně oblékl, vzal si nepromokavé boty, hole a teplé pití, byl to příjemný zážitek. S focením to bylo horší, foťák se musel chránit před neustále sypajícím se sněhem.

Zimní pohádka. Chci se ještě zmínit o naší partě. Je nás sedm. S některými se znám asi tři roky, s některými pár měsíců. Chodit jsme začaly letos v březnu. Samé pohodové ženské s mnoha zájmy. Na naše setkání se vždycky těšíme, protože je stále co objevovat a co si odnášet domů.

Pět vpředu, dvě vzadu...

I stromečky patří k Vánocům, tady jich bylo hned několik a k tomu ticho, klid a mír...