Smoothie

Začátkem letošního roku jsem dostala tento šikovný mixér na přípravu smoothie.

Sama bych si ho nekoupila, přestože je to v poslední době veliký hit. Doma mám plno "pomocníků" a na některé z nich léta padá prach. Ale tuto mašinku musím moc pochválit. Je malá, skladná a je s ní lehká manipulace, ve srovnání s mým kuchyňským robotem jedné známe značky, kde se mi bez asistence dalších osob, ani po letech nepodařilo správně sestavit stejný přístroj po umytí.

Tady je už přístroj připraven, jablíčko, kiwi, banán, kousek zázvoru a semínka chia.

Hotový nápoj, díky všem ingrediencím, včetně zázvoru, je velice osvěžující a zdravý. Doporučuji ho pít vychlazený a neředit vodou. Naopak u tužšího ovoce doporučuji před mixováním nalít pár lžiček vody.

Další varianta. Pomeranč, jablko, kousek mrkve a semínka chia.

Z historie

Toto "ovocné pyré" konzumovali lidé ve Středomoří již po několik staletí, avšak ve Spojených státech se stalo běžným pokrmem až ve 20. století - poté, co byla vynalezena lednička a mixér. Do doby než byl vynalezen mrazák, lidé připravovali Smoothies pouze z plodů, které bylo v onu roční dobu k dostání (banány, ananasy a jahody), až poté se začalo přidávat ovoce jako borůvky, maliny, brusinky a granátové jablko. V 30. - 50. letech 20. století získávalo Smoothie více a více příznivců, nicméně konzumaci tohoto nápoje nejvíce ovlivnila 60. léta, kdy se lidé začínali více zajímat o zdravou stravu a makrobiotiku. V této době toto "ovocné pyré" získalo svůj název Smoothie - což je v překladu "jemný".

Použití

Zde platí - sto lidí, sto chutí, a proto možných variant, jak si Smoothie připravit doma, je velmi mnoho. Záleží na každém z nás, jak si jej připravíme. K výrobě můžeme použít jeden či více druhů ovoce, můžeme připravit čistě zeleninový nápoj, nebo můžeme zkombinovat ovoce se zeleninou. Rovněž můžeme přidat mléko či jogurt a udělat si Smoothie na způsob Milkshake. Můžeme si jej také přisladit cukrem nebo zchladit kostkami ledu.

Zdroj : http://smoothies-recepty.cz/co-je-to-smoothie/

Dnes jsem si koupila první letošní jahody, přidala jsem snítku máty, trošku smetany a stévii na oslazení (kvůli diabetikovi), jinak si myslím, že trošku cukru pro ostatní neuškodí.

Mixér je víceúčelový a já ho používám v kuchyni i při přípravě jiných jídel. Je jenom trošku menší.

Mějte se pěkně a užívejte si zahradních plodů...

Tradiční kaštanový pozdrav

Minulou sobotu jsem byla v Ostravě v divadle a když jsme se vraceli pozdě večer zpět, nestačila jsem se divit, jak ve tmě krásně svítily svícny kaštanových květů, kterých bylo v ulicích nepočítaně. Uvědomila jsem si, že pokud chci dodržet tradici, musím se co nejdříve vypravit za kaštany na Hukvaldy. Zpočátku tohoto týdne počasí k výletu přímo vybízelo.

Hned u vstupní brány jsem pořídila tento snímek a udělala jsem dobře, protože uvnitř obory už byly některé stromy odkvetlé. Ale to nevadí, kromě kaštanů je v oboře plno jiných objektů k obdivování a k focení.

V posledních dvou týdnech jsem měla potíže s pohybovým aparátem a paní doktorka mi nakázala klidový režim, proto jsme předem vyloučili výstup na hrad, takže to tentokrát bylo bez rozhledů a bez pohledu na nádherné kořeny chráněných buků.

