Měli jsme vzácnou návštěvu

Minulý týden jsme měli doma vzácnou návštěvu. Po deseti letech k nám zavítala z Kanady moje sestřenice Helen s partnerem. Rodiče Helen odešli do Kanady v roce 1948 a Helen se svou sestrou se narodily už v cizině. Nejdříve jsme uvítali návštěvu u nás, v Podbeskydí. V tuto dobu návštěva dlí na Hané, kde maminka Helen žila a kde máme velkou rodinu.

Bylo těžké připravit vhodný program na tak krátkou dobu, kterou u nás hosté strávili. Museli jsme všechno přizpůsobit našemu i jejich seniorskému věku . Nakonec jsme zvolili Hukvaldy.

Domluvili jsme se celkem dobře. Sestřenice se učí česky, já jsem jí přizvukovala nějakým tím anglickým slovíčkem, na které jsem si vzpomněla. Ruce a nohy byly v pohotovosti. Seznámila jsem je s rodištěm Leoše Janáčka i s jeho Liškou Bystrouškou.

Na Hukvaldech je k vidění hodně zajímavostí včetně osmi památných buků se svými obrovskými odkrytými kořeny. Už jsem je na blogu několikrát ukázala.

Hukvaldy nejsou jen Leoš Janáček a jeho liška, ale je tu hrad a velká obora s velkými stády daňků a muflonů. Tento krasavec se objevil na cestě jenom několik metrů od nás.

Hukvaldy jsou také kaštany, na jaře kvetou a na podzim jsou všude na zemi jejich plody. Tentokrát jsme měli štěstí, objevili jsme pár stromů, které si popletly roční dobu a opět vykvetly.

Prohlídka hradu byla pro Kanaďany velkým zážitkem. Oni prý totiž doma nic takového nemají.

Krásné výhledy na Beskydy byly odměnou za namáhavý výstup pro dvě čerstvé kanadské endoprotézy.

Naše hosty jsme také zavedli do místní stylové hospůdky, kde si pochutnali na svíčkové s knedlíkem. Večer jsme zavítali do té naší vesnické na pravé české pivo.

Další den jsme zůstali doma, provázeli jsme je zahradou a vyměňovali si zkušenosti ze zahradničení a já jsem jim nakonec usmažila velký talíř langošů, který brzy zmizel....

O těch třech dnech by se dalo ještě hodně povídat. Naši hosté byli velmi spokojení, stále nám opakovali, jak se jim u nás líbí a jak je naše příroda krásná, jak jsou tu lidé milí.

Dlouho jsem se rozmýšlela, jestli mám tento článek napsat, ale nakonec jsem si řekla, že musím. Stále totiž čteme a slyšíme, jak jsou Češi zlí, závistiví, zamračení, neumí se chovat v cizině a ta lepší část se za jejich chování stydí. Jo a také moc pijeme, jsme na předním místě v pití kořalky! Kdybyste jenom věděli, jak jim ta naše slivovička chutnala! Myslím, že lidé jsou všude stejní, jenom my máme takovou povahu, že se neumíme pochválit. A tak jsem se tetelila blahem, když jsem slyšela jenom samá pozitiva.

Svůj blog jsem opět hodně zanedbávala. Přes léto bylo hodně hlídání zahradničení a něco málo cestování. Doufám, že teď už bude více času na psaní. Také se mi blíží kulaté blogové výročí...

Mějte se pěkně.

Moje letní kuchtění

Mám ráda léto, kdy je plno zeleniny, ovoce a bylinek. Letos nemáme ani jedno jablíčko, stromy po loňské bohaté úrodě odpočívají, zato úroda cuket a dýní je veliká. Už jsme měli cuketové zelí, grilovanou cuketu a dvakrát tuto pochoutku.

Cukety plněné houbovou směsí podle časopisu Rozmarýna. Je to opravdu lahůdka. Houby může nahradit masová směs.

Už několik let si vyrábím estragonový ocet.

Okurky většinou kupuji a potom je najednou zavařuji. Letos to bylo trošku komplikované, okurky nebyly moc kvalitní, proto jsem zkusila jinou variantu.

Z těch kvalitnějších jsem "vyrobila" kvašáky, ty se mi opravdu povedly.

