Já vím, že už je dávno po Třech králích, ale slunečné a netříkrálové počasí mi nedá, albych na ten letošní den nevzpomněla, protože byl tak krásně jarní, že nás s holkami opět vylákal do přírody. Popravdě jsme ještě ráno nevěděly, co nás čeká, protože v noci trošku pršelo, ale ráno už svítilo sluníčko, jako v březnu.
Teprve teď, v novém roce, pomalu poznávám, co nám udělali před Vánocemi s autobusy. Některé zrušili, jiné zavedli, ale jezdí jinou cestou, co bylo zažité desítky let ke spokojenosti cestujících, to už není pravda. Prostě totální chaos. V našem kraji jsou vesnice dlouhé několik kilometrů, když vám tedy zruší zastávku, tak se domů pořádně našlapete. To jsem trošku odbočila, ale ne tak docela, protože tato fotka vznikla, když jsem ve městě čekala téměř hodinu a půl na holky, které jsou většinou místní a mohly si pospat. Já jsem se potulovala podél řeky Ostravice a pozorovala vodní ptactvo.
To je jiná řeka, jmenuje se Morávka a my její společnost často, cestou z hor nebo na hory, vyhledáváme. Tady jsme už s holkami na cestě. Užíváme si sluníčka a mylně si představujeme, že se blíží jaro.
Po cestě jsme objevily krásně zelené listy náprstníku, kvetoucí barvínek a dokonce jednu živou žížalu.
Když jsme vystupovaly z autobusu, spatřily jsme v lesích, pod Lysou horou velký kouř, byly jsme přesvědčeny, že tam hoří něco velikého, ale kouřilo to celé dopoledne, to asi dřevaři pálili větve.
Nemilá záležitost, malebné chaloupce se propadla střecha. Během putování naším krajem narážíme často na staré, či novější dřevěnice, které lákají k vyfocení. Ten den jsem nafotila tři, ale uvědomila jsem si, že v některých bydlí lidé a určitě by se jim nelíbilo, že ukazuji jejich majetek na internetu. Moje kolegyně, náruživá fotografka, měla tak velké nepříjemnosti, když ji jednou překvapil majitel.
A tak jsme se dostaly na stanici autobusu v obci Pražmo. Tady jsem už fotila za pochodu a pak ty fotky podle toho vypadají.
Ještě jedna zajímavost a už si to míříme domů, vlastně do města, kde mne čeká opět velká neznámá s dopravou domů. Uklidňuji se, že se to nějak časem utřese. Z okénka autobusu vidíme mladíka v kraťasech a v triku! I my jsme se během cesty zbavovaly některých svých svršků. Nebyly třeba rukavice, šály ani čepice. V batohu jsem měla uschované svoje první vlastnoručně háčkované bezprsťáky ( rukavice bez prstů, vhodné pro focení ), ani ty jsem nepoužila, ale aspoň mi je holky pochválily. Však se ještě užijí, zima teprve přijde.
Včera opět celý den svítilo sluníčko, dnes už bylo trošku pod mrakem a ochladilo se. Takový leden jsem ještě nikdy nezažila.
. Já jdu dohánět to pečení, ale aspoň si k tomu zapálím voňavou svíčku a pustím koledy, ať mi to jde lépe od ruky.
