Slavkov u Brna - tip na výlet

Náš vesnický seniorklub pořádá několikrát do roka jednodenní zájezdy, většinou po Moravě a Slezsku. Máme dobrého vedoucího, který vždy navrhne zajímavý program. První zájezd připadá každoročně na dny kolem Žofie, to většinou prší nebo přímo lije. Letos tomu nebylo jinak. Pršelo už od minulého dne. Cíl cesty byl zámek ve Slavkově u Brna.

První snímek jsem si vypůjčila z internetu, ten den byla obloha šedivá a smutná.

Pohled z jiné strany, jsou vidět i deštníky.

Něco z interiéru

Zajímavá postel...

Překrásné stropy v každé místnosti.

Nebudu tu nic psát o historii zámku, to si může každý najít v literatuře nebo na internetu. Mimochodem je velmi zajímavá. Měli jsme štěstí na skvělou paní průvodkyni, která nám obětovala svůj mimopracovní čas, nastoupila s námi do autobusu a doprovodila nás k Mohyle míru.

Neboť Slavkov u Brna (Austerlitz) je místo, kde proběhla 2. prosince 1805 slavná bitva tří císařů s vítězstvím Napoleonovy francouzské armády.

Navštívili jsme interiér mohyly a absolvovali interaktivní prohlídku muzea. Všechno bylo velmi zajímavé, zvláště v podání naší ochotné průvodkyně. 

Součástí prohlídky byly výstupy na kopce Žuráň  a Santon, na kterých byla bitva vedena, ale protože pršelo a pršelo, kopečky jsme si prohlédli pěkně z tepla autobusu.

Žuráň, to kulaté je strom...

Santon s kostelíkem...

Nebýt zájezdu, nevšimla jsem si, že rozkvetly kaštany a že ve Slavkově jich bylo! 

U nás je plno krásných a zajímavých míst, která jsem ještě nepoznala, proto využívám každé příležitosti. V Mohyle míru jsem byla jako školačka. Pamatovala jsem si skleněnou rakev, kam ukládali ještě v minulém století lidské kosti, nalezené při polních pracích. Dnes jsou uloženy v hrobce. Mohyla je známá také tím, že když si jeden člověk stoupne do jednoho rohu a druhý po úhlopříčce  do protějšího, mohou se šeptem domlouvat. Také jsme to všichni vyzkoušeli a funguje to.

Mějte se pěkně.

 

 

Jarní pozdravení

 

Konečně jsme se dočkali. Jaro je letos takové podivné, počasí je velmi proměnlivé a zahrádka zaostává. Myslela jsem si, že je to jenom můj postřeh, ale říkali to i na ČT, tak to musí být pravda.😊 Naše třešeň krásně rozkvetla a my s obavami očekáváme, jestli se letos dočkáme plodů, protože vloni ji napadl nějaký škůdce a byl konec. 

Tento snímek je asi 14 dnů starý. Bez medvědího česneku si jaro nedovedu představit. Letos jenom tak čerstvě, na posypání, žádné pesto.

U nás doma je letos velmi aktuální téma "Čemeřice". Je to taková potvůrka. Když jí dáte prostor, tak se hojně množí a pokryje vám půl zahrady. Takže jsem velmi často viděna s taškou, či košíkem, jak pendluji mezi sousedy...

Toto je moje největší jarní radost. Vloni se nečekaně, kousek od našeho domu, na sloupu el. vedení, objevilo čapí hnízdo. Nevím, jak a kdy vznikalo, prostě najednou tam bylo a v něm jeden zamilovaný pár. Okamžitě se stali centrem pozornosti celé vesnice a všech projíždějících po přilehlé okresní silnici. Páreček se snažil od jara až do podzimu, ale vloni se jim nepodařilo vyvést mladé. Koncem léta odletěli. Říkali jsme si, jestli se vrátí. Určitě by se našlo výhodnější místo, to množství drátů a dole velmi živý dopravní ruch. Myslím, že se na sloupu na podzim dělala nějaká údržba a že ta izolace nebyla původně tak velká. Hnízdo zůstalo.

Na Velikonoce přiletěli a od té doby jsou neuvěřitelně pilní. Všichni jim držíme palce, ať se to tentokrát povede. 