Sadká tečka nakonec. Vnučky měly narozeniny a protože je slaví 3. a 4. srpna, mají většinou společný dort, ale zato hodně veliký.

Kromě dvojnásobných narozenin je v srpnu u nás v rodině také několik svátků a toto byl dárek pro mne. Váza už je prázdná, ale já se ještě stále mohu kochat...

Mějte se pěkně, užijte si poslední prázdninový týden a kochejte se...

Prázdninové cestování znovu po Zlínsku

Prázdniny se brzy překlenou do druhé půlky a já jsem od června nenapsala ani řádku! Námětů je plno, ale nějak mi to psaní nejde.

Tak alespoň dám tip na pěkný výlet. Minulý týden jsme navštívili hrad Buchlov a městečko Buchlovice včetně krásného zámku se stejně krásnou zahradou. Jak už jsem uvedla na začátku, obojí se nachází ve Zlínském kraji. Opět jsem si zavzpomínala na moje školní léta, kdy jsem tato místa navštívila poprvé. Od té doby uplynulo mnoho a mnoho vody. Já jsem se ocitla daleko od své rodné Hané. Když jsem se dozvěděla, kam přátelé výlet naplánovali, hned jsem se přihlásila.

Buchlov a Buchlovice se nacházejí nedaleko Uherského Hradiště a nedaleko slavného Velehradu. To jenom pro přiblížení.

Nejdříve jsme zamířili na hrad Buchlov. Hrad pochází z 13. století a má bohatou historii, několik pověstí a hodně schodů. Celkový pohled na hrad jsem si vypůjčila z internetu, ostatní fotky jsou moje.

Nejdříve je třeba odemknout...

Památka na husitské války

Kuchyně

Toaleta

Kopečky, kde se hrad nachází se nazývají Chřiby a jejich strážce je...

Po prohlídce hradu jsme sjeli dolů do malebného městečka Buchlovic.

Krásný zámek s perfektně udržovaným parkem si pamatuji ještě ze školních let. Už tenkrát mne fascinovaly tvarované keře, které v té době nebyly jen tak k vidění.

Ze zámku jsme zamířili do parku, kde se nacházejí nádherné staré stromy plné energie ( jenom je obejmout ).

Každý strom má své číslo, nikoliv název. Seznam s popisy jednotlivých stromů si můžete vyzvednout za malý poplatek na pokladně. Mazané. Bohužel jsme na to přišli až později a nechtělo se nám vracet.

Buchlovice jsou známé také každoroční výstavou fuchsií, která se nachází v zámecké zahradě.

Součástí výstavního areálu je zahradnictví, kde je možné zakoupit i jiné rostliny. Já jsem neodolala a koupila jsem si tmavě hnědou okrasnou kopřivu. Kopřivy teď hodně nahrazují muškáty v oknech nebo v zahradních nádobách. Jsou odolné a velmi dekorativní.

Kopřivu nemám vyfocenou, ale zato takový krásný ibišek a že jich tam bylo!

Léto přišlo trochu dřív

Léto nám letos přišlo dřív. Máme za sebou pořádné pařáky a na zahrádce to žije! Všechno je to na mne moc rychlé. Sotva si nafotím nějakou kytičku, už odkvétá a než ji stačím zveřejnit, není to pravda.

Moje oblíbené zátiší s prastarým džbánkem. Zahrada plná kopretin je dávno pokosená a trávník vyprahlý od sluníčka.

Vaigelie a azalky, kde je jejich květům konec! Ještě minulý týden zdobily zahradu.

Trvalky vydrží déle

Pítko pro ptáčky z vydlabaného stromu, které někdo vyhodil.

Moje chlouba, růže "Helenka". Opravdu se pod tímto názvem prodává. Nádherně voní a kvete celé léto.

Další moje chlouba ! Jahody jsem nepěstovala minimálně 10 let. Vloni jsem přemluvila manžela, aby mi vyrobil vyvýšený záhon a hned na podzim jsem si ho osázela jahodami. Úrodu na záhonu jsem nevyfotila, ale je bohatá, přebohatá. Vyvýšené záhony se stávají hitem. Myslím, že se jejich části dostanou i koupit. Po každoročním boji s hlodavci, se slimáky a s bolavými zády po neustálém ohýbání, vřele doporučuji.

