Translate

24 února 2020

Únor bílý ?


Posílám pár únorových fotek z naší zahrádky. Pravda, únor je letos u nás bílý jenom občas a pouze na krátkou dobu. Jinak je spíš zelený.






To je naše vrba, jak vidíte jsme připraveni i na VelikonoceMrkající. Když k nám minulý týden přišel pán zrevidovat plynový kotel, velmi se podivil, jak jsme pilní. Není to ovšem tak. Vajíčka tam visí od loňských Velikonoc. Než jsem je stačila odstranit, zarostla listím a nějak nebyla vidět. Když se na podzim opět objevila, doufala jsem, že je pokryje sníh a pak už mi to bylo jedno. No co, někdo schovává vánoční stromeček i s ozdobami...




Tak kdy nám to jede?


Nakonec malý dárek pro milovníky sněhu. Zasněžené fotky jsou z loňského ledna, kdy jsem se jela podívat do Beskyd na Pustevny na ledové sochy. Ty první dvě jsem už na blogu ukázala, ale tu poslední ne. Nevěděla jsem, jestli bude moje kamarádka, zachycená v podivné poloze u zastávky autobusu, souhlasit. Mezi známými měla fotka obrovský úspěch. Není to fotomontáž, to byla jenom vloni příroda štědřejší.


Přeji vám pohodové dny se sněhem i bez něho. Pro sebe už jenom se sluníčkem.








31 ledna 2020

Saturnin a Saturnin

Kniha Saturnin od Zdeňka Jirotky patří mezi moje NEJ. Můžu říct, že s menší pomocí bych ji odříkala i zpaměti. Její filmová podoba nebyla zpočátku podle mých představ. Jako tetu Kateřinu jsem si představovala Helenu Růžičkovou, ale myslím, že Jana Synková ji zahrála báječně, stejně tak i ostatní herci.



Toto je můj miláček z roku 1970 ( deváté vydání ). Jak je vidět, kniha je patřičně ošoupaná, obal potrhaný a stránky jsou nádherně zažloutlé.


Když vyšla kniha Saturnin se vrací, kterou napsal Miroslav Macek, byla jsem uražená, že si někdo dovolil "lézt panu Jirotkovi do zelí"!
Nedávno jsem na tuto knihu narazila v knihovně a zvědavost mi nedala. Paní knihovnice mi sdělila, že se lidem kniha líbí, tak jsem si ji půjčila.


Předmluva praví, že nápad napsat pokračování Saturnina nevznikl v hlavě pana doktora Macka, ale v jistém nakladatelství, které za souhlasu dědiců pana Jirotky vyhlásilo konkurz na autora a pan doktor Macek se stal tím vyvoleným.
Kniha vyšla v roce 2017 na počest 75. výročí prvního vydání Jirotkova Saturnina.


Nová kniha je vlastně pokračováním příběhů stejných postav, doplněných o nového strýce Františka, za kterého se během roku provdala teta Kateřina. Hrdinové se scházejí opět po roce v dědečkově sídle a prožívají spolu rozmanité veselé příhody. Je napsána stejným jazykem. Přísloví tety Kateřiny zanikají v "hláškách" strýce Františka. Pan doktor Macek se opravdu snažil, ale...
Vážený čtenář ať posoudí sámMrkající.







20 ledna 2020

Letos poprvé

Stále si slibuji, že se budu svému blogu věnovat čatěji, ale nedaří se mi to. Teprve včera jsem odstrojila vánoční stromeček. Zachovala jsem ho pro svého vnoučka, který mne po půl roce přijel navštívit a vyzvednout si dárečky, které tam zbyly. Ještě že je náš letitý stomeček umělýMrkající, jinak by to nebylo možné. Je umělý, přesto nám začal opadávat. Nic není věčné. Užili jsme si ten týden, jak se jen dalo. Vnouček je velmi čiperný předškolák a já jsem se nestačila divit nad jeho nápady a průpovídkami. Přestože je to už velký chlap, rád se mazlí. Když mne přišel obejmout, řekla jsem mu, jestli ví, že se také objímají stromy, ze kterých údajně lidé čerpají energii. Krátce na to se ozvalo z vedlejší místnosti podetřelé cinkání. Když jsem se ho zeptala, co tam dělá, oznámil mi, že objímá vánoční stromeček... Těch zážitků bylo ještě hodně. Momentálně už je u nás klid. Tolik k Vánocům.


