Včerejší výlet

Několikrát do roka  se setkávám se svou bývalou kolegyní z práce. Jezdím za ní do Ostravy, pozdravím ostatní kolegy a potom jdeme někam na dobré jídlo spojené se sdělováním novinek a drbů. Tak se stalo také včera, tentokrát jsem vynechala ostatní kolegy a vypravily jsme se přímo do centra. Věděla jsem od loňska, že na náměstí budou pravděpodobně velké vánoční trhy, spojené s různými atrakcemi, vystoupením folklórních souborů atd. Nemýlila jsem se.

Uprostřed stál nádherný vánoční strom, krásně rostlý, plný světýlek, pravých vlastních šišek a ozdob. Nejmilejší na něm bylo, že se do jeho větví nastěhovali ptáčci a cvrlikali do taktu muzikantům.

Tak to tam svítilo, po sněhu ani stopy, čas kolem 16.00 hod. Včera byla tma už ve dvě hodiny odpoledne. Kolem celého náměstí byly rozmístěny stánky s klasickým vánočním zbožím, na tom si pořadatelé dali záležet a zboží typu Vietnam jste zde nenašli. Jenom naše česká, většinou rukodělná výroba! Nechyběl starodávný dřevěný kolotoč, věštírna, Ježíškova pošta, pečené kaštany, pravá kovárna a plno dalších atrakcí.

Stánek s keramikou, pod červeným kulichem se ukrývá živý zmrzlý prodavač, nebo prodavačka ?

Betlém, vedle měli dokonce živé ovečky, lamu a oslíka

Na okraji náměstí umístili umělé kluziště, což nijak nenarušilo strodávnou atmosféru vánočních trhů. Počasí včera sice bylo více než pošmourné, ale nebyla zima a díky předčasné  tmě se celé náměstí nádherně ozářilo. Lidé nikam nespěchali, popíjeli svařáček a medovinu, ujídali domácí klobásky a různé dobroty.

Každou svou návštěvu Ostravy využiji také k návštěvě knihkupectví, jehož prodejna sídlí v nedalekém obchodním domě. Z malého obchůdku od mé minulé návštěvy udělali velký obchod i s malou kavárničkou s výhledem na náměstí. Chtěla jsem si tu krásu zvěčnit přes sklo, ani nevím jak a vytvořila se mi takováto směska.

Tomu, kdo bydlí tady v okolí bych návštěvu zdejších trhů určitě doporučila. Dospěláci i děti si přijdou na své.

Vloni mě můj foťáček zklamal, baterka byla vybitá, přes to jsem pár fotek udělala,  mám je i na blogu, letos jsem se důkladně připravila, ale ve tmě nám to focení nějak nejde. Škoda, bylo toho hodně k vidění...

Perníkové pohlazení

                                              "Odkud ten náš holub letí?"

                                               "Letím z lesa, milé děti,

                                               vrkú, vrkú, vrkú."   

                                               "Cos tam viděl, holoubku?"

           

                                               "Perníkovou chaloupku,

                                               u černého smrku."

                                                "Viděls tam i Mařenku?"

                                                "Jakpak by ne, holenku!

                                                Viděl jsem ji, s Jeníkem

                                                krmili se perníkem."

                                                "A když z okna na zahradu

                                                vystrčila baba bradu,

                                                nebáli se, holoubku?"

                                               "Kdepak! Zamkli chaloupku

                                               na cukrový klíč -

                                               a už byli pryč!"

Báseň se jmenuje Perníková chaloupka, napsal ji František Hrubín a já jsem ji spolu s jinými skvosty našla v knize Šalíček veršů a pohádek.  S vnučkou Natálkou tuto knihu" studujeme" už několik let a obě známe mnohé veršované pohádky zpaměti. Kromě krátkých básniček  a veršovaných pohádek jsou zde k přečtení i klasické pohádky. A abych nezapomněla,  knihu ilustroval Jiří Trnka. Myslím, že je v současné době k dostání i v knihkupectvích. Tedy tip pro hodnotný vánoční dárek (ta moje je z r. 1960).

Informace pro Květu. Špalíček obsahuje také pohádku "O Květušce a její zahrádce."

No a k té nádherné perníkové chaloupce jen tolik, že je čerstvá letošní, naoko podobná té loňské, zveřejněné 1.12.2009, na kterou se denně chodí dívat mnoho lidí, možná pro inspiraci, možná pro naladění na vánoční strunu.

Tady opět upozorňuji, že já nejsem autorkou, je to paní, která jich ročně napeče několik desítek a já je od ní kupuji nejdřív pro výzdobu naší domácnosti, letos jsem dvě darovala vnoučtaům k Mikuláši, takže mi zbyly jen tyto fotky a velký obdiv autorce.

S nudlí u nosu

Dneska jsem musela do města, vůbec se mi nechtělo, ale sluníčko vysvitlo a hned bylo veseleji. Myslela jsem, že na náměstí, kde bude zítra večer velká sláva s rozsvěcením stromu a veškeré městské výzdoby, bude plno stánků a živo, ale to asi čeká až na zítřek a stánek tam byl jen jeden pro zahřátí.