Levandule je tu také o něco dřív. Nádherně voní. Hned jsem si musela zopakovat pletení levandulové paličky. Zadařilo se. Už se chystám na další voňavé věcičky.

Mám toto období ráda i když horka v posledních letech moc nemusím, ale od toho máme naši letitou chaloupku, kde je i v těch nejparnějších dnech chládeček.

Užívejme si léta, za chvíli bude pryč.....

Po Zlínsku

Minulý týden jsem se zúčastnila již dlouho plánovaného zájezdu na Lešnou, do místa mých školních výletů. Tentokrát se výlet uskutečnil ve společnosti seniorů, ale občas jsem si připadala, jako za starých časů, protože i dědečkové dovedou občas pozlobit a vyrušovat.

Navštívili jsme krásný zámek, tam jsem opravdu nebyla snad 50 let a byla jsem mile překvapená. Milá paní průvodkyně nám dovolila fotit všude a všechno a bez poplatku! Další příjemná věc byla, že nám nenutili žádné posouvací pantofle, které nemám ráda.

Lešná není jenom zámek. Bývalý majitel u zámku kdysi založil také zoologickou zahradu, která je dnes velmi navštěvovaná pod názvem ZOO Zlín. Město Zlín je nyní jeho majitelem. ZOO jsem také navštěvovala, když jsem před pár lety několikrát pobývala v Luhačovicích, ale stále je tu k vidění něco nového.

Všimněte si nádherných květů klívií, vysazených podél celého pavilónu slonů a hromady "vonících" výkalů vpravo dole. Všechno to tady žije ve vzájemné symbióze.

Naše putování jsme ukončili ve Vizovicích na exkurzi a prohlídce muzea u Rudolfa Jelínka, kde jsme si ověřili, zda také naše domácí destiláty procházejí tím správným výrobním procesem a dozvěděli jsme se mnoho zajímavého z historie továrny.

Mne nejvíc zaujal postup výroby "košer" destilátů pro židovskou obec. Ty putují za přísného dohledu rabína až do Ameriky.

Tak to byl jeden rušný den minulého týdne. Měli jsme obrovské štěstí, protože zatímco téměř po celé naší vlasti pršelo, na Zlínsku začalo až odpoledne.

Zahřeje to u srdíčka

Nedávno jsem se zúčastnila přehrávky dětí houslové třídy jedné hudební školy v našem okresním městě. Samozřejmě, že jsem se šla především podívat na svou vnučku, která na koncertu také vystoupila. Vnučce je deset let a hraje čtvrtým rokem na housle. Nejprve to byla přípravka a teď absolvuje třetí ročník. Housle si vybrala sama a já jsem jí moc fandila a stále fandím, protože tuto muziku mám ráda v jakékoliv podobě.

Je pravda, že jsem také v jejím věku několik let hrála na stejný nástroj, ale tenkrát to bylo pro mne spíš utrpení než potěšení a tak jsem nemusela rodiče ani dlouho prosit, aby mne ho zbavili. Nebylo to jenom ve mně, ale v učiteli, který byl tenkrát pro mne hodně starý, mrzutý a protivný a učivo nezáživné, žádná veselá písnička pro radost, nic.

Vnučka měla obrovské štěstí. Její paní učitelka je mladá, veselá a plná elánu. Snad je tomu tak i v ostatních třídách. Také osnovy jsou určitě záživnější než "za starých časů". Samozřejmě, že bez pravidelného cvičení to nejde a pro děti to není moc atraktivní. Když ale potom, v potu tváře, dohrají tu svoji skladbičku, paní učitelka je vezme kolem ramen a spolu se pak uklánějí tleskajícímu publiku, vidí, že za tu dřinu to stálo a "zaječí úmysly" se opět o rok odkládají.

Mezi účinkujícími byli ti úplně nejmenší s miniaturními housličkami, kteří jenom "odbrnkávali" rytmus, trémisté, kterým to moc nevyšlo, průměrní žáčci a také ti, jejichž hraní publikum dovedlo až k slzám.

Měla jsem moc příjemný pocit, když jsem viděla všechny ty svátečně oblečené děti, které byly šťastné, že to mají za sebou a my ostatní jsme měli radost, že dokážou něco víc než mačkat klávesy chytrého telefonu. Holčičky většinou dostaly od příbuzných a známých kytičku a kluci zase něco sladkého na zub. Bylo o moc milé.