Už vloni jsem si založila tuto rubriku, ale do dneška v ní zůstal jediný opuštěný článek. Myslím, že je nejvyšší čas, aby přibyly další a že je kolem nás mnoho zajímavých lidí a lidiček, jenom se dívat a také poslouchat.
V pondělí jsme s holkami opět vyrazily na hory. Nestává se mi to často, ale vlak měl 15 minut zpoždění. Trošku jsme byly nervózní, protože na jiné stanici jsme museli chytit přípoj, který nám stejně ujel...
Jak jsme tak netrpělivě podupávaly na peróně, přitočila se k nám paní s baťůžkem na zádech a čile se hlásila k jedné naší kamarádce. Mezitím přijel vlak a my jsme i s čipernou paní nastoupily. Cestou si s kamarádkou si povídaly, o krásně prožitém minulém týdnu na východním Slovensku s patrou turistů. Když jsme vystoupily z vlaku a rozhlížely se kdy nám pojede náhradní přípoj, paní si hodila baťůžek na záda, řekla, že už čekat nebude a že to dojde po svých...
Když zmizela, byly jsme zvědavé na tuto zajímavou osůbku. Dozvěděli jsme se, že paní je hodně přes osmdesát, že doposud prohání svoje kolegy - turisty, většinou o hodně mladší, než je ona, po vlastech českých, slovenských i jiných, že se zajímá o veškeré dění, trénuje mozek, jak se dá a momentálně, dva dny po příjezdu z týdeního putování, sedla na vlak a jela pracovat na zahradu k příbuzným. Cestu si mohla zkrátit o jednu zastávku vlakem, na který jsme čekaly, ale ona se vydala pěšky. Snad, aby neztratila kondičku...
Co dodat?
Tato paní není výjimka, v posledních letech jsem se setkávám s podobnými obdivuhodnými osůbkami, zrovna ten den jsme jich několik na horách potkaly...
Žádné komentáře:
Okomentovat