Vánoční drátkování

Po delším čase jsem oprášila drátky a vrhla jsem se do tvoření

Od loňského roku jsem vychytala pár much a vylepšila techniku, jen to focení lesklého materiálu se nedaří..

Některé zvonečky už našly svůj nový domov, pár jich bude ještě udrátkováno a darováno, snad přinesou štěstí...

Můj druhý adventní víkend

Chodím od blogu k blogu a pozoruji, jak všude pilně probíhají předvánoční přípravy. Na prvním místě je určitě pečení vánočních dobrot, na druhém místě výzdoba a zútulňování bydlení. Děje se tak i u nás, ale zatím se to jenom tak rozjíždí. Poslední dny jsem měla hlídací, takže ke konci dne už nebylo sil. Od toho se odvíjí moje absence na blogu, nebo spíš nedostatek námětů. Dnes jsem měla navštívit frýdecký zámecký vánoční jarmark, moc jsem se těšila, že budu mít kopu veselých vánočních fotek, ale nejdřív odpadly vnučky pro nemoc a dnešní počasí, to byl silný vítr a déšť, mě úplně odradilo od nějakého veselého výletu. O to víc jsem se mohla věnovat předvánočním přípravám.

Určitě jsem nezapomněla na barborky, na zahradě jsem ostříhala pár třešňových větviček a všimněte si, že také už svítíme...

Odpoledne byl doma božský klid, těsto jsem měla připravené v lednici už dva dny, tak jsem se pustila do práce..

Budoucí perníčky podle starého receptu

Nezapomněla jsem ani na tradičního jezevčíka, je to vzpomínka na naši nebohou Kikinku. Dneska, když jsou k sehnání tak krásná vykrajovátka, to se perníčky pečou jedna báseň! Tak a tady s perníčky končím. Nic jsem nespálila, ale ty upečené nevypadají tak pěkně, jako vykrájené těsto. Třeba to spraví zdobení, které na mne teprve čeká.

To není vánoční cukroví. Tyto kytičky dostal můj muž ke svým včerejším narozeninám od nevěsty Petry. Protože nemůže sladké, nahrazujeme mu mlsání slanými dobrotami. To jen tak pro inspiraci, listové těsto, mini kolečko salámu a kolečko sýra. Vypadají pěkně, že?

Staří dobří šneci, ty jsem zase upatlala já...

Večer jsme zapálili druhou svíčku na adventním věnci a vychutnávali jsme si teplo domova......

Dva roky

Dnes slavíme já a můj blog druhé narozeniny. Utíká to. kdyby mi někdo před pár lety řekl, že něco takového budu provozovat, tak bych si určitě významně zaťukala na čelo. Byla to vlastně náhoda, jako hodně věcí v životě. Opatřila jsem si hračku, kterou nepustím a nepustím... Někdy si sice říkám, jestli to má význam, ale zatím mě ještě nenapadlo s tím praštit. Význam to určitě mělo a má, už jenom proto, že jsem se musela sama naučit plno věcí, se kterými mi nikdo z bližních nepomohl, což mi, jako člověku, který přišel k počítači až v pozdním věku a v zaměstnání byl považován v práci s PC jako horší průměr, trošku zvedlo sebevědomí. Sblížila jsem se se svým foťákem, který mi před pár lety věnoval syn ( a sám si koupil lepší ). Foťáček je už pěkně opotřebovaný, ale musí ještě nějakou dobu sloužit, než si možná někdy, až našetřím, koupím nový.... Zato fotoarchív mám velký a měla bych si v něm udělat pořádek, ale stále není čas...

Co ještě napsat? Že se s každým otevřením blogu těším, co nového se dozvím o svých blogových kamarádech - štamgastech, i těch nově příchozích. Že návštěvníky svého blogu neberu jako virtuální, ale jako lidičky, kteří tam někde sedí a dlubkají do klávesnice a moc se snaží, aby to, co stvoří, přineslo uspokojení a radost nejen jim, ale také ostatním.

Doufám, že nám to všem ještě dlouho vydrží.

Moje adventní tvoření

Úvodem musím říct, že plány byly velké, ale nakonec sami posoudíte, jak to všechno dopadlo. První zklamání bylo, když jsem nesehnla červené svíčky, které tradičně používám, nevím proč, ale asi se mi to líbí... Z velké škály ostatních barev jsem si tedy vybrala bílé, tím se nedá nic zkazit. Tady se musím pochválit, protože svíčky byly koupené s velkým předstihem. Na výrobu samotného věnce jsem velký předstih už opravdu neměla, včera odpoledne se stále ještě nic nedělo. Do díla jsem se pustila až večer. Jako generace, nucená šetřit jsem se rozhodla použít již několikrát "odstrojený" polystyrénový korpus se čtyřmi velkými dírami od předešlého upevňování svíček, to jsem si dala! Nové svíčky se na nich kymácely do všech stran!, Jinak už bylo dílo v podstatě hotové. Ale mám doma plno mužských pomocníků, technického myšlení, kteří přispěchali na pomoc a svíčky upevnili důmyslným šroubením!

