Jednou radost, jednou smutek...

Tak už to v životě chodí... Můj tatínek vždycky říkal, když je dlouho pohoda, zákonitě musí přijít pravý opak. Nepíše se mi to dobře, ale nějak se z toho smutku musím vypsat. V tom našem velkém domě je nás stále míň a míň. Ještě včera ráno jsme byli tři a už jsme jenom dva. Vloni v březnu jsem byla ve stejné situaci, kdy jsem musela rozhodnout o něčím životě, věděla jsem, že se situace bude brzy opakovat a včera ta chvíle nadešla.

Bobině bylo 18 let, byla nejstarší pes u našeho pana veterináře. Byl to náš rarášek, paličatý a nezkrotný. O jejím osudu jem psala v květnu 2010 v článku "Neuvěřitelný příběh našeho pejska".

Tak vypadala, když k nám přišla. Nic pro ni nebylo překážkou. Z boudy na dvoře se svou paličatostí dopracovala až k důstojnému lůžku v obýváku. Měla i svoje dobré povahové stránky, to když po několika letech svého panování v domě přijala po předcházející šarvátce fenku Kikinku, později svoji věrnou družku.

Kikinka odešla do psího nebe vloni v březnu, také jsem o ní psala článek "Když někdo odchází...". Stále se ohlížím do místa, kde Bobinka už v posledních dnech jenom polehávala. Stále jsme doufali, že večer usne a všechno to ráno bude mít za sebou. Bohužel, znovu jsem o jejím osudu musela rozhodnout já a už to nechci nikdy opakovat. Tak jako tady na koberci, spí už holky pěkně vedle sebe na zahradě.

Buchty pro Robinsona

Nedávno jsem se zúčastnila soutěže u Renatky v "Čajovně" (http://cajovnaprozeny.blog.cz/) a vyhrála jsem!

Vyhrála jsem tuto nádhernou klasiku ! Téměř 6 hodin dobrodružného čtení, vlastně poslouchání...

Zadání bylo přibližně následující : "Pošlete foto toho, co byste přibalili Robinsonovi na pustý ostrov?" Odpovědi byly, podle "Čajovny" různé někdy i nemravné. Já jsem ve svém fotoarchívu našla tuto fotku, více jsem neváhala a udělala jsem dobře. Robinson buchty přijal!

Už se těším, jak, si v klidu Robinsona poslechnu. Ne, nelehnu si na gauč nebo si nesednu pohodlně do křesla, to bych určitě usnula. Možná, že se budu některým zdát, jako kulturní barbar, ale já si nachystám žehlící prkno a doženu ty letní resty...

Když jsem se tak radovala z výhry, vnučka Natálka se jenom smutně koukala. Vybídla jsem ji, aby také sama za sebe zkusila štěstí, protože "Čajovně" probíhaly ještě další soutěže. Zkusila a měla štěstí.

Vyhrála tuto roztomilou knížku pro tvořilky. Protože techniku plstění už vyzkoušela, její radost byla o to větší.

Opět jablka!

Už v červenci jsem naříkala, kolik jablek se nám letos urodilo. To byla jablka letní a nyní nastal čas jablíček zimních. Tady je výhoda, protože tato jablka mohou pěkně odpočívat ve sklepě až do jara, pokud je ovšem sklípek dobrý. Když jsem viděla nedávno článek babi Maňasové, jak se celá rodina činí u moštování, vyzvala jsem také pár členů naší rodiny, aby se nedali zahanbit. Je pravda, že jsme nemoštovali už pěkných pár let a to vlastníme veškerou mechanizaci! Nakonec akce opravdu proběhla a vzhledem k množství suroviny se bude dokonce možná ještě opakovat.

Z akce nemám žádnou dokumentaci, tak jsem alespoň nalila trošku moštu do džbánku a vyfotila. Známá se mě ptala, jak mošt uchováváme. Možná, že by to mohlo někoho zajímat. Časem jsem vyzkoušeli všechny možné způsoby, které nám ale nevyhovovaly. Protože jsme před lety chovali drůbež a králíky, pořídili jsme si pultový mrazák, který je momentálně vytížený jenom zčásti. Před moštováním nastřádám PET láhve, do kterých mošt naliji a uložím do mrazáku. Po rozmrazení je mošt jako čerstvý, ale musí se rychle zkonzumovat, proto je dobré ho uchovávat v menších lahvích.

Když už jsme u těch jablek, chci se podělit ještě s jedním vylepšeným receptem. Předminulý víkend jsem se zúčastnila jedné velké slávy, kde jsem chtěla přispět s troškou do mlýna a vypomoci při pohoštění. Nabídla jsem se, že upeču slané pečivo z lístkového těsta, takovou tu tyčinkovou klasiku. Jak jsem si chystala poslední těsto, napadlo mne, že bych mohla něco vyzkoušet.

