Krajina břidlice

Možná, že se vám při přečtení nadpisu vybaví jedna reklama, která nás tady "obšťastňovala" pod články minulý měsíc. Je to tak. Já jsem byla ta, která se na reklamu "chytila" a nelitovala jsem. Chtěli jsme se známými prožít pár dní někde mimo domov, ale zase aby to nebylo moc daleko.

Něco přes hodinu cesty autem z Frýdecka jsme se dostali na Opavsko, kousek od přehrady Kružberk. Krajina je tady jiná, než u nás, kde pole mizí pod novou zástavbou, ať už rodinnou nebo průmyslovou. Tady zatím pole slouží k původnímu účelu, chválabohu. Ubytovali jsme se v areálu Davidův mlýn, kde nám připravili program : "Podzim v krajině břidlice", jak jsme četli v reklamě.

První večer jsme absolvovali zajímavou přednášku o historii dobývání a zpracování břidlice v tamní lokalitě a jejím okolí. Přednášel nám jeden z mnoha nadšených dobrovolníků. Hned druhý den jsme se přesvědčili, že jejich aktivita je vidět na každém kroku. Od malého muzea, které zřídili v jednom penzionu a nazvali "Imaginárium břidlice", jsme se vydali po naučné stezce, perfektně značené, opatřené tabulemi s podrobnými informacemi.

Imaginárium

Informační tabule před Imagináriem. Ve stejném provedení jsou jednotlivě umístěny podél naučné stezky.

Břidlice, břidlice, všude samá břidlice. Hned bych chtěla mít hromadu na zahradě, určitě bych věděla, co s ní...

Stezka měří něco kolem 8 km, ale my jsme ji celou neprošli, úplně nám stačila její kratší trasa.

Třetí den jsme navštívili Muzeum břidlice v Budišově nad Budišovkou. Tady došlo k nedorozumění. Muzeum bylo ten den zavřené, ale na základě jednoho telefonátu a ochoty dalšího patriota a nadšence jsme si mohli muzeum prohlédnout. Paní průvodkyně přišla půl hodiny po telefonátu a místo vaření oběda nám věnovala více než hodinu svého času. Muzeum má vnitřní i venkovní část a přijdou si tu na své děti i dospělí.

Pozornost upoutávají figuríny, které se začínají v poslední době v muzejích u nás hojně objevovat. Toto je Jan Maxmilián Řihák, který s těžbou břidlice spojil celý svůj život. A co tam dělají ty gramodesky? Na ty staré těžké se také používal břidličný prach.

Ještě něco z Budišova nad Budišovkou.....

A odjíždíme. V Opavě a Melči jsme nebyli, opravu hráze přehrady Kružberk jsme viděli na vlastní oči, je to moc pěkná přehrada ( natáčel se zde seriál Velké sedlo ). Nad zdevastovanými lázněmi Janské Koupele se mi chtělo brečet a Davidův mlýn nám poskytoval příjemný azyl po zbytek dne.

Nafotila jsem hodně fotek, dozvěděla jsem se spoustu informací. Počasí nám přálo...

Chvála zeleniny

Mám ráda zeleninové saláty v jakékoliv podobě. Připravuji je po celý rok, nejlepší jsou ale ty pozdně letní z vlastní zahrádky. U nás doma byly známy tři základní verze. Okurkový, rajčatový a hlávkový salát. K tomu, většinou v jídelnách, byl k mání salát z červené řepy a zelný salát.

Když jsem před pár lety objevila olivový olej, bazalku, mozarelu a citronovou šťávu, která je u některých salátů lahodnější než ocet, začala jsem experimentovat.

Rajčata, kousek oloupané nebo neoloupané okurky, kousek oloupané nebo neoloupané mladé cukety a papriku nakrájím na kostičky, dám do mísy, podle chuti osolím, osladím, přidám špetku pepře, pokapu olivovým olejem, citronovou šťávou, někdy zakápnu troškou balzamikového octa. Všechno zamíchám a dám vychladit.

To je nádhera, co říkáte? Mám hodnou sestřičku a ta má zase jednu známou paní, která pěstuje takovéto krásné kapie a já využívám jejich ochoty a každým rokem si několik kilogramů přivezu domů.

Papriky jsou potom neprodleně nařezány na nudličky a zavařeny ve sladkokyseleém nálevu.

Letos jsme si pořídili také zásoby oblíbeného leča a samozřejmě jsme si také pochutnali na šťavnatých, slaďoučkých syrových kapiích.

Na saláty používám hlavně suroviny z vlastní zahrádky. Tyto "zvonečky" ale ne, ty jsem ani neochutnala a ani neochutnám, po tom co mi bylo řečeno, jak náramně pálí. To je v naší rodině čistě mužská záležitost, ale vzhledově jsou krásné, že?

