Translate

28 srpna 2015

Je to neuvěřitelné

Když mne moje sestra, někdy na jaře, oznámila, že jsem s mužem pozvaná na rodinnou oslavu s velkou kulatou číslicí, nechtělo se mi věřit, že je to tak.
Melu to sice stále dokola, ale když se řekne Zlatá svatba, tak vidím bábinku v šátku a dědulku v klobouku a s fajfkou. Časy se ale změnily. Je to jinak. Upravená a usměvavá bábinka v mladistvém oblečení a svými vědomostmi strčí lehce do kapsy o mnoho mladší ročníky. Osmdesátiletý dědulka, bez holí na horách, nebo ve slušivém oblečku na kole, také není žádná zvláštnost. Samozřejmě velkou roli hraje zdraví. Pokud to neslouží, jak má, tak je to o něčem jiném.
Příjemné setkání s oslavenci "novomanželi", příjemné setkání s jejich třemi úspěšnými dětmi a jejich rodinami, roztroušenými po republice i u sousedů, na Slovensku, se konalo minulou sobotu. Teprve tam si člověk uvědomil, jak čas neúprostně letí, kolik nám přichystal radostí i strastí a jak je to krásné a důležité mít velkou, soudržnou rodinu.




Svatební kytice, sestavená podle originálu na svatební fotografii...

Víc už psát nebudu. Oslavenkyně šla z oslav přímo na další směnu, t.j. užívá si posledního týdne prázdnin s vnoučaty, ale určitě se brzy ozve a ukáže vám, jak taková významná oslava vypadá....Usmívající se









Květo a Honzo, hodně zdraví, štěstí a trpělivosti do dalších let!

15 srpna 2015

Horké letní pozdravení

O tom, že horko nás už dlouho sužuje, nemusím psát. Každý to má po svém. Nejlépe vegetují ti, co mají u domu bazén. Myslím, že se žádné léto tolik dnů necachtali, jako letos. Potom se mají dobře ti, co nemusí do práce a co mají doma aspoň kousek stínu, jako já. Já toho stínu mám celkem dost, naše chalupa je stará a je v ní příjemný chládek, proto, pokud nemusím, vůbec nevylézám. Samozřejmě musím zalévat kytky na zahradě i v truhlících, ale už skoro není z čeho. Studna se nestačí naplnit. Na ostatní máme naštěstí veřejný vodovod.
Na zahradu je žalostný pohled. Trávník zmizel, ze stromů padá listí a nedozrálé ovoce. To všechno jsem vynechala a na fotkách ořezala. Ukážu aspoň to, na co se dá dívat.


Nejdřív vás pozvu do skleníku, bez kterého bychom tady, v podhůří Beskyd, nemohli vegetovat. Trošku si hrajeme na vinaře, ale letos se nám nějak nedaří. Hroznů je sice hodně, ale není to ono.



S rajčátky je to lepší



Léta trpíme ve skleníku vosíky, nikdy jsme jim neublížili a oni neublížili nám. Letos jsou ale velmi agresívní. Zjistila jsem to, když mi nečekaně uštědřili najednou hned pět žihadel. Naštěstí jsem tvrďák a působilo to na mne asi, jako šlehnutí kopřivami. Zato milí vosíci budou mít pro příští rok utrum! Budou si muset najít jiné bydliště.


Ještě, že máme do skleníku dva vchody, jeden je stále obsazený ...


Ještě snímek pálivých papriček. Vloni jsme si koupili jeden květináček v obchodě. Letos je mají také, ale my jsme si vypěstovali svoje. Mají fialové kvítky, papričky jsou nejdříve fialové a potom zčervenají.


Přesuneme se na zahradu, kde pilně zalévám i tyto drobné cínie


Ptáčci se nám starají o rozmnožování líčidla jedlého. Plody jsem jíst nezkoušela, ale když na ně zasvítí sluníčko, nádherně se lesknou.


