Dnes asi nikoho svým článkem nepotěším a jak ráda bych tak učinila! Když o víkendu vylezlo sluníčko, hned jsem se vydala do zahrady s nadějí, že tu vykukují sněženky, tam zase nějaké jiné cibuloviny, jak jsem viděla na jiných blozích. Ale ještě tomu tak není ani dnes. Ráno byla kosa hodně pod nulou, že jsem při své cestě do města vytáhla starou dobrou čepici a přidala do kapsy rukavice. Půda je tak promrzlá, že ani celodenní sluníčko nic nezmůže. "Březen, za kamna vlezem", musíme si ještě chvilku počkat.
Pod zahradou máme potok, kolem je všechno suché ani kousek zeleně
Nevypadá to kolem nijak vábně, ale v korunách stromů ptáčci pilně cvrlikají
A přece, jeden posel jara
Další posel jara...
Tady někdo čeká na jarní sestřih, však se dočkáš! Tu trávu jsem vyfotila záměrně. Tato tráva je naše, ale jedna sousedka má stejnou u vchodu do domu a protože je to velmi kreativní paní s originálními nápady, často chodím její domeček okukovat. Netroufám si však fotit, všude to nejde. Letos před Vánocemi paní trávu pěkně svázala do snopu a převázala červenou stužkou, vypadaloto velmi originálně a bylo to zadarmo! 
Budu se muset podívat, co je u ní nového, blíží se Velikonoce...
Budu se muset podívat, co je u ní nového, blíží se Velikonoce...
Zatím to venku není žádná veselá podívaná, tak alespoň malá cena útěchy pro dámy.
Amarylis mě potěšil, nevypadalo to, že by chtěl letos kvést...
A něco pro pány, ale i pro dámy. Jednou za rok pořádáme uzení, jenom tak, pro radost. Udírna je vlastní, maso koupené. Letos bylo masíčko jedna báseň ...
Já tady naříkám a v záhlaví mi straší zasněžená borovice, měla bych pro to jaro také něco udělat !
Žádné komentáře:
Okomentovat