Barvy podzimu

Opět se hlásím k výzvě Járy D. Podzim mám ráda právě pro ty krásné teplé barvičky a pokud se mi podaří pěkná fotka, mám radost. Příroda je velká kouzelnice. Někde v archívu mám plno fotek nádherně zbarvených stromů, ale podmínka byla zachytit letošní podzim, který je trošku jiný, barevně malinko opožděný.

Tato fotka je asi 14 dnů stará, dnes už to bude určitě jiné.

Každoročně mi dělá radost  pohled na sloup elektrického vedení. Nevím, jestli to není proti předpisům, ale zřejmě to nikomu nevadí.

Když svítí sluníčko, všechno je krásné, optimistické a fotogenické.

Každý den ale slunce nesvítí a když se přidá ještě deštík, všechno zesmutní. Ve středu jsme si vyšly s kamarádkami do přírody, i když mírně pršelo.

Kravičkám déšť zjevně nevadil.

Domečku, domečku, kdo v tobě přebývá?

Komu se poštěstí vidět v přírodě mloka? Mně se to po mnoha letech podařilo. 

Ten den jsme s kamarádkami zmokly a v lese trošku zabloudily.  Nakonec všechno dobře dopadlo a my se ve zdraví vrátily domů. 

Tak to jsou moje podzimní barvy někdy krásné, jasné, veselé, někdy smutné. To všechno k podzimu patří.

 

Květy podzimu

 

Touto cestou bych se chtěla připojit k podzimní výzvě blogu Járy D. Na zahrádkách i v přírodě najdeme ještě mnoho krásných květinek a jak vidno i plno motýlků a včeliček. Přináším pár fotek z naší zahrady.

Hortenzie vypadají ještě stále svěže.

Jiřiny a drobné chryzantémy tří barev.

Rudbekie už odkvétá.

Toto sice nejsou sice kytičky, ale je to kus přírody...

Kochejme se krásami přírody, dokud to jde...

Korálkové tvoření

V létě není moc času na ruční práce, přesto jsem využila možnosti navštěvovat kurz korálkování, který probíhal i o prázdninách. 

Ušila jsem takovouto mandalu, která slouží jako podložka - "podkafíčko".

Práce mne tak nadchla, že jsem se pustila do dalších.

A ještě...

Tvořila jsem podle návodu paní Šárky Dvořákové.

Kdo si hraje, nezlobí.....😊

 

Výstava

 

Musím říci, že podzimní měsíce jsou plné akcí, jako by pořadatelé chtěli dohonit to, co pandemie nedovolila. Já jsem už absolvovala dva zájezdy, jedno ze tří dříve zaplacených abonentních divadelních představení, jedno vinobraní a také naši obecní zahrádkářskou výstavu. Barvičky v tomto pošmourném počasí jistě neuškodí. Kochejte se se mnou.

Součástí výstavy jsou i soutěže. Tady soutěžili žáci základní školy. Brambůrky, květák nebo brokolice, vtipný nápad...

Obrovské dýně nesmí chybět.

Jiřiny patří k podzimu.

Znáte pepino ?

Nádherná begónie.

Česnek, přírodní antibiotikum...

Prostě barvičky...

Zelenina pouze k pokoukání, vyrobená z vlny, technikou plstění.

Keramický vodník dohlíží na zdárný průběh výstavy, myslím, že se vydařila.

Pozdrav z Lysé hory

Nedávno jsem dostala nabídku na výlet na Lysou horu. Lysá hora je nejvyšším vrcholem Beskyd s výškou 1323 m. Dostanete se tam pouze po svých, lanovka neexistuje a mimořádně, pro ty dříve narozené a nemohoucí, jsou občas vypravovány autobusy, jako v našem případě. Jízdenky je nutno zakoupit i několik měsíců předem, takový je zájem. Na Lysou horu jsem za svůj život vystoupila po svých pouze 2x , je to hodně dávno a už jsem si myslela, že se tam nikdy nedostanu, proto jsem s nadšením uvítala tuto příležitost. Jeden den mi zavolali, druhý den jsme jeli....

Jsme nahoře, počasí bylo úžasné, výhledy překrásné, lidí málo. Samozřejmě "Lysaři" nesmí chybět. Pro neznalé :

Klub Lysařů

• Lysohorská pobočka Klubu českých turistů funguje od roku 1981. Její členové se vyznačují láskou k Lysé hoře. Tu někteří z nich ročně zdolávají více než třistakrát, ba dokonce i 365krát.
• Členové ale nevyrážejí jen na Lysou, zdolávají i další, nejen beskydské horské vrcholy. A věnují se také cykloturistice, dálkovým běhům na lyžích nebo například zimnímu táboření.
• Každoročně druhou neděli v září klub pořádá Bezručův výplaz na Lysou. Akce patří mezi nejstarší svého druhu v republice.
• Inspirací pro výplazy byl básník Vladimír Vašek přezdívaný Petr Bezruč, který na Lysou vyrážel už od roku 1891. Říkal o sobě, že je starý ještěr, který se na Lysou plazí.

To jenom tak na okraj...

Nejvyšší bod

Hladící bod

Ne vždycky počasí přeje, ale nám přálo, výhledy byly úžasné, ale... Vždycky musí být nějaké ale. Nějaký skřítek mi "rozladil" foťák, takže fotek zbylo pramálo.

Šikmý kostel

V roce 2017 jsem navštívila kostel sv. Petra z Alkantary  v Karviné. Myslím, že tenkrát nebyl ještě běžně přístupný. Karvinou jsem moc neznala i když bydlím nedaleko. Jenom jsem párkrát projížděla a navštívila příbuzné v nových lázních a v lázních Darkov. Karvinou jsem znala pouze jako hornické město o její historii jsem nevěděla nic. Tenkrát nám pan průvodce hodně objasnil, zavedl nás do kostela, který stál původně na kopečku, tedy o více než 30 m výše než nyní. Důlní činností klesl do současné úrovně a stal se z něho kostel šikmý...

Pan průvodce nás také upozornil na zvláštní pocity, které mají lidé uvnitř. Něco zvláštního jsem pocítila i já. Když jsme vystoupili do patra k varhanům, začala se mi točit hlava a nebyla jsem sama...

Kostel je údajně jediná původní stavba v této časti  města. Ostatní budovy zmizely.

O tomto místě píše spisovatelka Karin Lednická ve své knize Šikmý kostel, která se rychle zařadila mezi naše nejpopulárnější  knihy, tak žádané, že v knihovně je na ně pořadník. 

Já jsem si tentokrát po dlouhé době udělala radost, knihu jsem si koupila a hned také druhý díl. První díl jsem přečetla jedním dechem. Před druhým si zatím dávám pauzu.

Kniha popisuje život převážně hornických rodin, důlní neštěstí, život za I. světové války a vznik Československé republiky. Má svůj poutavý příběh. Zaujaly mne česko-polské spory o rozdělování území, při vzniku republiky, při kterých bylo nemálo obětí na životech. O tom se moc nemluví a v dějepise neučí.

Vřele doporučuji, jak přečtení obou dílů ( připravuje se třetí ), tak návštěvu Karvinska. Karviná je moc pěkné město se zajímavou historií.

Mějte se pěkně a užívejte si babího léta.

Zpráva ze 3.9. 2021

Velká pocta! Autorka Šikmého kostela se stala Osobností Moravskoslezského kraje

Ceny hejtmana kraje za společenskou odpovědnost za rok 2020 a titul Osobnost Moravskoslezského kraje byly předány na čtvrtečním galavečeru v ostravských Dolních Vítkovicích. Osobností kraje se stala spisovatelka Karin Lednická.