Jak to všechno začalo

Prožila jsem osm krásných dnů v krásné zemi, ale nejdříve bych se měla zmínit, jak jsem se k této cestě dostala.

Byla jsem pozvána společně se synem jeho  slovenskými přáteli. Syn pracoval v anglickém městě Hullu, původně pod záštitou jedné  české agentury, později sám, téměř čtyři roky. Tenkrát, těsně před svým odjezdem poskytl našim hostitelům velkou pomoc jako tlumočník  v organizaci jejich ubytování a.p. Jednalo se o manželské páry ve věku mezi čtyřicítkou a padesátkou, tak si  jistě dovedete představit, jejich těžké začátky, kde je každá pomoc vítána. Syn už pracuje  několik let doma, ale přátelství přetrvává. Za rodiči se přestěhovaly jejich děti a přibyly další rodiny. Všichni pracují v místní potravinářské továrně. Mladší děti chodí do školy. Někteří kamarádi založili v Anglii rodiny. Navštívila jsem několik domácností, kde nás velmi srdečně přijali, poskytli nám jídlo, ubytování a dopravu, jako bychom patřili do rodiny. Mají za to můj srdečný dík.

Domeček, kde jsme bydleli, opravuji v jeho pravé půlce, vchod do levé půlky není vidět

Ukázka celé ulice

Tyto domy vlastní realitky, které je pronajímají zájemcům, většinou chudším vrstvám nebo zahraničním dělníkům. Dole je předsíňka, obývací místnost, kuchyň, technická místnost, nějaká verandička a vchod na dvorek, popřípadě na miniaturní zahrádku, které jsou většinou zanedbané, protože jejich obyvatelé nemají čas na údržbu, pracují 12 hodin denně. Navíc nechtějí do cizího investovat.  Mně se domeček líbil. U nás pro dva starší lidi by byl ideální, až na ty strmé schody do patra, kde jsou ložnice a koupelna s WC.  Takových ulic je v této čtvrti hodně, mnoho domů je neobydlených, věčně vidíte nějaké stěhování. První den jsme prochodili mnoho kilometrů, dostala jsem se i do  čtvrtí, kde jsou domy větší, něco jako řadové vilky s krásnými předzahrádkami. Jednou ročně zde probíhá akce tzv. otevřených zahrad, kdy  se majitel domu chlubí veřejnosti se svou krásně udržovanou zahradou v zadní části domu.

Zahrádka u našich hostitelů, místo kytiček kocour...

To není stojan na fazole, ale sloup s dráty, ale. co se jimo přenáší, nevím, vedou do všech domečků v ulici

Tak...

No a nakonec něco kytiček ze sousední ulice

Už jsem opět doma

Tak už jsem opět zde. Přiletěli jsme včera a domů jsem se dostala až dnes velmi brzy ráno.  Moje předešlé působiště bylo ve státě Velká Británie, hrabství Yorkshire, ve městě Hull. Pobývala jsem tam na pozvání našich slovenských přátel, kteří mně a synovi poskytli ubytování, stravu a tu nejlepší péči. Foťáky jsme doma nezapomněli, jak jsem se obávala, tak snad se nám podařilo zachytit to nejpodstatnější z tohoto krásného kraje. Fotky nejsou zrovna nejkvalitnější, protože počasí je zde velmi proměnlivé.

Pohybovali jsme se většinou mezi domorodci, proto jsem si mohla i za ten krátký čas vytvořit obrázek o místních lidech a životě v tomto městě a okolí. Nafotila jsem 850 fotek, ale určitě jich bude mnoho odstraněno. 

O své dojmy bych se chtěla podělit, ale nejdřív musím všechno utřídit

Zatím jen takový malý důkaz, že jsem tam opravdu byla. To je město York a jeho velkolepá katedrála

Opět York a  kytičky

Hull a kytičky

Hull a  strážník v klasické uniformě

Scarborough

Hotel ve Scarborough

Do neznáma

Vážení přátelé,

na příštích pár dní se odmlčím. Zítra v tuto dobu už budu v jiné zemi. Čekají mne nové zážitky, foťák mám samozřejmě s sebou ( už ho jdu odpojit z nabíječky ).  Foťáky máme  dva ( pokud je oba nezapomeneme doma, známe svoje lidi..!) Takže držte palce, ať to všechno vyjde a já vám potom povím, jak to všechno dopadlo...

Po těchto končinách budu celý týden potulovat...

Mějte se všichni pěkně, těším se na shledání.

Utíká to

Dnes jsme konečně oslavili s naší Markétkou její čtvrté narozeniny, které měla  ve středu 4.8. Dárek dostala už den předem, pro nezasvěcené - sestřičku Anežku.

Babička upekla dort ..

A protože jsme všichni moc mlsní, hned jsme ho rozkrájeli a polovinu snědli. Musím se pochválit, i když se to nesluší, moc se mi povedl...

Oslavy se zúčastnila i maličká Anežka...

Dnes už je na světě pátým dnem..

Ať se holkám daří, já je na nějaký čas opustím a budu se věnovat výhradně dospělákům.

Ahoj lidi !

Tak jsem tady a babička si mne přišla vyfotit, aby mě mohla  ukázat ostatním. To víte, taková sláva, jako při první vnučce to není, to už tak bývá...

Mám tmavé vlásky a tmavé oči a jsem holka. Babička tomu stejně nevěří, protože se o tom ještě na vlastní oči nepřesvědčila. S vizáží nic moc, ale to už také tak chodí, člověk je devět měsíců celý pokroucený. Tak se nedivte. To se časem prý napraví.

Kdo ví, co mně čeká. Snad to bude na tom světě legrace! Kéž by...

Dospěláci říkají, že tělocvik je zdravý, zatím je to jen protahování. Možná ze mne bude dirigent (ka). Babička si mne pořád plete s klukem, ty tři vlastní jí nestačili!

Tuhle fotku nemusela zveřejňovat, na tu kluky nenalákám..

Vždyť jsem taková maličká... Na kluky mám ještě čas!

Víte, co?  Já už zase budu spát...

A ta kytička je pro moji maminku!

Tak jsme se dočkali

Včera kolem osmé hodiny večer mi zavolala snacha, že už to na ni asi přišlo a abychom si přijeli pro vnučku, že ona se synem jedou do porodnice. Tak jsme nastartovali auto a vyjeli. Rodinka už byla vzorně nachystaná před domem. Vnučka v ruce velkou červenou kabelu, ze které vystrkoval hlavu medvěd Kuki, snacha ještě větší žlutou kabelu s výbavičkou a  nakonec syn. Naložili jsme všechny do auta a vzali to kolem porodnice a pak s vnučkou domů. Kolem deváté večer mi snacha volala, že jedou domů, že ji doktor nechce přijmout a že to ještě není. Řekli jsme si, dobrá, někdy to být musí, popřáli jsme jim dobrou noc a šli spát. Dnes ve dvě hodiny ráno mě probudila SMS, že jsou opět v porodnici a že už to začalo. Děťátko přišlo na svět kolem šesté hodiny ranní, jmenuje se Anežka, vážila 3 kg a měřila 45 cm.

Velká radost z narození nového človíčka nám dala na chvíli zapomenout na zlost na doktora, který poslal snachu domů a ještě šprýmoval, že za tři hodiny tam může být znovu, když už opravdu měla potíže. Museli podniknout kus cesty autobusem a kus ještě pěšky domů. Za pár hodin museli zavolat taxíka. Každý si domyslí, co to obnáší.

Zítra se půjdu na miminko podívat, samozřejmě s foťákem!