Tak naše cesta vedla pěkně po rovině. Chatička v povzdálí má nad vchodem nápis "Hubertka" a nádherně se vyjímala mezi rozkvetlými keři a stromy. Vedle kaštanů v tomto období v oboře kraluje hloh a poznáte to zrakem i čichem, což po delší době už není moc příjemné.

V oboře je kromě zdravých vzrostlých stromů k vidění i mnoho různých kuriozit, jako tato trojnohá lípa, kterou jsem na blogu už několikrát ukázala. Bez listí vypadá jako nějaký tvor-netvor z pohádky. Ale já jsem byla ráda, že po zimě opět obrazila. Lípa se nachází v blízkosti slavné sochy lišky Bystroušky III., která je zatím stále na svém místě.

Když jsme byly v oboře před měsícem s kamarádkami, všimly jsme si na stromě malé krabičky. Původně jsme to tipovaly na starý rezavý tranzistorák, a já jsem doma podotkla, že se v tom jistě ukrývají kešky. Syn, který tuto zájmovou činnost provozuje mi řekl, že to může být fotopast a hned jsme si to našli na internetu. Takže tak. Liška je v bezpečí.

Společně s kaštany je zde hojně k vidění áron karpatský, když jsem ho tu před třemi lety objevila a zjistila, co je to vlastně za kytičku, chodím sem pravidelně i za áronem...

Pomalu jsme došli na jeden konec obory, kde je malebná hájenka a plno objektů ze dřeva. Já jsem však sem přivedlla svého muže proto, abych mu ukázala nově postavený altánek, kde si znavený návštěvník může odpočinout, posvačit, popřípadě se posílit kalíškem něčeho ostřejšího.

Detail sovy

Úplně na konci cesty jsem objevila tento košatý strom, který se mi moc líbil. Jenže to byla jenom polovina cesty, stejnou cestou jsme se vraceli zpět. Měla jsem obavy, jestli jsem to s tou chůzí trošku nepřepískla, ale jak vidno, pohybový aparát chce pohyb a brala jsem to jako součást léčby. Však on by se ozval a zatím je to dobré.

Mějte se pěkně a běžte do přírody!

Vypravěčka

V poslední době jsem měla štěstí na knihy, které se čtou jedním dechem. Jedna z nich byla kniha americké autorky Jodi Picoultové "Vypravěčka".

Děj jsem trošku odkryla ofocenou záložkou knihy, není to ale všechno. Téměř polovina děje nás zavádí do koncentračního tábora v Osvětimi, kde babička hlavní hrdinky prožila několik let. Na konci války se jí podařilo utéct z transportu a přežít. Často slyšíme slovo holokaust, ale vůbec si nedovedeme, nebo si nechceme představit, co to znamená. Někdo možná namítne, že by o takových hrůzách nemohl číst. Možná, že je dobré si tuto knihu přečíst, abychom si více vážili v jaké době žijeme a kde žijeme.

Aby to moje povídání nebylo zase tak smutné, posílám vám májový pozdrav prostřednictvím jedné ze čtyř našich jabloní, které se letos opravdu předvedly ve své voňavé kráse.

Už se nám vrátila!

Je tomu skoro rok, kdy zmizela z hukvaldské obory naše oblíbená liška Bystrouška. Já si to datum dobře pamatuji, protože toho dne jsem byla u příbuzných v Praze. Tenkrát jsme se toulali hradčanskými uličklami, když jsme spatřili hlouček lidí okolo sochy nahatého mladíka. Myslím si, že tolik veselí si návštěvníci v žádné části Pražského hradu neužili. Focení s mladíkem, za mladíkem a před ním a samozřejmě pár dotyků pro štěstí. Je jasné, že to inkriminované místo se barevně i leskem lišilo od ostatních částí těla. Stačilo tiše stát a pozorovat.

Když jsme potom příbuzným popisovali svůj zážitek, nezapomněli jsme podotknout, že nejenom Františkovy Lázně a Praha, ale i my máme takové místo s nablýskaným ocáskem, třebaže liščím! Na to nám bylo řečeno, že už nemáme, že nám zrovna ten den lišku ukradli!

