O rok víc

Když má člověk velkou rodinu, tak skoro nestačí sledovat, kdo má narozeniny, nebo svátek a trne hrůzou, jestli na někoho nezapomněl. U těch malých se to ale nemůže stát, tam se musí pečlivě sledovat, všechna data, jinak by to babičce určitě neprošlo..... My jsme měli štěstí, protože moje dvě vnučky, sestřičky, se narodily sice po čtyřech letech ale jenom jeden den od sebe a tak oslava se mohla sloučit..

Babička je mazaná, použila vysokou matematiku

Na vysvětlenou : Anežka + Markétka, jeden rok + pět let

Takto jsme slavili před rokem

A takto letos, maminka byla štědřejší, než babička a upekla dorty dva

Markétka dostala kolo, které jsme jí museli dát už uprostřed týdne, aby si ho užila

Anežka dostala také kolo, ale musí si ještě chvilku počkat než nožičkama dosáhne na pedály..

Malé Svatoňovice

Před pár dny mě celkem příjemné rodinné záležitosti zavedly do 300 kilometrů vzdálených Malých Svatoňovic. Přeto, že jsme na místě pobyli jen necelé dva dny, snažila jsem se "porozhlédnout" po okolí, něco se dozvědět a samozřejmě fotit. Před tím jsem věděla jen, že tato obec má něco společného s rodinou bratří Čapků a když jsem zalovila hodně hluboko v paměti, vzpomněla jsem si na těžbu černého uhlí, která byla na počátku devadesátých let minulého století ukončena. Počasí nám přálo a já jsem se snažila zachytit pár prvků, typických pro tuto obec.

Centrum obce s kostelíkem a studánkou s léčivou vodou, ta se nachází v objektu s věžičkou vpravo od kostela. V kostele jsme se účastnili mše a zázračnou vodu jsme si vezli domů v lahvi..

Zde je zachycen příběh zázračné studánky a vysvětlení, proč se toto místo stalo poutním

Tady si může každý nabrat vody, kolik chce a je opravdu moc dobrá..

Kaplička-studánka je uzavřena mříží a uzamčena, podlahu pokrývá cca 15-20 cm vody, ve vodě je samozřejmě plno mincí...

Musela jsem se moc snažit, než se mi podařilo zachytit obraz Panny Marie Sedmiradostné, škoda, že nebylo možné zachytit celý interiér...

Malé Svaoňovice se tedy staly poutním místem. V Mariánském sadu se nachází sedm takovýchto kapliček a čtrnáct dřevěných křížů s vyobrazením křížové cesty, na jejím konci je umístěn Boží hrob

Kaple byla přístupná, uvnitř byla umístěna zasklená skříň s tělem Ježíše Krista, celá obložená araukarity. Podle moudrých knih jsou araukarity zkřemenělé malokarbonské kmeny stromů, které se v této oblasti nacházejí. Mají nahnědlou barvu a na jejich povrchu je patrná struktura dřeva. Uvnitř kaple nebyly pro focení podmínky, je to škoda...

A když už jsme u těch zkamenělin, narazili jsme na čerstvě upravený vstup do staré štoly, kterých je tu plno, ale fotka se nepodařila, tak alespoň tato tabulka...

Ale vraťme se ke slavným bratřím

Díky léčivé vodě vznikly v obci lázně kde působil jako lékař i otec bratří Čapků a zde se narodil Karel, starší Josef se narodil v Hronově. V objektu se nachází Muzeum bratří Čapků. První patro je věnováno tvorbě Karla, ve druhém jsou vystaveny obrazy Josefa Čapka.

Velmi mě zaujal tento starší opuštěný turista, ani nevím, jestli si prohlíží turistickou známku, razítka nebo mobil...

Dášeňka...

Můj úlovek nakonec!

Tento kraj je velmi malebný, plný zajímavostí. Za jeden den se nedá mnoho stihnout, tak alespoň něco málo...

První den na Sicílii

Navážu na své předešlé povídání. Byli jsme tedy na Sicílii a ujížděli jsme do objednaného hotelu. Od moře jsme jeli pěkně do kopečka, ale zase ne tak moc, protože hotel se nacházel jen kousek nad mořem. Na obrázku vidíte, jak to tam vypadá, moře, hory, tunely a viadukty...

Dostali jsme klíče a šli jsme se ubytovat. Hotel vypadal solidně, ale vyfocený ho vlastně ani nemám, mám jen pár fotek, zevnitř...

Výhled na jednu stranu, který nám byl, bohužel, odepřen...

Toto je výhled z našeho pokoje, železniční trať, vedle ní silnice, další silnice na mostě. Když jsme to zjistili současně s tím, že nemůžeme spustit klimatizaci, vzalo nám to náladu. Bylo to ale jen na jednu noc, tak jsme si řekli, že to nějak přežijeme a že kdybychom přijeli vlakem, nemuseli bychom se s kufry tahat do kopce ...