Tak tady je ten krasavec! No, dámy, kdo z vás má v adventním věnci šrouby? Červenou jsem si neodpustila přidat. Ale můj věnec je ještě vzácný tím, že mi ho naši mladí nechali posvětit v kostele.

Toto je můj věneček na vchodové dveře. Tentokrát je korpus zcela nový, věnovaný kamarádkou Helou, dozdobila jsem já...

Přeji všem krásně prožitý adventní čas.

Tak už můžou začít

Dnes jsem obdržela zásilku. V obálce byl kalendář, vánoční pohlednice, jmenovky na dárky a další krásné předměty, namalované ústy nebo nohama. Možná, že ji mnozí také dostáváte. Přichází pravidelně před Vánocemi a před Velikonocemi.

Když mi zásilka přišla kdysi dávno poprvé, neměla jsem k odesílateli moc velkou důvěru, však víte, jak to chodí... Nakonec jsem si obálku nechala a na dobrou věc přispěla. Od té doby jsem se ujistila, že se jedná opravdu o dobrou věc. Také jsem přemýšlela, kolik let už takto přispívám.

Nemusela jsem ale přemýšlet dlouho, na kalendáři pro příští rok, který je součástí zásilky, je uvedený 18. ročník. Nevím, jestli je to už 18 let, ale víc než 10 let to určitě bude. Umělci nejsou anonymní, na nezbytném letáčku informují o svých aktivitách. Mají můj velký obdiv.

To je mozaika, složená z přáníček a z cedulek na dárky, je to jenom část. Jsou to taková milá umělecká dílka..

Součástí zásilky jsou každoročně dva roztomilí andělíčci na stromeček, už jich mám pěknou sérii. Pohlednic mám doma také pěknou sbírku. Jsem člověk vcelku konzervativní a stále poctivě posílám vánoční pohlednice, odpovědi mi chodí jako SMS nebo e-maily, je to škoda, posílání pohlednic byl pěkný zvyk...

Zajímavá akce

Dnes se ještě jednou vrátím k minulé neděli. Tentokrát se to už nebude týkat jídla, ale něčeho ušlechtilejšího. V ten den probíhal v naší obci tzv. krmáš neboli posvícení. Tento svátek se slaví na počest dne posvěcení místního kostela. Snad jsem to napsala dobře. Nejsem rodačka naší obce a nejsem ani věřící, ale za ta léta, co tu žiji, jsem zde našla svůj domov a nějakou takovou sounáležitost. Lidé z farnosti už poněkolikáté uspořádali Den otevřených dveří palkovického kostela sv. Jana Křtitele.

Kostel z roku 1631 znám většinou zvenčí, protože kolem něho se rozprostírá hřbitov, párkrát jsem byla přítomna bohoslužby, ale jeho horní část mi byla neznámá, proto jsem využila této příležitosti a vydala se na prohlídku

Tady už přicházíme ke kostelu, z věžního okénka vykukuje náruživý fotograf, což je známka toho, že akce se skutečně koná. Už jsem se těšila, jak si ze stejného okénka všechno zvěčním...

Tady je důkaz, že jsem se vyšplhala až nahoru, ve zvonici jsou tři zvony : Jan Křtitel, Václav a Anežka Česká

Byl to zážitek tam stát a všechno to vidět, pánové pořadatelé byli tak hodní, že nám dokonce zvony spustili i když nebyl zrovna čas zvonění

Tady je to vidět, slyšet to bylo také a pořádně! Ale byla to krása! Po zvonění přišlo na řadu focení, ale zde došlo ke zklamání, kdybych chtěla fotit tak, jako ten pán z obrázku, musela bych vystoupit ještě na žebřík, vzhledem k tomu, že jsem v jedné ruce držela foťák a ve druhé vnučku Markétku a zažívala strach, aby mi nespadla někam dolů, nebylo z focení skoro nic.

Alespoň něco málo, v dálce smog

Výhled na cestu, po které jsme přišli

Ještě něco z interiéru

Varhany a slavnostní výzdoba po nedávném biřmování. Musím ještě podotknout, že v každé části kostela, ve zvonici, ve strojovně i přímo v kostele byli připraveni pořadatelé, kteří podávali zvědavým návštěvníkům informace. Byl to pěkný zážitek, domů jsme se vraceli špinaví, zvláště Markétka ve svých kdysi růžových punčocháčích, místy bylo třeba použít i kolena, popřípadě všechny čtyři končetiny, nejen u Markétky...

Cesta zpátky, tento kříž uprostřed pole je velmi fotogenický, mám ho v archívu ve všech ročních obdobích