Slunečnice se mi letos vydařily, jsou to taková náhradní sluníčka...


Začíná nám to zavánět podzimem


Trochu přírodní dekorace


Trochu hmyzí krásy nakonec








Ještě nekončím, musela jsem vypnout počítač, protože nám tu několik hodin bouří a dokonce vydatně sprchlo a najednou je zase všechno jinak. Budu to muset zopakovat, protože se blíží další bouřka.
Přeji vám pohodový víkend.

05 srpna 2015

Veselá háčkovaná podkafíčka

Pro neznalé bych asi měla napsat podložky pod ledacos, ale mně se zalíbil název "podkafíčka"Usmívající se. Návod jsem objevila v červnovém časopise Rozmarýna. Barvičky byly takové letně veselé, že jsem neodolala a pustila se do práce. Nejsem žádný expert na háčkování, v podstatě se učím. V mládí jsem si uháčkovala svetr, ale od té doby jsem toho hodně zapomněla.


Můj kávový hrníček má na odvrácené straně ještě zelený kvítek...


Protože mne háčkování začalo bavit, pustila jsem se do další sady





U nás doma se stále hledá nějaká podložka a těch není nikdy dost, snad se i tyto budou hodit. Navíc jsem si krásně procvičila svůj nemocný palec, pan doktor říkal, že s ním musím hodně hýbat, že zatím mají náhradní klouby jenom za kyčle a kolena...











28 července 2015

Meruňkový týden

Minulý týden byl pro mne ve znamení meruněk. Meruňky mi zajišťuje sestřička z Hané a já si je musím nějakým způsobem dopravit k nám, kde se taková krása a dobrota na stromech téměř nevyskytuje. Protože zásobuji ještě domácnosti svých synů, většinou meruňky přivezou oni. Tentokrát to ale nešlo jinak, než nastartovat naši starou kárku a v tom největším vedru, jaké v minulých dnech bylo, odjet na jih, do ještě většího vedra. Naše autíčko, už má něco za sebou, je celkem spolehlivé, ale nesnáší dlouhé cesty v horkých dnech. To jsme věděli, ale přesto jsme se nezodpovědně vydali na cestu. Cesta tam dopadla dobře, přesto, že jsme ji kvůli opravám silnic a objížďkám protáhli skoro o celou hodinu. Cestou zpět se stalo to, co jsme sice očekávali, ale ve skrytu duše jsme doufali, že k tomu nedojde. Auto několikrát odmítlo poslušnost a my jsme museli zastavit, vlastně nemuseli, ono se to zastavilo samo... Pak probíhalo dlouhé chlazení a dovedete si představit, jak se v takovém počasí asi chladí... V těch různých zákazech a příkazech na silnicích, které trvaly i na cestě zpět, se naše cestování opět o něco protáhlo. Nakonec jsme se ale přece šťastně dostali domů, do našeho chladného domečku!
A pak už následovala jenom samá pozitiva....Usmívající se


Meruňky se letos opravdu vydařily, jsou velké a sladké. Radost pohledět!


Vyráběla jsem kompoty, klasiku s cukrem a pro manžela DIA, marmeládu klasiku a opět DIA.


Na nauky jsem použila zbytek rozvařených a rozmixovaných meruněk, cukr a tvaroh.


Podobný postup, k tvarohu jsem přidala trošku zakysané smetany. Obojí už není...


Jaké by to bylo meruňkování, bez koláče! Toto je klasický "blogový" hrníčkový koláč :

1/2 hrnku cukru ( může být i méně )
1 kelímek zakysané smetany ( může být i jogurt )
1 hrnek polohrubé mouky
1/2 hrnku oleje
1 lžička prášku do pečiva
1 vejce

ovoce, posypka ( nemusí být )

Na ovocné knedlíky už nezbylo.









