Stačila týdení absence a všechno se na mne valí. Žádný dlouhý relax, žádné ruční práce, žádná vnoučata, žádné klábosení se sousedkou! Zahrada volá. Příroda je na vrcholu svých sil. Všude samá tráva, v sadu dozrává ovoce, kytičky kvetou....
Ale pohled na to všechno stojí za to!
Měsíček zahradní po dešti
Listy japonského javoru mají nejkrásnější barvu na jaře, je nádherně oranžová
Ibišek po dešti, s mouchou
Ještě jednou ibišek
Růžičky Helenky, letos mi dělají radost
Tato růžička se těžko fotí, původní barvy jsou trošičku světlejší
Moje chlouba, durman, vypije přes ta vedra hodně vody, tady je zrovna mírně žíznivý
Po zalití. Za ním jsou ještě dvě rostliny, které teprve začnou kvést. Jejich silná vůně provoní široké okolí
Rajčata, dvojčata...
Ostružiny, chodí nám na ně kosi
Švestičky (z naší zahrádky). Důležitá surovina, nikoliv pro švestkové koláče, ale pro lahodnou a léčivou tekutinu. Všimněte si, prosím, těch, co jsou na zemi, ty se ocitnou v sudu a znalci už budou vědět...
Možná, že na koláče také dojde. Švestek je letos hodně.
Zato ořechy nebudou, také dobře, k nim se rovněž musí ohýbat záda.....
Tak jsem vám všechno pověděla, trošku si oddechla, ještě si dám kávu a jdu startovat sekačku a sbírat švestičky, ať se máme v zimě čím zahřívat....
