Už to nebude dlouho trvat

Konečně se po dlouhé době objevilo sluníčko a lenochy to vytáhlo do přírody. Přesto, že u nás je vidět někde ještě sníh, zahlédla jsem dnes na jedné zahrádce rozkvetlé sněženky. Ty ale nemám vyfocené. Na blížící se jaro musíme pozvolna, aby nás to moc nezmohlo...

Tato fotka je z neděle, je na ní vidět ještě sníh

Tato a následující fotky jsou z dnešního předjarního výletu, opět někde se sněhem

Vyšláply jsme si s holkami na kopec, zvaný Štandl. Kysi tu prý byl hrad, dnes tu najdeme jedině velké jámy jako pozůstatky bombardování II. světové války. Z kopce byl krásný výhled. Budovy vlevo dole jsou součástí jízdárny. Tam jsme pomalu sestupovaly.

Říčka Olešná a brod

Je vidět, že brod je hojně využívaný

V ohradě byl pouze jeden kůň, kterého jsem si musela hodně přiblížit. Byl to parádník, kdopak má doma takový kabátek?

Podle svých dnešních poznatků hlásím, že už to určitě nebude dlouho trvat a toho opravdového jara se brzy dočkáme. Přeji všem krásný sluníčkový týden.

Dortománie II

Jeden článek s nadpisem Dortománie jsem napsala a zveřejnila 10. února. Bohužel bylo to zrovna v tom poruchovém blogovém víkendu, který se nás všech nějakým způsobem nepříjemně dotknul. Můj článek tenkrát přečetli dva lidé, než se jeho větší část vytratila do neznáma a nenávratna. Bez vysvětlení a omluvy ze strany provozovatelů blogu, ač jsem je o vysvětlení, či nápravu žádala. Vím, že tak některým poškozeným bylo učiněno...

Dost mě to mrzelo, hlavně kvůli ztracenému času, který jsem nad článkem proseděla.

Abych napravila ten svůj nedodělek, začnu tedy znovu. Naše rodina se v posledních letech dost rozrostla. K mým třem synům přibyly tři nevěsty a zatím čtyři vnučky. Říkám zatím, protože všichni čekáme, že časem přibude ještě alespoň jeden vnuk, ať nevymřeme po meči...

Protože moje maminka vyráběla pro rodinu do posledních let svého života vynikající dorty, rozhodly jsme se se sestrou pokračovat v jejích šlépějích. Možná, že bych to nemusela dělat, protože všechny moje nevěsty výborně pečou, také dorty, dokonce i někteří z mých synů mají vynikající výsledky v této disciplíně, ale "babiččin dort" je babiččin dort... Oříškový korpus, hojně prolitý rumem, zčásti potřený pikantní marmeládou a odlehčeným krémem, nastavený dětskými piškoty, nahoře politý čokoládou na bocích oplácaný mletými oříšky.

Naše rodina začínala slavit vždycky až od konce dubna, bohužel, co jsme se rozrostli, začínáme pěkně od začátku roku. Tento dort je nejstarší vnučky Natálky, číslice napoví.

O pár dnů později slavila další vnučka

Koncem února to byl dort pro nevěstu, už bez čísélka, ale s nepodařeným monogramem, který zavinila zlobivá zdobička. To je ale nepodstatné, podstatná je ta chuť, ta ale je!

Do června mě čekají ještě minimálně 2 dorty, měly by být vlastně 3 (březnoví oslavenci jsou dvojčata).

Tak to je vše, ale pro příště už žádné kalorie! Pěkně batoh na záda, hole do ruky a honem to obžerství napravit! Sluníčko už se konečně ukázalo i u nás, nálada se zvedla o 100%. V posledních pošmourných týdnech se mi nechtělo vůbec nic dělat, teď už to bude určitě lepší.

Přeji všem krásný víkend.

Mendelův trpaslík

Zrovna jsem dočetla knihu od britského autora Simona Mawera Mendelův trpaslík

Od stejného autora jsem před časem doporučovala knihu Skleněný pokoj, která pojednává o osudech brněnské vily Tugendhat a protože vím, že ji mnozí s velkým nadšením četli, doporučuji ke čtení i Mendelova trpaslíka.

