Sluníčko a mráz

Nevím jak vy, ale já sluníčko nutně potřebuji k životu, když nesvítí, tak nestojím za nic, ale když se jenom trošku objeví, okamžitě se naladím co nejpozitivněji, prostě najednou je mi hej! A tak tomu bylo den před silvestrem, ani nevím, který to byl den, za ty svátky to mám hodně popletené.  Prostě sluníčko mne vyhalo ven a stálo to za to.

Sněhu nebylo moc, ale mrazík pracoval pořádně!

Původně jsem chtěla fotit krajinu, ale pak jsem našla takovéto skvosty. Když jsem chtěla fotit, foťák zamrzl. Po intenzívním zahřívání a domlouvání se mi podařilo udělat pár snímků

Je libo náhrdelník?

Nebo šňůru zvláštních perel?

V zamrzlé brázdě jsem zase objevila další krásu, led nebyl silný a hned to odnesly boty..

Kam asi vedou osamělé stopy?

A zpět domů do tepla! Při minus deseti stupních mě vidina horkého moku donutila přidat do kroku..

Fotky mám i v černobílém provedení, možná vypadají i lépe, ale není na nich vidět to sluníčko...

Přání

Smutkem neobtěžuju

Tuto knihu jsem přečetla během dvou minulých dnů. Doporučila mi ji naše paní knihovnice a na tu já dám, protože ví přesně, jaké je moje gusto. Je to kniha rozhovorů mezi  autorkou - novinářkou a První dámou, pořízených v průběhu více let. Text je hojně doprovázen fotografiemi.  Ač otázky byly mnohdy velmi nepříjemné, paní Livia si s nimi vždycky bravurně poradila a zachovala, jak se říká "glanc". V životě to neměla a nemá lehké, se vším se ale dokázala a dokáže vyrovnat. Klobouk dolů před takovýmto člověkem. Vřele doporučuji.

Povánočně

Tak a teď jsem v koncích, vůbec nevím co budu psát. Vloni jsem v tuto dobu vyfotila stromeček, pochlubila se s dárky atd.. Stromeček byl, dárky byly, u stolu jsme se sešli všichni, kdo sem patřil, nikdo nechyběl. Vzájemně jsme se navštívili, potěšili jsme se s dětmi našich dětí a bylo po Vánocích. Ty Vánoce byly ale přece trošku jiné, než obvykle, trošku víc ulítané. Manžela z nemocnice odvezli podle plánu do rehabilitačního ústavu v Hrabyni, tam se ani neohřál a už ho propustili na necelé 4 dny domů na Vánoce. Krásně jsme si to užili a už musel zase zpět. Měla jsem z té cesty trošku strach, protože v noci sněžilo a začalo mrznout a cesta do Hrabyně je v takovémto počasí velmi nebezpečná. Ale zase jsme měli štěstí a počasí se umoudřilo a sníh ze silnice zmizel.

Místo stromečku tedy ukazuji toto obrovské zařízení, kde se léčí po úrazech a operacích  lidé z celé Moravy. Vloni jsme sem jezdili v létě, tak jsme viděli velké množství lidí na vozících. Teď byla část doma a část schovaná pěkně v teploučku.  Proskleným tunýlkem vpravo se dostanou vozíčkáři z budovy až na místní silnici, vedoucí do obce.

Pohled z pokoje na druhou stranu, v areálu jsou i byty pro vozíčkáře

Všechno je propojeno rampami, výtahy a plošinami. Na fotce je místní kaple. V létě to tam žije...

A ujíždíme raději domů...

Nedávno jsem četla v nějaké prezentaci, že naše děti znají ptáky pouze z reklamy na minerální vodu, název neuvádím, ale v tom mraze jsem jiné ptáčky nezahlédla

A to už projíždíme nedalekou Ostravou, zubté sluníčko nám posvítilo na zaplátovanou silnici...

Když jsem přijela domů, rozsvítila jsem si stromeček, uvařila kafíčko a konečně dočetla svoji oblíbenou knížku, ke které jsem se zase po letech vrátila.

Doma je doma.

Vánoční přání

Vážení blogoví přátelé ,

tak se nám ten slavný den přiblížil. Nevím, jak u vás, ale u nás to tak nevypadá, až na pár ozdobených větviček ve váze. Hromada dárků je z větší části ještě nezabalených! Suroviny na přípravu zítřejší večeře jsou sice připraveny, ale u cukroví je nutné udělat pár dodělávek a o tom nepořádku, který za mne nikdo neuklidí, ani nemluvím. Za ta léta ale vím, že se vždycky všechno kouzelně vánočně stihlo a všichni jsme se v míru sešli u vánoční tabule. Letos to mělo být jiné, ale nebude, ten, kdo měl chybět, je s námi, sice jen na pár dní, ale budeme komplet!!! I ve zdravotnickém zařízení chtějí mít Vánoce!

Já doufám, že většina z vás na tom je určitě líp a užívá si v klidu ten předvánoční čas. Vy, kteří jste na tom jako já, nezoufejte, říkám vám, že všechno dobře dopadne! No a já bych neměla okounět a jít něco dělat!

Krásně si to užijte, pozor na kosti a zkažený žaludek a zlé lidi!!

Dekorace na poslední chvíli

Vždycky vyrábím vánoční dekoraci na dveře zároveň s adventním věncem, ale tentokrát jsem ve všem pozadu možná, že budu mít Štědrý den až na Silvestra, je to bída.. Tentokrát mi pomohl pomeranč. Už před měsícem jsem si z jeho kůry poctivě připravila hvězdičky, které zachránily nedostatky na adventním věnci.

  Adventní věnec už svoji funkci splnil

Formičkou jsem vykrájela různé tvary, kde to nešlo formičkou, pomohly nůžky, kůra se usušila a za pomocí tavné pistole se dílo dokonalo

Tak to je on, pěkně pomerančově voní