Vlastně chci ještě ukázat jeden netradiční vánoční dárek. Pod stromečkem byl velký balík se sadbou hlívy ústřičné, zatím se nám daří.


Když jsme u toho zdravíčka, které si při každé příležitosti přejeme. Co takhle dát si zelí? Vlastnoručně natlačené a moc dobré. Musím se pochválitMrkající!


Včera nám napadlo trochu sněhu, ale už je skoro pryč. Zato ovzduší se hodně zhoršilo. Začátkem ledna až téměř do minulého týdne bylo příjemně, někdy i slunečno. S kamarádkami jsme opět vyrazily do přírody. Obloha byla modrá a Lysá hora kouřila...


Putování jsme ukončily v BRCu ( Beskydské rehabilitační centrum ) na Čeladné. To jsou malé lázně na nemoci pohybového ústrojí, dnes už celkem známé.


Vlastně v nedaleké hospodě Skalka...



Ač vládne měsíc leden, mladé kopřivy připomínají březen. Budeme si muset zvyknout, ale už se stejně těším na jaro...









03 ledna 2020

PF 2020



Ať se nám v tom novém roce dobře daří, ať nám zdraví slouží, ať nebrečíme pro blbosti a radujeme se z toho, co máme a ať se stále na sebe usmíváme.....Usmívající se

24 prosince 2019

Krásné Vánoce!

Tak tu opět po roce máme Vánoce. Rychle to uteklo a opět ta stejná písnička. Nestíhám! Nevadí, je tomu tak každým rokem, zase to nějak dopadne. Navíc to u nás vypadá na brzkou povodeň. Celý den leje a leje. Děda Komárek by to řekl jinak... Přesto mám Vánoce moc ráda.

Milí blogoví kamarádi, přeji vám i vašim blízkým klidné vánoční svátky plné pohody, milých setkání, dobrého jídla a pití a všeho ostatního, co nám přináší radost.











10 prosince 2019

Předvánoční tvoření


Máme za sebou druhou adventní neděli, Vánoce se kvapem blíží. Zdá se mi, že jsem svíčky ze stromečku sklízela teprve včera a už to bude rok. Minulou neděli jsem na poslední chvíli dokončila adventní věnec. Myslím tím těsně před zahájením prvního televizního adventního koncertu. Věnec na dveře jsem dokončila včera. No snad ten stromeček nazdobím v ten správný čas. Rychle mi to utíká a já nestíhám nebo nestačímUsmívající se.




Tak toto je ten věnec - nevěnec, aneb čtyři bábovičky v míse. Tento způsob zdobení praktikuji už několik let a je to velmi výhodné, hlavně je to bez jehličí.


Věnec na dveře, co dům dal, jednoduché, praktické, neopadává. Vlastně jsem si s nalepováním šištiček dala dost práce, sem - tam jsem si i popálila prst. S tavnou pistolí zatím nejsem moc velký kamarád.


Sněhuláček-březáček mi padl do oka jako první na našem obecním vánočním jarmarku. Vyrobily ho děti ze základky. Vlastně jich vyrobily více a kdo je viděl, musel je mít. Brzy byl stánek prázdný. Se zdobením to u nás jde pomalu, ale ode dneška nám už svítí i venkovní borovička, takže zase nějaký pokrok. Cukroví jsem zatím nepekla, ale věřím, že k tomu také dojde. Všechno pěkně popořádku!

Přeji vám klidný předvánoční čas.




Jarní pozdravení

Mám ráda jaro, léto i podzim. Zimu moc nemusím. Je mi zima, klouže to a málo svítí sluníčko a to je na mé psychice znát. Přestože dnešní slu...