Počasí s námi šprýmuje, vedra sice pominula, ale zase nás sužuje velké sucho. Je to legrační, ale momentálně venku prší a do toho svítí sluníčko. Žádná velká naděje. Večer zase popadneme konve a budeme kmitat...Usmívající se

19 července 2015

Kouzlení s dobromyslí


Dobromysl obecná, origanum vulgare, oregano nebo lidově voněkras, což se mi líbí úplně nejvíc. Než jsem začala psát svůj článek, něco jsem si o této rostlince preventivně přečetla. Zarazilo mne, že se na zimu musí přikrýt, aby nevymrzla. No to určitě! U nás doma je považována za plevel. Každoročně zjara, když se objevují první lístky, nadávám, jako špaček! Je všude, kde nemá být. Už si nemůžu vzpomenout, jak se k nám dostala, asi někde z trhu nebo jako přebytek od někoho známého. Že se nám tu usadí v takovém množství, to jsem netušila. Časem jsem přišla na to, jak je krásná a jak její kvítky přitahují včeličky, čmeláky a také motýly. Pak jsem objevila, že se květy dají dobře sušit a později použít do suché vazby, že v téměř původní barvě vydrží až do jara a hlavně květy neopadávají, jako u levandule.


Vloni jsem si na si na vchodové dveře vyrobila velké levandulové srdce, ale letos jsem ten správný levandulový čas propásla. Napadla mne spásná myšlenka, proč nezkusit stejný postup s dobromyslí ?


Jako korpus jsem opět použila univerzální věneček z loňského psího vína, teď už pěkně suchý a tvrdý. Dále už jenom drátek a nůžky. Z větviček dobromysli jsem nastříhala malé kytičky, ty jsem omotala drátkem, kterým jsem je současně připevnila ke korpusu, pěkně vedle sebe.



Nakonec jsem věneček opatřila malým drátěným očkem na zavěšení a ozdobila mašličkou.



Po pár dnech věneček už skoro vyschnul a celkem pěkně voní. Je přece vyroben z "voněkrasu"Usmívající se!









Přeji všem krásné letní dny plné barevných a voňavých kytiček !

06 července 2015

Letošní levandulování



Je tu léto, jak má být. Sluníčko pálí, stínu je poskrovnu, všechno živé žízní, děti prázdninují a zlobí, ovoce postupně dozrává. Nejlépe je někde u vody, ale já mám to štěstí, že u nás doma je krásně chladivo a útulno a po dlouhé době bez návštěv. Hned jsem toho využila a jala se vykonávat činnosti, na které jsem dlouho neměla čas. Vytáhla jsem šicí stroj a s napětím zkoušela, jestli ještě žije a šije. Když jsem seznala, že je vše v pořádku, pustila jsem se do díla.
Že jsem si spletla téma? Nikoliv. Moje tvoření se týká jenom levandule. Letos je obzvláště krásná a voňavá s kvítky na dlouhých stoncích, radost pohledět a počichat.



Vyrábím kytičky, paličky, pytlíčky a voňavá srdíčka. Levandule dosáhla svého vrcholu a začíná pomalu odkvétat. Drobné kvítky v zavěšených kytičkách opadávají, proto jsem přešla k sušení na podložce.


Letošní paličky jsem pletla už bez návodu


Tento pytlíček navypadá moc levandulově, ale i on je voňavý.


Zde jsem vytáhla kostlivce ze skříně. Stužku jsem měla vyšitou už nějký ten pátek, konečně se dočkala využití. Uvnitř pytlíku je zatím loňská levandule.


Zbytek mého tvoření. Mít malý voňavý dárek v zásobě se vždycky hodí...










Zítra zase stroj uklidím. Večer si přivezu vnučky a budeme se celý týden vzájemně užívat Usmívající se.
Mějte se krásně prázdninově !!!

Adventní pozdrav z Krakova

Minulý týden jsem měla možnost navštívit adventní trhy v polském Krakově. Nejsem příznivcem zimního cestování, jsem raději za pecí, ale ta n...