Konečně jsem se rozhoupala, něco z té pestré jarní krásy vyfotila a chci se s vámi o ni trošku podělit. Zima trvala dlouho a my, zahrádkáři, jsme teď ve skluzu a musíme hodně dohánět. Pár kytiček odešlo se zimou, některé se zase objevily v takovém množství a tam, kde nikdy nebyly. Asi to mají na svědomí ptáčci...
Fialky se nás letos snaží oblažit svým množstvím a nádhernou vůní. Nikdy jsme jich tolik neměli. Snad, když jsem byla malá, to jsme každé jaro trhali kytičky fialek, doma vždycky ve vázičce nějaká byla. Vím, že je na trhu prodávaly babky z okolí. Patřilo to k jaru.
Tady je ta kytička fialek. Škoda, že necítíte její vůni. Napadlo mě, že by to chtělo trošku poezie. Vzpomněla jsem si na Jaroslava Seiferta a jeho Kytičku fialek ze sbírky Maminka. Když jsem knížku ale našla a báseň si přečetla, padl na mne velký splín, celá ta sbírka je sice krásná, ale hodně smutná. Tak to my nepotřebujeme ! Musíme se spokojit s "Vanou plnou fialek".
Sluníčkový hlaváček také konečně vykvetl
Další žluté pohlazení
Růžová broskev v rozpuku
Zelená, plná vitamínů
Synova polodivoká kočka Amálka, místní záškodnice a lovkyně ptáčků zpěváčků, dohlíží za plotem, jestli je všechno, jak má být...
Žádné komentáře:
Okomentovat