Mladice

Už vloni jsem si založila tuto rubriku, ale do dneška v ní zůstal jediný opuštěný článek. Myslím, že je nejvyšší čas, aby přibyly další a že je kolem nás mnoho zajímavých lidí a lidiček, jenom se dívat a také poslouchat.

V pondělí jsme s holkami opět vyrazily na hory. Nestává se mi to často, ale vlak měl 15 minut zpoždění. Trošku jsme byly nervózní, protože na jiné stanici jsme museli chytit přípoj, který nám stejně ujel...

Jak jsme tak netrpělivě podupávaly na peróně, přitočila se k nám paní s baťůžkem na zádech a čile se hlásila k jedné naší kamarádce. Mezitím přijel vlak a my jsme i s čipernou paní nastoupily. Cestou si s kamarádkou si povídaly, o krásně prožitém minulém týdnu na východním Slovensku s patrou turistů. Když jsme vystoupily z vlaku a rozhlížely se kdy nám pojede náhradní přípoj, paní si hodila baťůžek na záda, řekla, že už čekat nebude a že to dojde po svých...

Když zmizela, byly jsme zvědavé na tuto zajímavou osůbku. Dozvěděli jsme se, že paní je hodně přes osmdesát, že doposud prohání svoje kolegy - turisty, většinou o hodně mladší, než je ona, po vlastech českých, slovenských i jiných, že se zajímá o veškeré dění, trénuje mozek, jak se dá a momentálně, dva dny po příjezdu z týdeního putování, sedla na vlak a jela pracovat na zahradu k příbuzným. Cestu si mohla zkrátit o jednu zastávku vlakem, na který jsme čekaly, ale ona se vydala pěšky. Snad, aby neztratila kondičku...

Co dodat?

Tato paní není výjimka, v posledních letech jsem se setkávám s podobnými obdivuhodnými osůbkami, zrovna ten den jsme jich několik na horách potkaly...

Máte smutek na duši?

Příroda vás vyléčí! Je to tak, mám to vyzkoušené. Protože, ale u nás celý den leje a leje, tak něco z nedávné procházky po okolí

Ještě je sice léto, ale blízkost podzimu je znát

Poznáváte? Přesto, že se většinou na chmelové brigády jezdilo na Žatecko, my, studenti z Hané jsme sklízeli chmel na Hané. Ráno pěkně z vlastní postele autobusem na chmelnici a večer zase zpátky domů. Dřevěné stoličky, koše, věrtele...To už je tak dávno, že se to ani neodvažuji napsat. Ale byly to krásné časy!

Tento chmel nebyl na žádné chmelnici, ale rovnoměrně obtáčel dopravní značku.

Je libo koně?

Nebo kozla?

Nebo dokonce oslíka ?

To všechno vám zajistíme zde!

Laskavec neboli amarant

Jedna růžová astra, vyrostla pravděpodobně ze zatoulaného semínka na kraji lesa

A v tom lese jsem spatřila tento úkaz doživotního spojení borovice a dubu, to je pěkné, že ?

Nerostou a nerostou, snad po tom dešti se umoudří...

Pro potěšení

Jak se tak dívám na statistiku, vidím, že se psaním článků v tomto roce to u mne není žádná sláva a asi nebude, dokud sníh nenapadne. Mám plno fotek i námětů, ale když konečně zasednu a chci něco napsat, tak to prostě nějak nejde.

Tak alespoň něco málo z vlastní dílničky

Můj srpnový svátek ještě nebyl dostatečně oslaven, chyběla společná oslava s mojí kamarádkou a jmenovkyní Helenkou. Helenka ode mne dostala tak, jako vloni, pytlíček s levndulí, té mám ještě velké zásoby a je třeba s ní udělat konečně pořádek.

Výšivka je ze zimních srdíčkových zásob, látka pochází ze zbytků jednoho super obchůdku, který , když jdu okolo, nikdy nevynechám...

Já jsem zase dostala tento dárek. Pro ty, komu fotka nenapoví, prozradím, že je to kabelka, vytvořená pomocí papírových proužků a izolepy. Nevím, jak kabelku fotka prezentuje, ale ve skutečnosti kabelka vypadá velmi luxusně. Je možno ji opatřit uchy, už jsme i vymyslely jakými. Kabelka může zůstat i tak jak je.

Návod poskytla výtvarnice Monika Brýdová v Loskutákovi na TV Nova a je možno ho najít i na jejích stránkách.

Hela se zabývá převážně pletením z papíru, její výrobky jsem na svém blogu už ukazovala, ale přibyly další, některé jako dárek, některé na objednávku. Potože Hela blog nemá, myslím, že by stálo za to je tady také ukázat.

Švestičky z naší zahrádky...

Švestičky z naší zahrádky, to je učiněný poklad! Na pohled sice nic moc, ale ke svému účelu dobře poslouží. Letos se jich opět hodně urodilo...

Každá ruka dobrá...

A co dál?

Modrá k modré

Pravda, některému oku tento obraz možná moc nelahodí, ale výsledek, počítám tak kolem Vánoc, bude určitě stát za to!

Vím, že každý o lahodný destilát zase tak nestojí, tak co říkáte na koláč? Mám zdatnou pomocnici. Opravdu mne překvapila, jak jí to šlo pěkně od ruky, Eliška si prostě přitáhla židli a udělala kus práce.

A tak to všechno dopadlo...

Jsme holky šikovné!!