Nepovedená fotka, vypadá to jako bych fotila včera při té fujavici, ale dnes bylo ideální počasí.

Tady je modrá obloha, ale je vidět alespoň ten strom. Jak jsem se tam tak točila a dělala nepovedené fotky, měla jsem takový divný pocit, ohlédla jsem se a...

Stál tam v plné zbroji, třásl se zimou a toužebně hleděl ke stánku s medovinou pro zahřátí.

...a s nudlí u nosu, ucha a všude, v očích však měl odhodlání...

P.S. Nemáte doma jakýkoliv vrak?

První rok

Včera to byl jeden rok, který uplynul od napsání mého prvního článku, jehož zveřejnění předcházelo asi půlroční váhání, jestli má smysl se do toho pustit nebo ne. Velký zádrhel byl v tom, že jsem o blogu nevěděla vůbec nic, neuměla jsem blog nastavit a nebyl nikdo, kdo by mi pomohl. Požádala jsem syna a doufala jsem, že mi pomůže, mladí tomu přece líp rozumí, ale pochopení jsem u něho nenašla, prostě se mu nechtělo. Naučil mě alespoň manipulaci s fotkami, což mě trošku nakoplo... Přiznám se, nebo spíš se pochlubím, že jsem se opravdu začátky naučila úplně sama způsobem pokus-omyl. Bylo to dost kruté a mnohokrát jsem s tím chtěla praštit, ale nakonec jsem si postavila hlavu, že to přece musím dokázat. Když jsem sesmolila první článek a ten se dokonce objevil na obrazovce a poté se pod ním objevilo i pár komentářů, měla jsem velkou radost.  Pak už to šlo a našli se i lidé, kteří byli ochotní poradit. Za ten rok jsem poznala bezvadné lidi, tedy vás všechny, se kterými se pravidelně navštěvujeme. Sem tam přibude někdo další.

Moje poznatky:

Blogování je droga, která žere čas a je dost nebezpečná, nutno provozovat v malých dávkách, což se mi nedaří.

Z mé strany byl opravdu velký výkon, tak jsem si řekla, že by to chtělo nějakou odměnu, kterou mi ale nikdo nedá, a proto jsem si ji nadělila sama:

Dortík je to, pravda, trošku rozčepýřený, ale cutná skvěle. Přiblížím vám alespoň jeho božskou chuť. Oříšky, rum, cukr, vanilka, kakao, Květa určitě poznává i sovu, kterou mi darovala a kterou nebylo kam umístit. Věřte, že bych se s vámi ráda podělila...

A teď vážně. Moc bych chtěla poděkovat všem mým blogovým návštěvníkům, kamarádům, hlavně těm stálým. Těší mě vaše návštěvy u mne a ráda chodím k vám. Samozřejmě, že jsou vítáni i náhodní pocestní..

Advent

První adventní neděle vyžaduje adventní věnec se čtyřmi svíčkami a ta první se dnes zapálí. U nás samozřejmě vlastní výroby. První adventní neděle ráno, věnec ještě nebyl. Suroviny byly připraveny, ale včera nebyl čas, předevčírem nebyl čas, prostě stále není čas. Někdo si s tím neláme hlavu a jednoduše věnec koupí nebo ho nemá, také jsme kdysi tuto tradici až tak nedodržovali. Abych to zkrátila, věnec už je, ale při jeho výrobě mi praskly dvě svíčky, spálila jsem si ruce tavnou pistolí, vypadalo to beznadějně.

Praskliny jsem slepila a zmaskovala větvičkami a další nedostatky jsem zamaskovala vším, co bylo po ruce, třeba hvězdičkami z pomerančů.

Nakonec to tedy dopadlo dobře a já přeji všem krásný advent, plný pohody a bez předvánočního stresu.

Byli tam!

Ve středu jsem navštívila sestru Květu a jejího manžela v Kojetíně. Byla to taková předvánoční - vánoční návštěva, protože se na svátky neuvidíme, tak byla i trošku slavnostnější. Další důvod mé návštěvy byli ale také  kalousové ušatí. Kdo navštěvuje Květin blog, tak ví, že se o nich Květa zmínila už v únoru a znovu před pár dny. Byla jsem moc zvědavá, tak jsem si půjčila synův lepší foťáček, nasedla do vlaku a vyrazila za podívanou!

A byli tam !!

Seděli na břízách, cca 4 m nad zemí, uprostřed sídliště, pár metrů od paneláku, sovu jsem na vlastní oči viděla jen ve filmu a v ZOO, tak to byla opravdu rarita!

Fotky jsem musela trošku upravit, protože by byly vidět jen siluety.

Kalousové ušatí žijí v lesích, na lukách a v městských parcích. Za krutých mrazů pak v osadách, kde čekají u krmítek na drobné ptáky, jinak se živí výhradně myšmi, tolik moudrá kniha...

Omlouvám se za kvalitu fotek, i když s lepším foťákem, tak do koruny stromu se špatně fotí, ale já jsem hlavně ráda, že jsem je viděla.