Ještě jedna ukázka. Všechno je jedlé a také chutné! Navíc, zelené listy lichořeřišnice jsou léčivé. Podlouhlé zelené lístky, to je rukola. S ní jsem měla velké problémy, než jsem jí přišla na chuť, ještě donedávna mi moc nevoněla. Letos se to nějak zlomilo a začala jsem si na ní pochutnávat. Stejně tak mi dlouho nevoněl i balzamikový ocet. Suroviny, které jsem uvedla výše, nemusí být použity všechny, nedávno jsem k rajčatům přidala pouze cuketu, ředkvičku, rukolu a jemně nasekanou bazalku. Často přidávám i na kostičky nakrájený kousek mozarely, kterou v poslední době nahrazuji sýrem TOFU, česnekový je vynikající.

Jednou jsem dostala darem estragonový ocet, který mi zachutnal a od té doby si ho dělám sama. Do láhve naliji obyčejný kvasný ocet, do něj ponořím velkou snítku estragonu, pár kuliček pepře a nového koření. Fantazii a chutím se meze nekladou. Uzavřu a nechám "uležet". Tento ocet používám do rajčatového salátu a vlastně všude, kam patří ocet.

Trochu jsem si připomenula léto se všemi jeho barvami. Teď to vypadá, že jsem vegetarián, nejsem a pokud mne k tomu okolnosti nedonutí, tak nebudu. Bez masa si život nedovedu představit.

Přeji všem pohodový a sluníčkový prodloužený víkend.

Ještě jednou Na mlýně

Posledně jsem slíbila, že ukážu ještě pár fotek z areálu Na mlýně. Dívám se, že "posledně" bylo už téměř před třemi týdny! Předešlé fotky byly z července, kdy svítilo sluníčko a některé fotky se nevyvedly. Druhá návštěva se uskutečnila v půli srpna. Ten den dokonce pršelo...

Schody po pravé straně vedou do útulné hospůdky

Mlýnské kolo nesmí chybět, v rákosí se ukrývá vodník

To je on!

Na opačné straně budovy, najdete dalšího vodníka, pěkně barevného, s pentličkami, ten zase hlídá opravdové kapry v rybníčku.

Třetího vodníka už znáte. Mlýn, jak má být.

Areál funguje také jako skanzen. Najdete zde kovárnu a panem kovářem, zařízenou selskou světničku, plno starodávného nářadí, včetně zemědělských strojů. Našli jsme tu i několik kočárů, které jsme si mohli vyzkoušet. Kromě hospůdky a venkovního posezení s obsluhou, je možné ubytování ve stylových chatkách. Areál je v provozu především v létě a o víkendech. Nedaleko má zastávku vláček Podhoráček, pendlující z Kozlovic na Hukvaldy a zpět. O Podhoráčku jsem také už psala.

Tak jsem si zavzpomínaka na léto a na prázdniny. Člověk nemusí chodit nikam daleko. Mnoho hezkého a zajímavého se dá najít i za domem .

I za humny je pěkně

Prázdniny se nám chýlí ke konci a jak se tak dívám na svých několik prázdninových článků, ani jeden není z cest. To ale neznamená, že jsem seděla doma. Pár cest jsem podnikla. Pravda, nebylo do do ciziny, co naděláme, prasátko je prázdné, ale po okolí se dá cestovat i za málo peněz .

Jak mnozí víte, občas si vyrazím do přírody s naším dámským turistickým spolkem. Bohužel, v poslední době se všechny potýkáme s menšími, či většími rodinnými problémy a dát pár ženských dohromady je velmi těžké. Nedávno, když ještě teploměr nepřekročil třicítku, jsem využila poznatků z našeho cestování a pozvala rodinu jednoho ze synů na výšlap po okolí. Část cesty jsme si zkrátili autobusem. Než totiž projedete naši vesnici, urazíte hned několik kilometrů, takže i ta humna jsou malinko rozsáhlejší . Po místní asfaltce jsme vyšlápli pěkně do kopce k rozcestníku a dále k naší krásné lesní kapličce.

O lesní kapličce se zvoničkou jsem zde už také psala. Tady jsme si na chvíli odpočinuli a pokračovali v cestě.

Jak vidno i v našich lesích máme kůrovce a je to smutný pohled. V těchto místech stál krásný kus lesa, kde se dalo najít hodně hub. Bohužel...

Po výše uvedené naučné stezce jsme sestoupili do sousední vesnice. Leoš Janáček by asi zrovna takový chodníček nezvolil ani do svého díla. Chodníček byl velmi strmý a zatarasený minimálně čtyřmi vyvrácenými stromy. Určitě to nebylo dílo přírody, ale někoho, komu prostě vadí přítomnost turistů. Ale všechno jsme zvládli ve zdraví a těšili jsme se na posezení v areálu Na mlýně. Ten se nachází u silnice vedoucí z vesnice Kozlovice do Hukvald.