Přeji krásné jarní dny.

Veselé Velikonoce

 

Přeji vám příjemné prožití velikonočních svátků, hodně zdravíčka, pohody, sluníčka a teplíčka. Už žádný sníh! Ten jsme měli u nás ještě včera.

Helena

Na výzvědách

 

Zimu nemám ráda, na rozdíl od ostatních tří ročních období. Je to asi proto, že je v tu dobu víc sluníčka a to mi teď moc schází. Pod zahradou mám kus přírody, kam jsem se vydala na výzvědy. Zatím nic moc, jenom jehnědy. První pastva pro včeličky. 

Doprovázela mne fenka Cora. "Miláček" našich mladých. Osmiměsíční "štěně" a likvidátor naší domácnosti ( několik kusů nábytku, několikero párů mých nejlepších bot, větší část pokojových rostlin, několikrát pokousané obě moje ruce i ruce mých bližních atd.) Už je to mezi námi lepší, ale musíme stále trénovat. Říká se tomu socializace.

Zjistily jsme, že se příroda už chystá...

Kde je více sluníčka, tam už vylézají první jarní kytičky.

Kytičky jsou "neučesané", záhonky neuklizené, ale pohled na ně potěší.

Čemeřice.

Dobrá zpráva, jaro se blíží.

Děkuji vám za návštěvu a přeji sluníčkové předjarní dny.

Čtrnáct

 

O víkendu jsem byla gratulovat své vnučce, samozřejmě s "Babiččiným ořechovým dortem". Začíná mi dortová sezóna. Rodina je veliká a skoro každý měsíc někdo slaví. V únoru to máme dvakrát, v březnu i v dubnu také atd. až do konce roku.

Nejsem žádný cukrář, zdobení moc nedám, ale ta dobrota! 

Původně jsem se nechtěla chlubit dortem, jenom jsem si zavzpomínala. Když se tenkrát vnučka Eliška narodila, byla jsem čerstvě "odejitá" na zasloužilý odpočinek. V tom samém roce jsem si také založila blog. Hodně věcí se za těch 14 let událo, dobrých i zlých. Z malého buclíka se vyklubala krásná slečna. zatímco babičce přibylo pár vrásek a ještě více neduhů. Eliška je, v pořadí, moje třetí vnučka, té nejstarší bylo letos už 20 let. No a časem přibyly ještě dvě vnučky a jeden vnuk. Takže je veselo. 

Pamatujete, jak se to ve škole vleklo k nevydržení a dnes? Nestačím obracet listy v kalendáři.

Přeji vám krásné předjarní dny.

Něco ke čtení

 Dlouhé zimní večery trávím často u dobré knihy. Tím, že jsem podstatně zmenšila svoje obydlí, musela jsem se slzou v oku zmenšit svoji knihovnu. Naštěstí obecní knihovny jsou velmi dobře zásobené. Vždycky odcházím spokojená. Zjistila jsem, že máme výborné současné české autorky. Vynechám Alenu Mornštajnovou, Karin Lednickou a Kateřinu Tučkovou...

Objevila jsem Janu Poncarovou a její román Cyklistka. Autorka se inspirovala životním příběhem baronky a prvorepublikové cyklistky Blanky Battaglia, která byla poslední šlechtičnou rodu Battaglia v jihočeských Bratronicích. V románu je také zmíněn bratr Blanky Christian Battaglia, v té době známý cyklistický závodník. Obsah knihy nebudu prozrazovat, ale vřele doporučuji.

Další nově objevená česká autorka je Jakuba Katalpa, vlastním jménem Tereza Jandová.

Zuzana Liebeskindová je dcera bohatého židovského cukrovarníka. Nic jí nechybí, kráčí životem lehce, obklopena láskou.  Dětství prožívá ve třicátých letech dvacátého století. Dospívání přichází během německé okupace. Protože má židovský původ, je její osud předem daný. Transport. Koncentrák. Po skončení války se Zuzana vrací z koncentračního tábora, ztráty jsou ale větší, než čekala. Otec tam zemřel a  o veškerý majetek přišli.  A opět nebudu prozrazovat.

V obou knihách je hodně smutku, křivdy a utrpení, ale myslím, že je třeba si připomínat...