Dnes jsem sice chtěla napsat článek, ale úplně o něčem jiném. Jenže, znáte to pořekadlo o dvou kohoutech na jednom smetišti, které se dá převést i na dva lidi v jedné kuchyni, což je někdy velmi výhodné, ale někdy je to tragédie, zvláště pak u nás doma.
Vrámci zdravé výživy a snižování nadváhy jsem nakoupila mimo jinou zeleninu několikero druhů zelí, přesněji řečeno zelí červené, zelí bílé a zelí pekingské. Tyto suroviny, koupené již před nějakou dobou a doposud nezpracované, byly trnem v oku mému manželovi, té druhé půlce v kuchyni. Když jsem se v poledne vrátila z města, kde jsem měla nějaké pochůzky, čekalo mne překvapení. Kromě výborných bramboráků k obědu to byly mísy se třemi druhy úhledně nakrájeného zelí.
Bez velkého nadšení jsem byla nucena pustit se do práce...
1. V této zelené, už dlouho opomíjené nádobě, zvané kvašák, se ukrývá jedna plná mísa bílého zelí, dvě nahrubo nastrouhané mrkve, jedna menší petržel, jedna na kolečka nakrájená cibule, všechno pěkně prosolené a vlastní rukou utlačené. Takto bude zelí "odpočívat" asi 14 dní, pak uvidíme...
2. Salát z pekingského zelí vyrábím velmi často. Tentokrát jsem ho doplnila červeným zelím a jedním nastrouhaným jablkem, přidala jsem sůl, trošku umělého sladidla, kvůli manželovi, jinak trošku cukru, olivový olej a šťávu z půlky citrónu. Možno dochutit i jinak, popřípadě použít i jinou zeleninu, fantazii a chutím se meze nekladou...
3. Červené zelí, jsem podusila jako přílohu k dalšímu obědu...
A je hotovo.
Zde by byla na místě anketa:
Jak oceňujete práci partnera v kuchyni?
To byl jenom žert a já mám štěstí, že ten můj se s počítačem nekamarádí, jinak by mi už žádné vynikající bramboráky a jiné dobroty nikdy nepřipravil...
