Jarní pozdravení

Mám ráda jaro, léto i podzim. Zimu moc nemusím. Je mi zima, klouže to a málo svítí sluníčko a to je na mé psychice znát. Přestože dnešní sluníčko vykukuje z písečného oparu, jsem v příjemném velikonočním rozpoložení. Syn se postaral o pomlazení pomlázkou z vrby s patřičným přednesem tradiční velikonoční říkanky. Na rok mám tedy vystaráno.😊

Na zahradě kvetou stromy

Tulipány mám ráda

Žlutá patří k jaru, ale...

Jsou tady! Přiletěli před týdnem, netrpělivě očekávaní. Jejich třetí rok. První rok budovali hnízdo a rozkoukávali se. Vloni vyvedli tři nádherná mláďata. Jsou stateční, jejich hnízdo se nachází na sloupu el. vedení, jenom pár metrů od hodně frekventované státní komunikace. Po prvním roce jim to elektrikáři řádně zaizolovali. Však jsem o tom vloni psala. Asi se jim tu líbí. Ať vám to, milí čápové, vyjde tak, jako vloni.

Divila jsem se, kdo mi ve skleníku užírá salát. A oni to ještěrky! Bydlí u nás už roky.

Ještě se pochlubím. Nedávno jsem absolvovala minikurz v keramické dílně. Roky jsem toužila vyzkoušet si práci s hlínou. Toto je moje první dílo. 

Přeji vám krásné jarní dny bez prachu ze Sahary. 

Mějte se sluníčkově 🌷

Velikonoční pozdrav

Téměř pozdě, ale přece! Nějak mi to utíká a stále nestíhám. Vajíčka jsou připravená a dobroty přichystané. Užívejme si svátků, ať nám sluníčko svítí!

 

Knížky

Dlouho jsem nepsala o knížkách. Nedávno jsem objevila americkou autorku Lindu Castillo. Její trillery z amišského prostředí se čtou jedním dechem. Do té doby, než jsem přečetla její první knihu, jsem nevěděla, kdo jsou amišové. Hlavní postava, Kate Burkholderová, náčelnice policejního oddělení v tamním městečku, se narodila amišským rodičům, ale ještě jako velmi mladá se života v tomto prostředí vzdala. Jazyk a znalost poměrů jí pomáhá řešit složité případy v této komunitě.

Toto jsou dvě z mnoha přeložených. Kdo má rád napětí, nebude se nudit. Vřele doporučuji.

Přání

 

Vánoční tvoření

 

Dlouho jsem neukázala svoje tvoření. Stále docházím mezi "Korálková děvčata", kde se setkávám s úžasnými kamarádkami, včetně naší lektorky. Vždycky s sebou nosím foťák, abych zachytila tu krásu a šikovnost lidských ručiček, ale pro nedostatek času k tomu většinou nedojde. Určitě to napravím po svátcích, protože to musíte vidět!

Zatím mám k dispozici jenom pár fotek svých výrobků, podobné jsem tady ukazovala vloni. Toto jsou polotovary letošních baněk.

Hotové kouličky. Už nejsou, vzala si je sestřička.

Pár drobností na dárky. Snad se budou líbit.

Přeji krásné a hlavně klidné adventní dny.

Výročí

V těchto dnech, v roce 2009, jsem si založila, v potu tváře, svůj blog. Myslím, že tenkrát, v tom samém roce, nás bylo víc. Mnozí to už vzdali, ale dost nás vydrželo doposud. Bohužel, někteří už tu s námi být nemohou... Na ty první roky vzpomínám moc ráda. Bylo to něco nového, zábavného, inspirujícího. Poznala jsem spoustu šikovných lidí.

Holt, je to dlouhá doba, pro mne plná zážitků, krásných i těch smutných a navíc, roky přibývají a je to znát. Na blogu nejsem moc aktivní, ale jsem stále zde.

Začalo to adventem a ten je zase tady.

Tenkrát nebyla taková sněhová nadílka, jako letos.

Holky to ještě nikdy neviděly.

Chtělo by to lyže. 

A tak tu žijeme...

Děkuji za vaše návštěvy a komentáře, velmi si jich vážím a přeji klidný adventní čas.