Léto u nás doma

Poslední dny jsou přímo ukázkově prázdninové. Sluníčko nádherně hřeje, jak se na léto sluší a patří a každý si to užívá po svém. Když není voda na koupání  přímo pod nosem, tak nám starším ročníkům vystačí posezení na zahrádce, pokud věčně nevstáváme, tu a tam nevytrhneme kousek plevele nebo jen tak do pusy krásně červenou třešínku...

...či jahůdku...

...nebo nezkusíme, zda je rybíz  dostatečně zralý...

...přičichneme k další kytici levandule připravené na sušení, aby nám v zimě připomenula tyto nádherné dny...

Na zahradě máme příjemné zákoutí, kde se v klidu louská detektivka nebo jen tak lenoší, divočí s dětmi nebo pojídá produkt nějaké "grilovačky", ale ten neukážu, i když mám fotky v zásobě, protože opečené maso by zkazilo veškerou moji romantiku...

A aby ty moje fotky nebyly jen tak bez človíčka, jednoho ukážu, je moc zlobivý, ale je náš...

Navečer, když sluníčko zapadá, nabídne nám každý den jedinečnou scenérii....

Když se sluníčko schová za lesy, ještě chvíli posedíme.....

Přeji všem krásné, pohodové léto.......

Olivová

Představuji další dva koíšíky z papíru. Mám je hotové už pár týdnů. Materiál noviny, Zlaté stránky, práškové mořidlo, ředitelné vodou, barva oliva, bezbarvý lak.

Velikost, větší krabice od bot..

Menší košíček z více odstínů

Větší košík jsem ozdobila mašlí a pravou levandulí z vlastní zahrádky

Experimenty s focením...

Dírkami je možno protáhnout i stužku s oranžovo-bílými kostičkami...

Myslím, že se teď dlouho k pletení nedostanu, ale na podzim se k němu určitě vrátím...

Přijela pouť

Tento krásný víkend byl pro nás pouťový. V sobotu a v neděli bylo v naší vesnici rušno.  Já osobně moc takovéto potěšení nemusím, stačí mi posedět doma s blízkými  u dobrého oběda a sladkostí. Jenže děti nemůžete  o pouťové atrakce ošidit. Takže babi, naplň peněženku a jde se!

Pouťové atrakce doplňovaly stánky s perníky a tradičními dobrotami.

Nechybělo ani pojízdné pohostinství, velmi mě zaujal nápoj "točená kofča"...

Tato atrakce se mi vůbec nelíbila, myslím, že je pro malé děti velmi nebezpečná. Dohlížitel v nátělníku velmi dbal nato, aby děti řádně zaplatily a aby se zuly. Na snímku to vypadá pokojně, ale za chvíli přiletěli puberťáci a co se dělo! Podotýkám, že nejvyšší bod této atrakce je v úrovni střechy jednopatrové tělocvičny.

Housenková dráha! Fotka je pořízená mou osobou a za jízdy! Byla jsem přemluvena vnučkou. Přežila jsem, ale už nikdy více!

Pokladna. Dětský kolotoč 25,-Kč, Housenka 30,- Kč... Početná rodina se notně prohne. Kde jsou ty časy, kdy stál odřený řetízkáč 1,- Kč !

Atrakce nebyly nic moc, neměli ani jednu střelnici. A co je pouť bez střelnice! Toto vozítko z dětského kolotoče se mi líbilo nejvíce.

Naše Natálka byla dost otrávená. Po jízdě na housence jsem už nikam nechtěla, a jí zbyl jen dětský kolotoč.

Pro koníka na dětském kolotoči je už mírně přerostlá. Už jsem tady někde psala, Natálka je živými koníky přímo posedlá. A najednou se stal zázrak. Na pouť přišly dvě dívenky na koních a hned si udělaly malý melouch. Na nedaleké louce začaly provozovat promenádu na koni. Paličatá vnučka dosáhla svého. Za 20,- Kč se mohla dlouho projíždět na koni a byla v sedmém nebi.

