Po čase se vracím ke svým vzpomínkám na Anglii. Dnes se zaměřím na tamnější muzea, která jsem za tu krátkou dobu navštívila a kterými jsem byla nadšená.
Začnu tedy tím, že ve většině muzeích jsme neplatili vstupné. Pokladna zde byla, ale spíše jako obchůdek se suvenýry nebo zdroj potřebných informací. Lidé za pultíkem jsou milí, ochotní a usměvaví i když vám vůbec nerozumí...
Ve dvou muzeích jsem objevila koutek nebo místnost se stolky a lavicemi, kde si může rodinka nebo výprava rozložit svačinu, či oběd a pokojně se najíst, odpočinout si, přebalit dítě a.p.
V jednom muzeu jsem si všimla většího množství lidí na invalidních vozících. Brzy jsem ale pochopila, že se nejedná o zájezd, to když jsem viděla u vchodu do objektu tyto vozíky pěkně srovnané, jako koše v supermarketu. Prostě člověk starší, nemocný nebo méně pohyblivý, popř. líný, si vypůjčí vozík a nechá se bližními vozit. Schody ve starších budovách nejsou problém, zastoupí je výtahy nebo rampy.
V každé místnosti je dostatek lavic, kde se můžete posadit a kochat se exponáty, což některá naše muzea nebo výstavní síně postrádají. V tomto muzeu nabízejí návštěvníkům dokonce polštáře...
Ve všech muzeích, které jsem navštívila byla možnost focení. Na exponáty jsme si mohli sáhnout, to ocenily hlavně děti. Na děti se nezapomínalo nikde, všude měly připravený program.
V tomto muzeu, téměř ve všech odděleních sloužily jako názorné pomůcky figuríny
A opět místo k odpočinku ( paní nebyla figurína )
Tady jsou informace vtipně nainstalovány do přepravní bedny a opět si návštěvník může sednout na lavičku a vychutnávat si atmosféru starého nádraží v Yorku..
Plyšový mamut, děti z něj měly legraci, to bylo moc zajímavé muzeum, byly zde exponáty, týkající se vývoje města Hullu od pravěku až po současnost, ale mám z něj jen tuto fotku..
Moje vyprávění zatím končí, ale k jednotlivým muzeím se ještě vrátím.