Obecná škola

Tento týden byl pro mne velmi hektický. Byly u nás na prázdninách dvě nejstarší vnučky Natálka s Markétkou, ve středu k nim přibyla ještě mladší Eliška, tak si dovedete představit, co to obnášelo. Holkám jsem před prázdninami naslibovala "hory-doly", co se týče cestování, ale ono se může plánovat, nakonec to všechno dopadne úplně jinak. Proto jsem jim to chtěla na poslední chvíli trošku vynahradit.

V sousední vesnici vznikl před pár lety zajímavý areál, jehož součástí je objekt Obecné školy. Tak jsem se rozhodla, že ji spolu navštívíme.

Přišly jsme trošku brzy nebo pozdě? Měly jsme k dobru ještě pár minut, tak jsme se rozhlížely po okolí

Pro hladové a žíznivé návštěvníky funguje toto zařízení, ale tam zavítáme až někdy jindy, my jsme se věnovaly jenom kultuře

Konečně jsme se dočkaly, paní průvodkyně nás pozvala dál, usadila nás do lavic, které jsme si my, dospěláci, mohli trošku "odšoupnout" , abychom se tam vůbec vlezli... Dětem byly rozdány tabulky a zatímco paní průvodkyně vyprávěla, měly za úkol nakreslit obrázek a paní průvodkyně, jako učitelka, nakonec provedla ohodnocení...

Potom probíhala prohlídka třídy

Až doma jsem si všimla cedulky se zákazem focení, ale já jsem se předem u paní průvodkyně dovolila a ona nebyla proti

Toto není Igor Hnízdo, to je místní pan učitel ve své komůrce při studiu

Objekt nesloužil pouze jako škola, byly zde i jiné místnosti...

Momentálně zde přebývá jeden hříšník

K vidění bylo hodně. Holky byly nadšené. V podkroví domu se nachází rozsáhlá soukromá sbírka nádherných sakrálních předmětů, až se dech tajil... Tam už jsem, samozřejmě, zákaz focení respektovala.

Dobrá rada nad zlato

Tento týden jsem se od srdce nasmála, ale o tom až nakonec. V úterý jsme opět s kamarádkami vyjely na výlet, tentokrát to bylo vláčkem do nedaleké obce, jménem Čeladná, kdysi čistě zemědělské, ale v poslední době, zcela změněné. Najdete zde luxusní i prostší ubytování s kulturním a sportovním vyžitím, přiměřeným té, či oné peněžence. Najdete zde dnes již dobře známé golfové hřiště, lázně a nevím, co ještě.

Jenže my jsme se sem nevypravily ani do lázní ani na golf a už vůbec ne do luxusní restaurace. Naším cílem byla "restaurace" prostší, pod širým nebem a obestřená "vůní domova". V dnešní době, plné potravin BIO, ekofarem či farmářských trhů se nám zachtělo trošku toho návratu k přírodě. Zvláště já, která piji mléko krabicové a pravidelné farmářské trhy většinou propásnu, jsem byla moc zvědavá. Místo na golf, jsme si tedy vyšly okouknout jednu takovou farmu, která se nachází trošku dál od centra obce. Farmu nebylo těžké najít, nacházela se hned u místní komunikace a podle "vůně" bychom ji našly i v černém lese. Vznikla pravděpodobně z bývalého družstevního kravína a ke kravičkám byl volný přístup hned už cesty.

Všimněte si, prosím, těch židlí, já jsem na ně přišla až doma na fotce. Předpokládám, že je tam mají pro návštěvníky a zákazníky farmy. Takové kino zadarmo.

K farmě patří i malý obchůdek, velmi dobře zásobený vlastními produkty, včetně automatu na mléko, otevřený denně, t.j. i v neděli do 18. hodin. Ihned v sousedství obchůdku je něco jako hospůdka - bufet se zastřešeným posezením. Jako bonus zde dostanete, jak kopečkovou, tak točenou vynikající zmrzlinu. A tady už vám prozradím tu dobrou radu:

Co říkáte? Tato cedulka vpravo mě velmi nadchla, ihned jsem si ji vyfotila. Shodou okolností šel okolo někdo z místních, tak jsem se ho zeptala, co je vedlo k takovému upozornění. Odpověděl mi, že jsou i tací lidé, kteří prodejci dávají za vinu, když jim porce upadne na zem...

Ale my, jako správné turistky jsme nešly jenom za nákupy, farmu jsme si předběžně omrkly a putovaly dál s tím, že se sem ještě vrátíme. Náš další cíl byla daňčí obora nacházející se o něco dále lesem .

Nad oborou je útulná hospůdka, kde jsme se uchýlily na kafe, které nás mělo zahřát, protože, světe div se, v úterý tam byla dost zima. Stačila jsem udělat pouze tuto fotku a začaly zlobit baterky ve foťáku, daňci chodí údajně až pod terasu hospůdky, tak snad jindy...

Z daňčí obory jsme šly ještě kousek k tomuto veselému rozcestníku, se škrpály. To je opravdu poslední foto. Škoda, i na cestě zpět bylo plno námětů k focení. Když se dobře podíváte, uvidíte v pozadí kouřící komín chatičky a už mi jistě budete věřit, že v úterý bylo na horách zima...

Měla jsem jednu radu a už mám druhou, pro mne zásadní : " Bez dobitých baterii není fotek. "

Nevadí, myslím, že se sem ještě vrátím, cesta vlakem a trasa, po které jsme šly, se bude určitě líbit vnučkám a ty úžasné sýry , mňam...