Osudy hlavního hrdiny, slavného současného genetika trpasličího vzrůstu, se proplétají s osudy Gregora Mendela. Děj se částečně odehrává v Brně, ke kterému má Simon Mawer pravděpodobně nějaký zvláštní vztah. Pokud někoho zaskočí genetické vzorce a výrazy, které se v kapitolách vyskytují, ať je přeskočí, tak jako já a čte klidně dál, stojí to za to.

Zase něco jiného

Opět jsem nashromáždila pár věcí z pedigu. V každém kurzu se učíme nějakou novou techniku a přineseme si domů buď hotový výrobek nebo ho doma dokončíme, já si někdy upletu duplikát, abych nezapomněla. Omlouvám se za fotky, nejsou moc kvalitní.

K čerstvým houstičkám z minulého článku patří nová ošatka

Košíček na klubíčka, nebo na cokoliv jiného, má ještě nepletený poklop, ale ten se mi k němu nějak nehodí

Košíček - truhlík, nyní na jarní kytičky. Chtěla jsem se pochlubit, jak také čekám na jaro, ale začal mi do toho opět hojně padat sníh, to sluníčko mi moc chybí, ale snad se někdy dočkáme...

Houstičky podle Milušky a Ivy

Před pár dny jsem četla na blogu u Ivy recept na sezamové houstičky. Přiznám se, že ze všeho nejvíc mě zaujalo jejich krásné rovnoměrné zdobení a až potom jsem si prostudovala veškeré ingredience. Neodolala jsem a dnes odpoledne jsem se pustila do pečení. Jako stará hračička jsem se nejvíc těšila na zdobení podle Ivy, tedy vykrajovátkem na jablíčka, Ivu jsem už pochválila za geniální nápad.

Základní recept :

300 g polohrubé mouky

200 g hladké mouky

1 vejce

3 lžíce rozpuštěného sádla

300 ml mléka

30 g droždí

1/2 lžičky cukru

1 lžička soli

žloutek na potření

sezam na posypání

Těsto jsem zadělala v pekárně, na rozdíl od Ivy jsem přidala omylem min. o jednu lžíci sádla víc a protože doma máme větší zásoby pohankové mouky, kterou je nutno zlikvidovat, dala jsem 100 g hladké mouky a 100 g pohankové mouky. Z vykynutého těsta jsem vytvořila 16 bochánků (na dva plechy), které měly ještě asi 20 minut kynout, což jsem z nedočkavosti nedodržela a to byla chyba, protože kynuly ještě v troubě a po upečení neměly ten krásný tvar, který jsem obdivovala u Ivy.

Chuťově byly ale vynikající, sádlo navíc udělalo jenom dobře a příště, což bude určitě brzy vyzkouším tmavší mouky, třeba špaldovou, která čeká také na zpracování.

Jak vidíte, houstičky nejsou sezamové, ale makové, ještě trošku posolené, ostatně fantazii a vlastní chuti se meze nekladou.

Abych nezapomněla na Milušku, od ní zase čerpala Iva. Každá jsme si recept trošku pozměnila. Oběma děkuji za tip a ostaním doporučuji vyzkoušení. A nakonec opět pochválím domácí pekárnu, je to vynikající pomocník.

Ještě trošku sněhu

Vtěchto dnech nás meteorologové strašili se sněhovou kalamitou. K nám přišlo sněžení trošku později a naštěstí to bylo jenom těch cca 10 cm. Pro ty, kteří zůstávají ve městech, kde je sníh už špinavý a rozbředlý, nabízím pár pocukrovaných fotek, které jsem dnes pořídila v Podbeskydí, pod kopcem Prašivá.

Ráno se vůbec nechtělo vstávat a jít ven, ale nakonec jsem nelitovala

Vtěchto končinách jsme s holkami byly vloni koncem léta, to byly nádherné výhledy, ale dnes to vypadalo trošku jinak, alespoň můžeme porovnávat

V takovém prostředí se krásně vyčistí hlava...