Sympatičtí drzouni

V poslední době nevím o čem psát. Pro inspiraci jsem otevřela svůj archív a našla jsem tam fotky z několika návštěv ZOO Lešná, to pro znalce, pro ty, kteří tam ještě nebyli je to ZOO Zlín, nevím proč ta změna, zatím mi to nikdo nevysvětlil.

O této ZOO se už na různých blozích hodně psalo. My jsme sem jako děti jezdily na školní výlety. Po mnoha letech jsem se vrátila a myslím, že když bude ta možnost, tak se zase vrátím. ZOO  Lešná je velmi rozsáhlá a její součástí je také nádherný zámek, ona vlastně vznikla  jako součást areálu zámku.

Ale já jsem chtěla psát jen o těchto strakatých a okatých zvířátkách, které jsem si okamžitě zamilovala. Fotky jsou pár let staré a nejsou moc kvalitní, teď už si dávám více záležet.

Lemuři. Pohybují se volně ve svém oddělení a jsou strašně drzí...

Můžete si je pohladit, když se dají..

Rádi vlezou tam, kam nemají. V kočárku je dítě. Rodiče je brání...

Lemur se nechce jen tak vzdát...

Lemuři jsou také zloději. Tito kluci měli za úkol do školy sepisovat nějaké údaje o zvířátkách, každý měl papír se zápisky. Za pár vteřin lemuři vystartují, papír vytrhnou z ruky a šup s ním na strom!  Bohužel, fotka na stromě se nepovedla...

Tento lemur se mi líbil nejvíce, všimněte si toho důležitého posedu. Nazvala jsem ho "Pantáta". Možná, že je to vůdce smečky nebo starosta, či starostka?

Máte rádi housle?

Máte rádi housle? Já moc. Když je slyším hrát, tak mi jde mráz po těle. Já sama jsem hrála asi tři roky na housle. Měla jsem pana učitele, který mě od hraní vlastně odradil, byl to takový morous, buď u mé "hry" spal nebo chroupal malilinkatá jablíčka, které si nosil v sáčku do hodiny. A notové cvičení Otakara Ševčíka vidím do dneška. Vím jen, že jsem jsem v něm nenašla žádnou melodii, která by mě upoutala. Z hudební nauky, která byla součástí výuky jsem dlouhá léta znala životopis Bedřicha Smetany a Antonína Dvořáka zpaměti, jak se říká, slovo od slova. Asi to pro mne bylo utrpení. Na mé ustavičné naléhání rodiče nakonec svolili a z "houslí" mě odhlásili. Tím možná předčasně skončila závratná kariéra jednoho houslového virtuosa.

Moji synové neměli zájem o odbornou výuku na hudební nástroje. Nakonec se sami naučili hrát na kytaru, jen tak pro radost a pro obveselení spolutáborníků.

Ale nejvíce nás překvapil jeden ze synů, který asi před deseti lety objevil na jedné půdě staré housle, nechal je opravit a začal se sám učit hrát. Zprvu to stačilo, ale teď ve svých třiceti letech má za sebou dva ročníky Lidové konzervatoře. Tato škola umožňuje i starším lidem různých profesí výuku hry na hudební nástroje. Se synem tady studovala lékařka, učitelka a.p.  Musím říci, že výuka je kvalitní a všichni hrají moc dobře.

K tomuto psaní mě vlastně dovedl koncert, který vysílala ČT 2 minulou sobotu. Jednalo se o koncert Pavla Šporcla a romského cimbálového souboru Romano Stilo. Byl to záznam z hudebního festivalu Smetanova Litomyšl. Ti, kteří tento koncert sledovali, mi potvrdí, že to byl opravdu krásný zážitek. Pavel Šporcl je sám o sobě pojem, ale s tímto souborem jsem se setkala poprvé  a jeho výkony mi vyrazily doslova dech a když to dáme dohromady, co ještě dodat? Trošku jsem se podívala po internetu a zjistila jsem, že spolupráce těchto umělců je už dlouhodobá. Návštěvu jejich koncertů nebo jen ukázku na internetu, vřele doporučuji.

Královna květin

Růže mám moc ráda a musím říct, že vyfotit je není tak jednoduché...

Sousedovic kráska umytá deštěm

Tato růže je hodně, hodně stará, může mít kolem čtyřiceti let. Kdysi kvetla na hřbitově, po smrti manželovy maminky, t.j. 32 let ji máme na zahradě a má se čile k světu.