Byla to pro ni nejlepší a pro mne nejlevnější atrakce na pouti.

V neděli se rodina vystřídala. Atrakce se zúčastnili už beze mne. Ale co by byla pouť bez perníkového srdce!

A co by byla pouť bez dobrých koláčů!

Tak zase příští rok!

Vůně dřeva II

Vracím se ke krásným dřevěným sochám, které řezbáři vyrobili během jednoho týdne  ve velmi malém prostoru, mezi davem lidí, vietnamskými oděvy a nepříznivým počasím. Hlásím, že je všechno hotovo, řezbáři zmizeli, sochy zůstaly. Cedulky na zadní straně soch uvádějí  co která socha vlastně představuje.

Takhle bylo na plácku rušno, pro děti je to něco nového..

Chtěla jsem jen ukázat, že řezbáři nemusejí být jen muži. Socha představuje asi Popelku, je jediná, kde jsem se nepodívala na cedulku...

Socha se jmenuje Piščok, nevím, co to znamená, asi nějaký mužíček, zlý nebo dobrý, v tom mám mezery. Jako, že leze do díry ( nebo z díry?) Ale je to dobré místo k focení.

Ano, potvrzuji, díra je dost velká, pro celou třídu, naše Markétka je tam nějak opuštěná...

Fotka, když se ještě pilně pracovalo, tentokrát jsem obdivovala loutku a precizní vypracování jejího oděvu. Myslím, že obojí je od stejného autora, místního řezbáře...

A toto jsou fotky ze včerejška, socha se jmenuje čarodějnice. Dívenka ve fialové bundě se k nám přidala a spolu jsme vedly velmi vážnou debatu na téma pohádkové bytosti...

Kráska a zvíře

Slovenský Večerníček, nádhera!

Vodník, včetně dvou rybiček..

Teď už jenom vybrat to správné místo....

Nejenom pro oko

Na zahrádce to intenzivně kvete. Na jiných blozích jsou k vidění krásné kytičky a já jsem ještě nic neukázala, přesto že mám plnou složku fotek. Myslím, že to těm kytičkám dlužím.

Šípková růže, není z mé zahrádky, ale zaujaly mě pilné včeličky. Bohužel, snímek není moc ostrý.

Zvonky, nevím, jak se jmenují, přinesla jsem je kdysi dávno v čemeřici a není je možné od sebe odloučit. To je jenom část kytičky.

Tento plamének mám teprve od loňska, také má zatím jen jeden květ.

Tento plamének má hodně, hodně let - 40, 50 ? Dostala jsem ho od své tety, když rušila zahrádku. Teta tu už mnoho let není, dávno by oslavila stovku...

Stále vypadá jako mladík...

Pivoňky, zachránila jsem poslední zbytky  před deštěm,  ten z mimulého týdne, je skoro všechny zničil.

Hřebíček, mám to laděné, jako Jaruška, všechno do růžova, ale to je barva těchto dní...

Není květ pažitky nádherný?

A proč nejen pro oko? Také pro nosánky.  Hřebíček a pivoňka provoní ve váze celý  byt. A pažitka zase kuchyň...

Vůně dřeva

Dnes jsem na svých pochůzkách městem narazila na místním minináměstíčku na skupinku řezbářů a ještě více zvědavců. 

Jak je vidět, jsou to samé pohádkové bytosti

Princezna

To nevím, asi nějaká sudička..

Hrad

Kouzelný dědeček

Tady je vidět průměr kmene stromu..

Detail sochy, snad černokněžníka..

Nedalo mi to a dodatečně jsem se informovala. Akce trvá týden, začala 11. 6. Použli na ni 10 dvoumetrových topolů a pracuje zde 9 našich a slovenských řezbářů a sochy zůstanou ve městě a budou umístěny v mateřských školkách a parcích.

Práci se dřevem jsem vždycky obdivovala a nejen řezbářství, ale také tesařinu a stolařinu. Asi pro tu vůni dřeva...