Advent

První adventní neděle vyžaduje adventní věnec se čtyřmi svíčkami a ta první se dnes zapálí. U nás samozřejmě vlastní výroby. První adventní neděle ráno, věnec ještě nebyl. Suroviny byly připraveny, ale včera nebyl čas, předevčírem nebyl čas, prostě stále není čas. Někdo si s tím neláme hlavu a jednoduše věnec koupí nebo ho nemá, také jsme kdysi tuto tradici až tak nedodržovali. Abych to zkrátila, věnec už je, ale při jeho výrobě mi praskly dvě svíčky, spálila jsem si ruce tavnou pistolí, vypadalo to beznadějně.

Praskliny jsem slepila a zmaskovala větvičkami a další nedostatky jsem zamaskovala vším, co bylo po ruce, třeba hvězdičkami z pomerančů.

Nakonec to tedy dopadlo dobře a já přeji všem krásný advent, plný pohody a bez předvánočního stresu.

Byli tam!

Ve středu jsem navštívila sestru Květu a jejího manžela v Kojetíně. Byla to taková předvánoční - vánoční návštěva, protože se na svátky neuvidíme, tak byla i trošku slavnostnější. Další důvod mé návštěvy byli ale také  kalousové ušatí. Kdo navštěvuje Květin blog, tak ví, že se o nich Květa zmínila už v únoru a znovu před pár dny. Byla jsem moc zvědavá, tak jsem si půjčila synův lepší foťáček, nasedla do vlaku a vyrazila za podívanou!

A byli tam !!

Seděli na břízách, cca 4 m nad zemí, uprostřed sídliště, pár metrů od paneláku, sovu jsem na vlastní oči viděla jen ve filmu a v ZOO, tak to byla opravdu rarita!

Fotky jsem musela trošku upravit, protože by byly vidět jen siluety.

Kalousové ušatí žijí v lesích, na lukách a v městských parcích. Za krutých mrazů pak v osadách, kde čekají u krmítek na drobné ptáky, jinak se živí výhradně myšmi, tolik moudrá kniha...

Omlouvám se za kvalitu fotek, i když s lepším foťákem, tak do koruny stromu se špatně fotí, ale já jsem hlavně ráda, že jsem je viděla.

Aktuálně dnes

Zima dorazila už i k nám

Dnešní dopoledne u nás

Poslední lístečky japonského javoru

Afrikány ozdobily bílé čepičky

Lýkovec pokvete ještě na jaře

Poslední chryzantéma

Vřesovec v bílém

Pro oko pěkné, ale ta zima!

Nová technika

Včera jsem absolvovala další minikurz rukodělné techniky a to výrobu vánočních ozdob z korálků

Když nám lektorka přidělila dva miniaturní pytlíky s miniaturními korálky a teninkým drátkem, nevěřily jsme, my dámy, pokročilejšího věku a četných dioptrií, že z toho za dvě hodiny něco vyrobíme. Zpočátku to byl těžký oříšek, ale potom jsme se do toho pustily, čas se sice protáhl o hodinu, ale bylo hotovo!

  Musím říct, že napoprvé to snad ujde...

Tímto oficiálně zahajuji přípravu na Vánoce!

Podzimní depka

Každé ráno, když vstávám, snažím se odehnat od sebe všechny chmury a dívat se na svět veselýma očima. Ke stresu už nemám důvod, jsem svobodná, jako ten ptáček, nemusím vstávat v určitou hodinu, zaměstnavatel na mne nelíčí různé nesmyslné pasti, spolupracovníci, které jsem tam nechala, mi čas od času pošlou nějakého srdceryvného mejlíka a já je s pochopením naoko uklidňuji, a škodolibě si říkám, že se mne to už netýká...

Dnes ráno, jako obyčejně, plno plánů, pohoda... Odpoledne už tu byla. Pár věcí nevyšlo, pár nepříjemných telefonátů, pár starostí a jeden popichující hlas za sebou a už mne měla. Do toho to listopadové pošmourno a už si mnula ruce, jak mne dostala!

Pak jsem si pobrouzdala na blozích a dočetla jsem se v různých holčičích deníčcích, jak jsou nešťastné, jak se jim nedaří, ta má pihu na nose, na tu se zase nepodíval "V", ta zase si připadá v den svých devatenáctých narozenin děsně stará .... A ejhle, depka byla pryč! Co jsou moje starosti, proti starostem jiných!

        Doufám, že se ta potvora hned tak neukáže!

Sláva velikánům, aneb nebojte se poezie !

Moji pravidelní blogoví návštěvníci vědí o mé snaze sehnat sbírku básní Maminka od Jaroslava Seiferta. Nakonec se mi to podařilo, ale předcházelo tomu pár prohlídek antikvariátů. V jednom obchůdku mi padl do oka tento skvost

Knížečka mě zaujala, už jenom svým stářím

  V roce 1948 byla věnována jisté Martičce

Chtěla jsem ukázat jiné, méně známé, nádherné  verše, ale  počáteční písmeno v tomto provedení bylo jenom zde a to se musí vidět

Ilustrací není mnoho

Kniha neobsahuje jen Máj ale i další Máchovy básně a dokonce jeho prvotiny, psané německy.

Literaturu jsem milovala už jako dítě, ale nebyla jsem žádným horlivým milovníkem poezie.  Měli jsme na gymnáziu výborného profesora literatury, bylo to v 70. letech minulého století a on nás učil i o takových autorech, kteří byli v té době zkázáni, my jsme si to vůbec neuvědomovali, poznala jsem to teprve časem a on nám to připomenul až na nějakém setkání po letech.

Když jsem se začetla do Máje, přiznám se, že mi až lezl mráz po zádech, taková je to krása.  Mácha byl výjimečný člověk. Jeho životopis je velmi zajímavý. Mácha zemřel roku 1836, bylo mu 26 let. Dozvěděla jsem se, že jeho pravé křestní jméno bylo Ignaz, česky Ignác.

Na jednu věc nesmím zapomenout. Karel Hynek Mácha se narodil 16.11.1810. Zítra tomu bude 200 let.

Tyto verše jsou v úvodu knihy. Existuje v dnešní době ještě pojem vlastenec? Mácha by se asi divil....

A na závěr prozradím, že se mi poezie začíná líbit, to bude asi tím věkem...