Celý areál vznikl před pár lety. Uvnitř hospůdky i venku je příjemné posezení. Ten den tu měli hned tři vodníky, mlýnské kolo se svižně otáčelo a otáčel se také personál...

Pivo, vyráběné v kozlovickém pivovárku, bylo výborné přišlo po dlouhé cestě k duhu.

Tak, to je jeden z vodníků.

Původně jsem myslela, že ukážu více fotek, ale protože jsem se na toto místo dostala ještě jednou, rozhodla jsem se, že o něm napíšu samostatný článek.

Je to neuvěřitelné

Když mne moje sestra, někdy na jaře, oznámila, že jsem s mužem pozvaná na rodinnou oslavu s velkou kulatou číslicí, nechtělo se mi věřit, že je to tak.

Melu to sice stále dokola, ale když se řekne Zlatá svatba, tak vidím bábinku v šátku a dědulku v klobouku a s fajfkou. Časy se ale změnily. Je to jinak. Upravená a usměvavá bábinka v mladistvém oblečení a svými vědomostmi strčí lehce do kapsy o mnoho mladší ročníky. Osmdesátiletý dědulka, bez holí na horách, nebo ve slušivém oblečku na kole, také není žádná zvláštnost. Samozřejmě velkou roli hraje zdraví. Pokud to neslouží, jak má, tak je to o něčem jiném.

Příjemné setkání s oslavenci "novomanželi", příjemné setkání s jejich třemi úspěšnými dětmi a jejich rodinami, roztroušenými po republice i u sousedů, na Slovensku, se konalo minulou sobotu. Teprve tam si člověk uvědomil, jak čas neúprostně letí, kolik nám přichystal radostí i strastí a jak je to krásné a důležité mít velkou, soudržnou rodinu.

Svatební kytice, sestavená podle originálu na svatební fotografii...

Víc už psát nebudu. Oslavenkyně šla z oslav přímo na další směnu, t.j. užívá si posledního týdne prázdnin s vnoučaty, ale určitě se brzy ozve a ukáže vám, jak taková významná oslava vypadá....

Květo a Honzo, hodně zdraví, štěstí a trpělivosti do dalších let!

Horké letní pozdravení

O tom, že horko nás už dlouho sužuje, nemusím psát. Každý to má po svém. Nejlépe vegetují ti, co mají u domu bazén. Myslím, že se žádné léto tolik dnů necachtali, jako letos. Potom se mají dobře ti, co nemusí do práce a co mají doma aspoň kousek stínu, jako já. Já toho stínu mám celkem dost, naše chalupa je stará a je v ní příjemný chládek, proto, pokud nemusím, vůbec nevylézám. Samozřejmě musím zalévat kytky na zahradě i v truhlících, ale už skoro není z čeho. Studna se nestačí naplnit. Na ostatní máme naštěstí veřejný vodovod.

Na zahradu je žalostný pohled. Trávník zmizel, ze stromů padá listí a nedozrálé ovoce. To všechno jsem vynechala a na fotkách ořezala. Ukážu aspoň to, na co se dá dívat.

Nejdřív vás pozvu do skleníku, bez kterého bychom tady, v podhůří Beskyd, nemohli vegetovat. Trošku si hrajeme na vinaře, ale letos se nám nějak nedaří. Hroznů je sice hodně, ale není to ono.

S rajčátky je to lepší

Léta trpíme ve skleníku vosíky, nikdy jsme jim neublížili a oni neublížili nám. Letos jsou ale velmi agresívní. Zjistila jsem to, když mi nečekaně uštědřili najednou hned pět žihadel. Naštěstí jsem tvrďák a působilo to na mne asi, jako šlehnutí kopřivami. Zato milí vosíci budou mít pro příští rok utrum! Budou si muset najít jiné bydliště.

Ještě, že máme do skleníku dva vchody, jeden je stále obsazený ...

Ještě snímek pálivých papriček. Vloni jsme si koupili jeden květináček v obchodě. Letos je mají také, ale my jsme si vypěstovali svoje. Mají fialové kvítky, papričky jsou nejdříve fialové a potom zčervenají.

Přesuneme se na zahradu, kde pilně zalévám i tyto drobné cínie

Ptáčci se nám starají o rozmnožování líčidla jedlého. Plody jsem jíst nezkoušela, ale když na ně zasvítí sluníčko, nádherně se lesknou.

Slunečnice se mi letos vydařily, jsou to taková náhradní sluníčka...

Začíná nám to zavánět podzimem

Trochu přírodní dekorace

Trochu hmyzí krásy nakonec

Ještě nekončím, musela jsem vypnout počítač, protože nám tu několik hodin bouří a dokonce vydatně sprchlo a najednou je zase všechno jinak. Budu to muset zopakovat, protože se blíží další bouřka.

Přeji vám pohodový víkend.