Všichni jsme z toho byli smutní, přestože jsme věděli, že je to replika, originál už byl jednou odcizen. Krádež zatím nikdo neobjasnil a myslím, že ani neobjasní.

Na Hukvaldy jezdím několikrát do roka a mám plno fotek, dokonce i jednou, pořízenou 14 dnů před odcizením.

Smutně to vypadalo v oboře...

Už krátce po zmizení se začalo pracovat na výrobě lišky Bystroušky č. 3, která byla, včetně pamětní tabulky, nedávno vrácena na opuštěné balvany.

Byla jsem zvědavá na novou Bystroušku, proto jsme minulý týden s kamarádkami zorganizovaly výlet. Do hukvaldské obory jsme se tentokrát vydaly menší oklikou. Teď je ten nejkrásnější čas na procházky, kdy všechno kvete a voní.

Zastavení u lišky byl poslední bod naší cesty a zde je důkaz, že tam skutečně byla! Skoro stejná, jako ty předešlé, dokonce jí ten ocásek předem nablýskali! Já jsem si celou cestu říkala, že musím omezit focení, protože si nejsem jistá, zda mám dostatečně nabitou baterii a co myslíte? Hned při prvním snímku jsem byla upozorněna, že je baterie vybitá, jak jinak! Kamarádka mi poradila, abych chvilku počkala, že se třeba foťák slituje a nějakou tu fotku ještě vydá a měla pravdu. Foťáček se slitoval.

Přeji vám hodně pěkných chvil v jarní kvetoucí přírodě. Počasí si s námi sice pohrává, ale my se nedáme!

Než se s nimi rozloučím

Veselou partičku na fotografii už mnozí z vás znají. Viděli jste ji u Květy na blogu nebo na vlastní oči na srazu Ženského klubu v Repechách, kam jsem ji, už jako svoje vlastnictví, přivezla ukázat. Tyto hračky háčkuje Květa a moc se jí to daří. Všechno na nich je dokonalé a pro dětičky bezpečné, příze, ze které jsou vyrobeny, výplň i ostatní komponenty (očíčka, čumáčky ap.). Když jsem viděla žabáka, věděla jsem, že ho nutně potřebuji, pak se objevili další, no a u mne skončilo šest kousků. Šest kousků pro šest vnoučat. Svoje "umístěnky" už mají a v neděli začne první obdarovávání. Věřím, že udělají velkou radost a mně se bude stýskat...

Květa jde tak trošku ve šlépějích své dcery Janky, která začala s háčkováním hraček už dříve. Doporučuji nahlédnout do jejího obchůdku.

V přírodě to žije!

Jaro je konečně tady a já chci ukázat pár snímků z naší zahrady, která mi v posledních dnech dává pořádně zabrat. Stále doháníme nedodělky z loňska, ale jarní kytičky nezastaví ani plevel ani suchá tráva.

Přízemní mrazík nám ozdobil zeleň z pátku na sobotu, teď už máme v noci několik stupňů nad nulou.

Však jsem také měla obavy, jestli mi moje nové hyacinty přežijí, ale ano, ty vydrží hodně.

Vedle hyacintů se krásně daří řebčíkům královským.

Někdy se vyplatí nespěchat. Vloni na podzim jsme nestihli ořezat větve "zlatého deště" a on se nám odměnil takovou zlatou krásou.

Žlutá prostě k jaru patří

Máme doma takovou kouzelnou zeď. V její spáře nám každoročně vyroste nějaké překvapení, většinou to jsou prvosenky, ale někdy také maličké jehličnany, či jiné rostlinky. Jak se tam dostaly nevíme, snad vítr nebo ptáčci?

Fialky se nám letos nějak přemnožily. Teď je jejich čas a nádherně voní.

Dnes jsem objevila první letošní ještěrku, těch máme na zahradě každým rokem také několik.

Přestože chodím večer domů hodně polámaná a s obavami, jestli ráno vstanu, je to pro mne obrovský relax. No a ráno nakonec opravdu vstanu...