Opět sousedčiny růže, umyté deštěm...

Toto byl tvrdý oříšek, barva je ve skutečnosti tmavší..

Trošku poškozená..

Čerstvě po dešti se dobře fotí..

"Helenka"

A ještě jedna...

Pohodové čtení

Tuto knihu jsem si půjčovala s očekáváním velké legrace v podobě výroby mobilu z rýžáku a satelitu z pokličky od hrnce na prádlo. Znalci autora budou vědět.. Jenže se tak nekonalo. Objevila jsem čtení, nebo spíše zpověď člověka velmi vlídného a všímavého, snílka, dlouholetého bojovníka se svými nemocemi, básníka a také fotografa. Při čtení jsem se sice nenasmála, ale dozvěděla jsem se věci, které jsem nevěděla, prohlédla jsem si autorovy fotografie a přečetla jeho krásné básně.

Knihu můžu doporučit, zvláště nám dříve narozeným. Je to opravdu pohodové čtení.

Kytičkové sloupy

Představím vám něco pěkného, voňavého a veselého. Kytičkové sloupy. Tradičně je umísťují na místeckém náměstí už několik let

Každým rokem zde rozkvetou jiné  druhy květin, letos jsou to především surfinie..

Co dodat?

A co tohle?

Odhaluji vnitřek sloupu, toto jsou počátky, zachycené asi před měsícem.

A co ta cedule? Kdo umí číst, tak se dopídí... Na vysvětlenou, WC není nahoře, ale směr dozadu za sloupem a pak doleva a ještě jedno, rovně a do podchodu, po schodech... Kdo nedoběhne, může výjimečně za sloup...Uprostřed června se na náměstí konal folklórní festival, takže informace pro účinkující a hosty... Na to byla cedule slavnostně sundána nebo, že by ji zakryly květy?

Malá letní tůra

Dnes jsem odevzdala naši vnučku Natálku její mamince. Natálka u nás strávila téměř dva týdny a  proto jsme spolu musely na každý den připravovat program tak, aby se holka nenudila a také trošku tak, aby to bylo výhodné i pro mne. 

V úterý, když se po těch dvoudenních deštích malinko vyjasnilo, vyrazily jsme na cestu. Bylo pod mrakem a dost dusno. Natálce se zjevně nechtělo, ale nakonec jsem ji přemluvila a  namířily jsme si to  směrem do polí...

Pohled zpět. Obilí je dnes už pokosené..

Po několika kilometrech jsme dorazily na břeh vodní nádrže Olešná, která slouží k rekreaci a také úspěšně zadržuje velkou vodu. Díváme se na hráz a za ní na město F-M.

Aby to bylo i úředně potvrzeno. Tuto "půlceduli" jsem vyfotila pro Jarušku, aby viděla, že i u nás je Olešná..

Přehrada je rájem rybářů, jak je vidno, mají tu veškerý komfort, autem mohou přijet až k vodě, pěkné křesílko, pohoda...

  I lodičku jsme tady objevily...

Na fotce není žádný průmyslový objekt, ale zimní část aquaparku, to červené je tobogán. Za mrazu pěkně pod střechou šup do roury! A z roury zase pěkně  šup do chalupy! Budova, na pohled nic moc, ale uvnitř je to  pěkné.

Venkovní část aquaparku, situovaná hned vedle té zimní. Uvnitř bylo jen pár lidí, ale sluníčko už zase pálilo. Někdy se stane, že se dovnitř nedostanete, jak je plno.

Kempink na přehradě funguje od jejího založení, nachází se mezi aquaparkem a nádrží.

Obě části areálu dělí cesta, kde se jezdí na kolech, kolečkových bruslích a nově, to bylo pro mně překvápko, jsem objevila i tento vláček...

Jinak je tu několik hospůdek, bufetů a mnoho sportovního vyžití.

Pohled z pláže. To je Ondřejník, za pěkného počasí jsou odtud vidět  téměř celé Beskydy. Aale počasí toho dne nepřálo. Snad příště.

Byly časy, kdy jsem se na přehradu dívala z okna našeho domu. Začátkem prázdnin jsme pozorovali, jak přibývají stany a karavany v kempu a jak začátkem září zase všechno mizí. Všechno zakryly střechy novostaveb.

Není na škodu, když si člověk protu krásu přijde přímo na místo a zavzpomíná si.