Obrázky z výstavy

 

O víkendu jsem navštívila naši tradiční zahrádkářskou výstavu. 

Bylo se čím chlubit a na co se dívat.

Nádherná begonka.

Klikva.

Obrovské zelí a ačokča.

Nevím, jestli jsou tyto houby ze zahrady, ale letos prý rostou všude...

Na výstavě se podílejí také děti z místní školy a školky. Tyto dva obrázky mne zaujaly. Víno je vytvořeno ze skořápek vlašských ořechů.

Tady máme zeleninu z nějaké tvárné hmoty.

Podzim je tady, alespoň podle počasí, momentálně toho horšího, už  několik dní prší a je velká zima. Snad se ještě dočkáme babího léta. 

Rostou!

V pátek jsem se vypravila se svou kamarádkou, vášnivou houbařkou, na hory. Ony sice houby rostou momentálně všude, i za chalupou nebo za panelákem, ale les je les a Beskydy jsou  Beskydy.

Houby ráda hledám a sbírám, horší už je to s čištěním, ale vše dobře dopadlo, houby byly, byla smaženice, polévka a něco jsem nasušila. Zatím žiju...

Užívejme si babího léta, ono je pěkně i v parku nebo na zahrádce.

Malý výlet do Podkrkonoší

Přiznám se, že od začátku července jsem jako "v tranzu". Nevím, který je den, nevím, jaké je datum. Ale už se blýská na lepší časy ( doufám ). Je to tak, že na začátek července naplánovali mladší členové naší početné rodiny úžasné setkání u neteře na Hané. Přijelo příbuzenstvo z daleka i blízka a po roce i syn z Čech, který tu se ženou a synkem zůstal týden, vnoučka jsem si u nás nechala ještě 14 dnů a předminulý víkend jsem ho vlakem odvážela domů do Malých Svatoňovic. Měla jsem trošku obavy z cestování, cesta obnáší 5 přestupů, ale jela s námi ještě starší vnučka, nebylo žádné zpoždění a služby v RJ-žlutém vláčku se také dostaly na původní úroveň. Vyjeli jsme v pátek a vracely jsme se ( už jenom my holky ) v neděli. Na toulání po kraji dětství bratří Čapků jsme neměli moc času.

Vnučce, která v těchto končinách byla poprvé, jsem se snažila ukázat co nejvíce.

Na náměstíčku v Malých Svatoňovicích u parku je sousoší  Karla s konví a Josefa s malířským náčiním.

Otec bratří Čapků zde působil jako lékař, zde se také narodil Karel. V této budově sídlí mimo jiné Muzeum bratří Čapků.

Malé Svatoňovice jsou poutní místo. Hned vedle kostela najdete kapli, kde vyvěrá voda, kterou si lidé nabírají do nádob pro vlastní potřebu.

Nabíráme vodu

Vnitřní prostor kapličky

Navštívili jsme parčík, kde jsou umístěny různé tabule s povídáním o pejskovi a kočičce a možností si zahrát. Děti se tu doslova vyřádí. 

V Malých Svatoňovicích je ještě několik míst, která stojí za navštívení, ale já jsem se chtěla podívat do nedaleké Úpice na opravenou Dřevěnku o které často píše blogerka Hanka.

V budově je muzeum, kde nás paní průvodkyně seznámila se zajímavou historií objektu, provedla nás od sklepa po půdu a zodpověděla nám všechny naše dotazy, týkající se nejen Dřevěnky.

Můžete si zde prohlédnout velkou sbírku kočárků, pro děti i pro panenky.

Nakoukli jsme na půdu

Prohlédli jsme si krejčovskou dílnu

Světnice

Hostinec

Krásná stavba na úpickém náměstí. Začalo pršet, tak jsme pospíchali dál, ale určitě se vrátíme. Dozvěděli jsme se, že se z Malých Svatoňovic rodina Čapkova přestěhovala na čas do Úpice, kde měl doktor Čapek ordinaci a bratři se sestrou Helenou zde chodili do školy.

Tímto zdravím Hanku ( baví-mne-to ). Hani, projeli jsme městem, viděli jsme i vaše divadlo. Času bylo málo. Byli jsme ještě v Bohdašíně a v Červeném Kostelci. Pěkný kraj, moc se mi tu líbí a brzy se určitě vrátím.

Když jsem přijela domů, čekala mne kupa okurek na zavaření, ty musí být, k tomu dvě letní jabloně, které si nahradily loňskou pauzu a rajčata a zahrada....😎

Přeji vám krásné letní dny.

Výlet do Miniarboreta

V poslední době jsem hodně cestovala po okolí, ale k prezentaci snímků na blogu jsem se nedostala. Teď to napravím a začnu od posledního výletu. Nedaleko od nás, v bývalé havířské obci Staříč, se nachází kouzelné místečko, které si vybudovali manželé Holubovi a nazvali ho Miniarboretum.

Poprvé jsem zde byla vloni ve stejnou dobu a byla jsem nadšená. 

Pan majitel se mimo rostlinky, stromy, keře, trávníky a jezírka věnuje plastikám z drátu a kovu, které vždycky mile překvapí.

 

Najdete tu kus lesa i vykosenou louku s ostrůvky, ponechanými pro včeličky, motýly a broučky.

Luxusní hmyzí domek.

Touto dobou se sem chodí převážně na azalky a rododendrony

K odpočinku slouží lavičky i tato lehátka

Páv je také z kovu, ale z dálky vypadá jako živý.

Abych nezapomněla na kvetoucí kaktusy.

Jistě je jasné, že do takové oázy klidu se člověk touží stále vracet.

Luhačovice

To jsme se nedávno s kamarádkami sešly a řekly si, co kdybychom si udělaly výlet do Luhačovic?  Od nás to není zase až tak blízko a autobus tam i zpět jede jenom jednou za den. Takže  hrozilo i určité riziko, ale proč bychom ho nepostoupily my,  akční babičky!

Tak jsme vyjely a do lázní v pořádku dorazily. Byla celkem zima a mělo pršet.

Jurkovičův dům stojí na svém místě...

V kapli, nedaleko kolonády, jsme zapálily svíčku za ty, kteří už tu s námi nejsou a pročítaly jsme ceduličky, které napsaly děti...

Došly jsme k nejznámějšímu prameni Vincentka.

Kousek kolonády, všude prázdno.

Vždycky, když jsem v Luhačovicích, musím navštívit místní galerii, vybrala bych si...

Ještě pár fotek lázeňských domů.  Kdo viděl seriál Četníci z Luhačovic?

Společenský dům a suchá kašna. Lázeňská sezóna teprve začne. V těchto dnech proběhne "Otevírání pramenů".

Ještě jednou Jurkovič, jeho malebných staveb je tady hodně.

Kdo jednou toto místo navštíví, většinou se rád vrací. Jak vidno z fotek, bylo pošmourno, ale nezapršelo, což jsme uvítaly.

V této budově sídlí cukrárna s čokoládovnou, samozřejmě jsme ji navštívily a něco málo utratily, stálo to za to. Nezapomněly jsme také na lázeňské oplatky...

Užily jsme si to, i ten jediný zpáteční autobus jsme stihly. Tak zase někdy příště a za lepšího počasí.