Tak jsem opět tady, živá a zdravá, jenom ještě trošku unavená. Ženich a nevěsta si řekli v sobotu své ano a dnes už jsou manželé. Přes předcházející shon, napětí, zmatky a trapasy vše dopadlo nad očekávání dobře. Tak krásný svatební obřad jsem ještě neviděla a že už jsem oženila dva syny! Kostel má prostě svoje kouzlo a já jsem vlastně v kostele svatbu nikdy nezažila.
Dobré jídlo, dobré pití, živá country hudba, ve které si novomanželé sami zahráli. Příjemní svatební hosté z Čech, Moravy i Slovenska, roztomilé družičky. Tančili všichni, od těch nejstarších až po malinkou ještě ani ne roční Marušku, samozřejmě v náručí maminky. I ti malí vydrželi až do noci. Já jsem z pochopitelných důvodů nefotila, protože jsem se musela starat o hosty. Od toho tu byli profesionálové a fotografové z řad hostů. Za prvních pár fotek jsem vděčná sestřičce a doufám, že se na mne nebude zlobit, že jsem si je vypůjčila.
A ještě jedna se svolením šťastných novomanželů, kterým přeji krásný společný život.
P.S. Teď už se nemůžu vymlouvat, že něco udělám až po svatbě. V první řadě musím vyřešit svůj starý foťák, který ještě není opravený a já fotím foťákem vypůjčeným. K vyřízení mě čeká plno starých restů. Prostě pomalu se dostávám do starých kolejí...
. Tak je to tedy se mnou.
, já totiž opět nemám foťák, ale ujišťuji, že mezi letošními a loňskými kvítky není žádný rozdíl. Ještě, že mám ten archív! Ale kopretiny mám moc ráda pro jejich jednoduchou krásu.
