Veselé velikonoční pečení

Právě jsem přijela z města, kde jsme pekly s nevěstou a vnučkou Markétkou velikonoční perníčky. Stejně tak jsme pekly už vloni a moc jsme se nasmály. Já připravím doma těsto, podle starého receptu, rozdělím ho na dva díly, jeden díl si nechám pro sebe a ten druhý jsme zpracovaly s holkami zrovna dnes. Upozorňuji, že nejsou k vidění hotové výrobky, zato odhodlání a chuť do tvoření.

Po cestě jsem narazila na krámek s formičkmi a koupila tyto krásné motýlky.

Tak toto je začátek

Zatím to vypadá esteicky, přemýšlím...

A opět přemýšlím, jestli do pusy nebo na perníček...

Nechala jsem holky, ať pracují a v tichosti jsem se vytratila.

Holčiček není nikdy dost

Před pár dny jsem psala, jak jsme se s mužem nikdy nedočkali dcery a chlapy se to u nás hemžilo. V našem domě žilo 5 chlapů : tchán, manžel a mí tři synové. Jediná ženská jsem byla jen já a Kikina s Bobinou, psí fenky. No a teď se karta obrátila, K dnešnímu dni máme 3 vnučky, vnuk žádný! Zaradovali jsme se, když nám nevěsta oznámila, že čekají rodinu, ale naděje, že to bude kluk zhasla minulý týden. Na ultrazvuku se žádný očekávaný výběžek nenašel, takže opět žádná změna.

Bude to čtvrtá vnučka a bude se jmenovat Anežka, narodí se začátkem srpna.

Můj článek ještě nekončí. Dostalo se mi velké pocty jako tchýni. Moje nevěsta mě vzala minulý týden s sebou na tzv. velký ultrazvuk, kde jsem měla možnost žasnout nad vymoženostmi techniky a vidět miminko na vlastní oči, slyšet jeho srdíčko a spolu s maminkou absolvovat všechna měření . Ti, kdo četli nedávný článek o narození mých dvojčat před 30. lety , mi dají za pravdu, jaké je to štěstí mít možnost zajistit zdravý průběh těhotenství a předejít možným problémům.

Chci touto cestou poděkovat mé nevěstě, že mně umožnila tento zážitek. A podle rozumných slov mé nejstarší vnučky Natálky : "..ať je to, co je to, hlavně, že jsme živí a zdraví..." ,se budem těšit na malou Anežku.

Kuřátka

Musím se přiznat, že jsem se k vyšívaní vrátila po mnoha a mnoha letech. Tento výrobek není žádné mistrovské dílo, jen jsem zkoušela, jestli jsem to nezapomněla a jestli na to vůbec budu vidět no a také jsem myslela trošku na velikonoce, protože doma nic opravdu velikonočního na stůl nemám. Vyšívala jsem ještě před drátkováním a pak šla kuřátka trošku stranou.

Je to maličký ubrousek. Mám radost, že jsem to vyšívání nezapomněla.

Je tomu 30 let, aneb jak jsme čekali holčičku...

Minulý týden jsme měli doma velkou oslavu. Moji dva synové totiž slavili 30. narozeniny. Někdo si řekne, no a co, dvojčata. Jenže před těmi třiceti lety to nebylo vůbec tak jednoduché.

Čekali jsme narození holčičky, doma už byl jeden dvouletý kluk, tak co jiného by mělo přijít. Madší ročníky si nedovedou představit, že v roce 1980 nebyl k dispozici ultrazvuk a vyšetření probíhalo klasicky a pak jenom takovým naslouchátkem. Pokud bylo všechno v pořádku dle dostupných vyšetření, tak bylo všechno v pořádku.... Naše vytoužená holčička měla přijít na svět kolem 20. března, ale ohlásila se o týden dříve. Manžel mě odvezl do porodnice, kde se paní doktorce něco nezdálo a poslala mě na rentgen. Nato mi oznámila vesele, že to budou dvojčátka! Pro mne to veselé nebylo, byl to spíš šok. To se všechno stalo okolo půlnoci a děti přišly na svět v poledne a byli to kluci, jak dnes říkám : každý pes, jiná ves. Ten starší byl dlouhý, blonďák, modré oči, mladší (o 10 minut), byl malý, černovlasý, tmavé oči. Jejích čistá porodní váha byla 6 kg! A já jsem přibrala celkem 16 kg. Všechno proběhlo v naprostém pořádku, jen hochům se ven nechtělo klasicky, tak vystrčili na pana doktora zadeček a také to mají zpečetěné ve své zdravotní dokumentaci. No a jak tak spatřili světlo světa, tak nastal další problém, nebylo jedno jméno a já jsem ho narychlo musela vymyslet. Nedávali mi ani minutu času... Kluci dostali jména Ondřej a Viktor. A zase šok, tentokrát pro manžela. Když se zeptal telefonicky, cože se nám to narodilo, tak dostal od pana doktora odpověď: "Jsou to dva kluci a všichni jsou zdraví" a konec. Protože návštěvy byly tenkrát zakázány, kvůli chřipce, tak se trápil celý den až šel poprosit paní sousedku, která pracovala v nemocnici, jestli by se nemohla zeptat, co je na tom pravdy. Ta mu to potvrdila. Tak jsme se rozrostli a stala se z nás velká rodina, neměli jsme žádnou pomoc a museli jsme všechno zvládat sami s mužem. Bylo to někdy dost zlé, někdy jsme se ale dost nasmáli.... Dnes je ten starší ženatý a má 2 děti a mladší je zatím svobodný, bezdětný.

A to jsou oni, když jim byl jeden rok

A takový dort jsem jim vlastnoručně upekla

Knihy Barbary Woodové

Dnes bych chtěla doporučit pár knih spisovatelky Barbary Woodové. Myslím, že náruživým čtenářům nemusím tuto autorku představovat, určitě od ní kařdý něco četl. Já jsem právě dočetla knihu Posvátné místo. Nebudu popisovat děj, jen řeknu, že se čte velmi dobře.

Další, které se čtou "jedním dechem" jsou knihy Pod africkým nebem a Hra osudu.

Četla jsem ještě další, ale tyto tři vřele doporučuji a přeji příjemné počteníčko.

Drátek mi učaroval

Před časem jsem se zmínila, že jsem absolvovala základy drátkování a musím říci, že mi drátek opravdu učaroval. Poctivě cvičím a cvičím, pořídila jsem si odbornou literaturu, šmejdím po internetu a žasnu, kolik je pěkných věcí a šikovných rukou...

Toto je moje výbava

Tady mám svoje výtvory, které mi hlídá zajda, nově pořízený pro velikonoční dekoraci, má ještě 2 bratříčky.