Povím vám, co se mi v neděli přihodilo. Jela jsem po týdnu z návštěvy u manžela a chvíli jsem musela čekat ve městě na další spoj domů. Protože nepříjemně sněžilo a já jsem byla tím dlouhým cestováním docela promrzlá, stoupla jsem si do závětří kde jsem měla výhled na nástupiště. Tam se ke mně přitočil mladý muž, ve věku od pětdvaceti do třiceti let, který mě prosil o peníze (drobňáky). Tvrdil, že je na ulici, je bez peněz a je nachlazený. Že chce strávit noc u Armády spásy, ale tam po něm chtějí 40,- Kč a ty on nemá. Nevypadal nijak ošuntěle, ba naopak byl velmi slušně oblečený, ale nachlazený určitě byl.
Nemám tyto situace ráda, protože jsem velmi nedůvěřivá po té, co jsem se párkrát napálila. Nepřišla jsem tehdy sice o velké peníze, ale ten pocit, že mne někdo ošidil a za rohem se směje nebo s kamarády popíjí za vyžebrané peníze "krabičák", je velmi nepříjemný. Pár takových lidí jsem už také přešla bez povšimnutí.
Ale protože mi hocha bylo v té zimě líto, udělala jsem kompromis. Hrábla jsem do kapsy a vytáhla pár mincí, které mi tam zůstaly, ale také jsem mu hned vyčinila, jestli je mu to zapotřebí, že určitě má rodinu, tak ať se vrátí domů, tvrdil, že to nejde, ale já jsem mu řekla, že se všechno dá napravit. Poděkoval a už jsem ho nikde nezahlédla, pravděpodobně šel žebrat dál, možná na víno, možná na nocleh u Armády spásy. Měl ale chlapec smůlu, kdybych věděla že je to opravdu na ten nocleh, tak bych mu dala celou částku, možná i víc, ale jak jsem mu měla věřit. Na druhou stranu by venku určitě umrznul. Tak jsem snad udělala dobrý skutek..
Chtěla bych vědět, jak byste se zachovali vy.
