Přehrada v zimě

Dnešní krásný slunečný, ale studený den mne velmi lákal vyrazit někam do přírody a tak jsme se s mužem vydali kousek za humna, samozřejmě s foťákem

Přehrada Olešná byla celá pokrytá ledem

Tato místa jsem ukázala už v létě a na podzim. Před námi je krytá část aquaparku, v pravém rohu je vidět, že jim tam důkladně topí

Aby bylo jasné, že jsou v přehradě ryby, tak jsem nafotila toto zařízení, umístěné vedle místní loděnice. Jsou tam nějaké hadice a starý dřez, ale je tam zákaz mytí, jsem ztoho nějaká zmatená a budu to muset ještě někdy prozkoumat

Ve své podzimní reportáži jsem psala o nové cyklostezce a stezce pro pěší, kterou ve velmi krátkém čase kolem přehrady vybudovali a je vidět, že funguje i v zimě. Když bylo více sněhu, využívali ji i běžkaři. Tam někde v dáli se pohybuje můj muž. Se dvěma trekkingovými holemi si vyrazil na svou první pooperační minitúru, čímž mi udělal obrovskou radost. K přehradě jsme samozřejmě dojeli autem, ale doufám, že tam brzy dojdeme spolu i pěšky.

Tento můstek je součástí cyklostezky, když jsme tudy s Natálkou kráčely vloni v červenci, tak tam ještě nebyl. Pod můstkem je hrázka, rozdělující přehradu od malého rybníčku.

Že se dá za krátkou chvíli v přírodě narazit na ledacos, ale na ptačí budku s číslem popisným ?

Na ledu je plno stop

Vlevo od srdíčka byl ještě obrovský nápis MICHALCE

Ještě jeden pohled na město a honem do tepla

Čas

Už delší dobu se chystám pozastavit nad tématem čas. Ten nápad mi vrtá v hlavě od té doby, když jsem skončila se zaměstnáním. Zde by bylo na místě napsat, teď mám spoustu času, ale není to pravda. Aktivity jsem si sice rozložila podle svých představ, v podstatě jsem svobodný člověk, ale zase ne tak docela.

Začnu tedy jinak. V posledních čtyřech letech svého zaměstnání jsem poznala na vlastní kůži, co je to stres, co je to všude říkat, že nemám čas, odbývat svoje blízké a známé a vlastně i samu sebe. A čas letí, život letí...

A já jsem měla to štěstí vysvobodit se z tohoto začarovaného kruhu, stát se znova člověkem a volně dýchat. Jenomže v tom kruhu zůstali moji známí a přátelé, kteří zase na oplátku říkají, nemám čas, víš jak to chodí... Nedávno jsem potkla moji kamarádku, spolužačku, se kterou jsem se neviděla možná dvacet, možná třicet let, naše setkání nás obě viditelně potěšilo, asi v pěti minutách jsme si řekly to nejdůležitější, co se událo za tu dobu, co jsme se neviděly a ona, celá nesvá, že marní čas, někam zmizela, aniž bychom si na sebe předaly kontakt. Škoda.

Tak mi zmizela moje maminka a můj tatínek, aniž bychom se před tím rozloučili a řekli si všechno důležité. Já jsem tenkrát neměla čas, když oni byli ještě při síle a mohli jsme se vzájemně užít...

Moc bych se přimlouvala, věnujme svým blízkým a známým alespoň trošku času, pokud to ještě jde.

Dva tipy na dobré čtení

Nejdříve představím knihu, kterou mi doporučila moje paní knihovnice a musím říci, že, jako vždy, doporučila dobře

Titulní strana mluví za všechno. Jan Šmíd, jako zpravodaj Českého rozhlasu působil, jak známo, v mnoha zemích. Kniha není cestopis ani sbírka jeho reportáží. Zachytil v ní postřehy ze svého působení ve Francii, kde se setkal se zajímavými lidmi a zúčastnil se různých akcí. Popisuje zde, místo, odkud vysílal reportáže a jakým způsobem je odesílal do rozhlasu atd. Slovo je doprovázeno četnými fotografiemi. Je to moc příjemné čtení.

Toto je kniha, kterou právě dočítám

Pdtitulek Hříšní lidé Království českého napovídá, že to nebude asi žádný vážný historický román, ale nějaká oddychovka. Ve skutečnosti je to velmi napínavá detektivka z dob panování Přemysla II. Otakara. Zločin zde řeší královský prokurátor Oldřich z Chlumu. Autor Vlastimil Vondruška napsal ještě několik dalších detektivek se stejným podtitulem, ze stejné doby. Jednu už jsem přečetla, líbila se mi a tak jsem si vybrala další. Čte se jedním dechem.