Na dovolené ať už s rodinou, nebo jen s přáteli, zvláště trvá-li déle, hrozí strašná ponorková nemoc, proto je nutné vyhledávat nějaké rozptýlení, jinak je zle. Naštěstí každou chvíli objevíte nějakou zajímavost, která vás upoutá a je po stresu. Při ubytování v hotelu jsme si nemohli nevzpomenout na Helenu Růžičkovou ve filmu Slunce seno..... jak se rozčiluje nad ustlanou postelí v italském hotelu. Bohužel, je to tak i ve skutečnosti. Nám také chvíli trvalo než jsme se pod pokrývku nasoukali a zjistili, jak to vlastně chodí ( samozřejmě nám nezkušeným, staří ostřílení italští kozáci už věděli jak na to, ale zlomyslně mlčeli...). Nakonec se i ta klimatizace v noci zapnula a my jsme se po probdělé noci a před náročným dnem dobře vyspali. Ale toho dne nás po ubytování čekala ještě krásná Taormina, kterou jsem si nechala pro samostatný článek.

Ještě ukážu pár snímků z hotelového okna. Vozítka, jako je to červené, jsou v Itálii značně oblíbená, jsou praktická a zdá se mi, že jedno měli i naši domácí pro převoz zavazadel...

Náš hotel měl na střeše bazén, který jsme sice pro nedostatek času nevyzkoušeli, ale s kamarádkou jsme tam ještě před odjezdem nakoukly...

K bazénu patřila také lehátka a imitace trávníku

Pohled od bazénu na terasu jídelny hotelu

Moře, lodičky, skály, opuncie, tak vypadá nádherná Sicílie.....

Bylo jedno semínko...

Bylo jedno slunečnicové semínko a to vypadlo ze sáčku, když se v zimě krmili ptáčci nebo ho někdo odněkud vytrousil. Na jaře se náhle objevila malá sazenička slunečnice. Rostlince se dařilo dobře, ale protože se ocitla, v zakázaném území, hrozilo jí velké nebezpečí v podobě zlé sekačky na trávu, ale dobří lidé si jí všimli a náležitě ochránili. Rostlinka roste a roste a také začíná krásně kvést.

Vůbec jí nevadí, že je tak opuštěná, vždycky se najde někdo, kdo ji přijde pozdravit, třeba včelička nebo brouček...

Dobrým lidem svítí místo sluníčka, kterého je letos opravdu málo...

Foceno dnes odpoledne za pošmourného, mírně deštivého počasí, včelka je pravá....

Prázdninové čtení

Když jsem se chystala na cestu po Itálii, zašla jsem do knihovny, abych si vypůjčila nějakého knižního průvodce, ať jsem trošku v obraze. Náhodou jsem tam narazila na tuto knihu.

Protože jsem ji už před pár lety četla, zaradovala jsem se, to bylo to pravé čtení na dovolenou. Tato kniha vznikla koncem šedesátých let minulého století a líčí cestu autorky, už jako babičky, se svou rodinou po Evropě v dostupném českém automobilu, plném konzerv, zablácených spacáků a chudobnou pokladnou, vstříc velkým dobrodružstvím. Kniha je plná humoru a i když od jejího prvního vydání uplynulo přes čtyřicet let, je stále aktuální. První vydání bylo v roce 1969, potom až v roce 1993. Čtenář už bude vědět proč.

Cesta na Sicílii

Italský deníček jsem chtěla začít psát pěkně od prvního, vlastně už druhého dne, kdy jsme si rovnali zkroucené údy na pláži, vyhřívali jsme se na sluníčku a lenošili. K tomu ale není moc fotodokumentace, a to je dobře. Začnu tedy z jiného soudku. Jak už jsem se zmínila, součástí programu našeho pobytu byla sopka Etna, těžko říct, jestli to byla prohlídka Etny, návštěva Etny nebo výstup na Etnu. Prostě Etna se nachází na ostrově Sicílie, kam z poloostrova Gargano, navíc přes Messinskou úžinu a zpět, je autobusem pěkná řádka kilometrů, říkali, že jedna cesta je cca 800 km. Znamenalo to noc v autobuse, noc v hotelu na Sicílii a opět noc v autobuse. Holt italská bota je hódně vysoká... Na tuto cestu jsme se vydali už na začátku našeho pobytu a to v noci. Moje noci v autobuse byly vesměs probdělé, na rozdíl od manželů na sousedním sedadle, kteří se pravděpodobně nadopovali nějakými sedativy a spali a spali, místy hlasitě... Jak jsem jim záviděla!

Když se začalo rozednívat spatřili jsme krajinu hornatou, zalesněné kopce, samý tunel, ať už stávající nebo ve výstavbě a těch ve výstavbě bylo velmi mnoho. Netušila jsem, že ta Itálie je samý kopec... Protože jsme stále jeli, fotky nedopadly moc dobře.

Tady jsme konečně zastavili. Vzadu ty kopečky, to je Sicílie a nás čeká plavba trajektem, na který jsme si museli počkat, v poledním žáru, skoro dvě hodiny.

A tady už odplouváme, za námi italská pevnina

Před námi slavné město Messina

Opět Messina, toto město jistě stojí za prohlídku, ale my jsme ho jenom projeli, snad někdy příště..

A ještě jednou pohled zpět, socha svatého Benedikta

Přistáváme. Myslíte, že se trefíme mezi šikmý můstek u velké lodi a sousední výběžek? Vypadá to, že těžko!

Hurá! Povedlo se!!

Z Messiny jsme odjeli autobusem do hotelu Delle Palme v Letojanni, nedaleko nádherného historického města Taormina. Malou prohlídku Taorminy jsme absolvovali týž den. To odpoledne nás čekalo ještě plno zážitků.