Jableční šneci na sladko. Je to obměna populárních "šneků" na slano. Není to můj nápad, šneky jsem viděla na blogu Péti z Pucíkova, jenom jsem je trošku vylepšila. Takže příprava je stejná jako na štrůdl, jenom se podle potřeby přizpůsobí průměr rolky.

Před upečením

Po upečení, průměr je asi jako u jednohubek z rohlíků

Protože šneci vypadali tak nějak obyčejně, ještě teplé jsem je obalila v krupicovém cukru, který jsem smíchala se skořicí, nedovedete si představit, jaká je to dobrota! Toto je už druhá dávka.

Diane Chamberlainová

Tento týden byl pro mne hodně hektický, proto jsem dnes s povděkem přijala zprávu, že předem ohlášená vzácná návštěva našich přátel se odkládána neděli. Ihned jsem toho využila, po obědě sedla do křesla a jedním dechem dočetla tuto knihu.

Od její autorky jsem zatím nic nečetla, ale určitě se porozhlédnu po dalším titulu. Kdo si knihu přečte, nebude zklamaný. Vřele doporučuji.

Spřízněným čtenářským duším se musím pochlubit s tím, co jsem si nedávno "dovlekla" z knihovny.

Zastesklo se mi po nějaké historické knize, tak jsem se s tím svěřila paní knihovnici. Ta mi nabídla tuto knihu, ona se sice nezdá (ta kniha), ale je pěkně obézní, má 622 stran ! Po dlouhém přemýšlení, jsem si ji vypůjčila, protože Vlastimila Vondrušku mám ráda. Doma mi nikdo nevěřil, že knihu vrátím přečtenou, vlastně ani já si nejsem moc jistá. Zatím se chystám a nabírám sily... Ale určitě podám zprávu, jak to dopadlo...

Mladice

Už vloni jsem si založila tuto rubriku, ale do dneška v ní zůstal jediný opuštěný článek. Myslím, že je nejvyšší čas, aby přibyly další a že je kolem nás mnoho zajímavých lidí a lidiček, jenom se dívat a také poslouchat.

V pondělí jsme s holkami opět vyrazily na hory. Nestává se mi to často, ale vlak měl 15 minut zpoždění. Trošku jsme byly nervózní, protože na jiné stanici jsme museli chytit přípoj, který nám stejně ujel...

Jak jsme tak netrpělivě podupávaly na peróně, přitočila se k nám paní s baťůžkem na zádech a čile se hlásila k jedné naší kamarádce. Mezitím přijel vlak a my jsme i s čipernou paní nastoupily. Cestou si s kamarádkou si povídaly, o krásně prožitém minulém týdnu na východním Slovensku s patrou turistů. Když jsme vystoupily z vlaku a rozhlížely se kdy nám pojede náhradní přípoj, paní si hodila baťůžek na záda, řekla, že už čekat nebude a že to dojde po svých...

Když zmizela, byly jsme zvědavé na tuto zajímavou osůbku. Dozvěděli jsme se, že paní je hodně přes osmdesát, že doposud prohání svoje kolegy - turisty, většinou o hodně mladší, než je ona, po vlastech českých, slovenských i jiných, že se zajímá o veškeré dění, trénuje mozek, jak se dá a momentálně, dva dny po příjezdu z týdeního putování, sedla na vlak a jela pracovat na zahradu k příbuzným. Cestu si mohla zkrátit o jednu zastávku vlakem, na který jsme čekaly, ale ona se vydala pěšky. Snad, aby neztratila kondičku...

Co dodat?

Tato paní není výjimka, v posledních letech jsem se setkávám s podobnými obdivuhodnými osůbkami, zrovna ten den jsme jich několik na horách potkaly...

Máte smutek na duši?

Příroda vás vyléčí! Je to tak, mám to vyzkoušené. Protože, ale u nás celý den leje a leje, tak něco z nedávné procházky po okolí

Ještě je sice léto, ale blízkost podzimu je znát

Poznáváte? Přesto, že se většinou na chmelové brigády jezdilo na Žatecko, my, studenti z Hané jsme sklízeli chmel na Hané. Ráno pěkně z vlastní postele autobusem na chmelnici a večer zase zpátky domů. Dřevěné stoličky, koše, věrtele...To už je tak dávno, že se to ani neodvažuji napsat. Ale byly to krásné časy!

Tento chmel nebyl na žádné chmelnici, ale rovnoměrně obtáčel dopravní značku.

Je libo koně?

Nebo kozla?

Nebo dokonce oslíka ?

To všechno vám zajistíme zde!

Laskavec neboli amarant

Jedna růžová astra, vyrostla pravděpodobně ze zatoulaného semínka na kraji lesa

A v tom lese jsem spatřila tento úkaz doživotního spojení borovice a dubu, to je pěkné, že ?

Nerostou a nerostou, snad po tom dešti se umoudří...