Toulání po středním Pomoraví

V těchto zimních dnech občas probírám svůj archív a vzpomínám na teploučko a sluníčko a na krásná místa naší vlasti.

Protože v posledních letech nebylo možné podnikat o dovolených nějaké náročnější toulání po lesích a kopcích, zvolili jsme několikrát pobyt v Luhačovicích, kde se nám moc líbilo, ale zase ne tak, abychom tam trávili celý týden. Většinou jsem na svých cestách vyzbrojena turistickou mapou a k velké "radosti" blízkých plánuji výjezdy do okolí. Tentokrát jsem naplánovala návštěvu slavného Velehradu. Jsem sice rodilá Moravanka, ale nikdy jsem tam nebyla. Když jsme přijížděli na místo, byla jsem velmi udivená, protože jsem si celou dobu myslela, že Velehradská bazilika se tyčí pěkně na kopečku! Opak je pravdou. To se to poutníkům pěkně šlape od parkoviště ke kostelíku!

Tady je  vidět z dálky celý areál, v pozadí na jednom z kopečků se tyčí hrad Buchlov, častý cíl našich dávných školních výletů

Areál tohoto poutního místa je veliký, historii nebudu popisovat,  každý si na internetu může najít to, co ho zajímá. Samozřejmě, že jsme byli uvnitř a dokonce jsme se náhodně zúčastnili dětské mše v polském jazyce.

Krásně rozkvetlá škola

Bazilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje,  postavy obou pánů byly upevněny na místo obvyklých křížů na vrcholcích věží. Vidíte, blíží se poledne, za chvíli začnou svatební obřady, o které je určitě velký zájem. Zapomněla jsem napsat, že byla sobota, září roku 2007.

A teď o něčem jiném

Když už jsme byli na Velehradě, chtěli jsme se ještě podívat do Archeoskanzenu v Modré, který se nachází nedaleko

Archeoskanzen stojí na místě původního velkomoravského osídlení. Je zde rozmístěno plno staveb, připomínajících způsob života v této době. Probíhá zde mnoho kulturních a naučných akcí.

Výjevy z událostí té doby

Potkáte zde také mnoho zvířátek, většinou volně pobíhajících

Tato prasátka "pytlačila" i na sousedním pozemku

Proč ne, když mají takový děravý plot!

Osamělá běžkyně, pro některé dítě možná velkolepý objev

Kozí rodinka

Matka rodu, trošku pikantnosti neuškodí...

Z Velehradu jsme šli do Modré pěšky podél velmi frekventované silnice, před návratem jsme objevili velmi příjemnou cestu zpět  podél rybníčků, plných kachen a zajímavých vodních staveb. Tak se vlastně vrcíme zpět k bazilice, jak ukazuje můj první snímek.

Předpokládám, že moje povídání poslouží někomu jako tip na příjemný nenáročný výlet, vřele doporučuji.

Tangrami

V knihovně se mi mezi vybrané knihy připletla  malá brožurka pod názvem Tangrami. Kniha uvádí, že se jedná o jednoduchý způsob skládání a zastrkávání, který využívá techniku skládání origami a princip hlavolamů tangram.

Protože jsem zrovna měla doma vnučku Tvořilku, dostala důležitý úkol, knihu prostudovat a babičku tuto tachniku naučit.... No nakonec jsme se do toho pustily společně.

Ze čtverečku papíru 10x10cm vznikne skládáním malý trojúhelník. Z určitého počtu takovýchto trojúhelníků jsme sestavily za použití lepidla srdíčko.

Srdíčko je možno zavěsit nebo jiným způsobem naaranžovat. Jak vidíte, použila jsem můj amarylis č. 2 než mi odkvete. Knížka je plná různých zvířátek, ale my jsme si vybraly srdíčko a každá si vyrobila svoje.

Ještě malá ukázka zadní strany, kde jsou srdíčka barevná. Několikanásobným skládáním získalo srdíčko na pevnosti,  možná, že se pokusím tímto způsobem sestavit ještě něco jiného, kromě zvířátek.

Stále něco kvete

Minulý týden jsem se chlubila s amarylisem, kterými po mnoha letech konečně vykvetl, jenže nebyl sám, tento týden ho následoval jeho příbuzný

Také mnoho let nekvetl, tento snímek je ze včerejška, kdy se začal rozvíjet, tady je to opravdu hvězda

Další snímek je ze dneška, květy, které jsou dva, nabývají na objemu

A aby toho nebylo málo

Na naše poměry velmi brzy vykvetla v rostlinkami přecpaném malém květináči klívie

Většinou kvete až když už je venku trošku teplo

Venku sice ještě nic nekvete, ale při dnešním nepříjemném mrazivém dni jsem chtěla přinést trošku potěšení