Čmeláčí osud

Všem, kteří četli můj článek o čmeláčím zimním tulákovi sděluji, že Čmelda, jak ho nazvala Maruška Fukčárinka, stále ještě žije. Včera jsem ho možná zachránila před zašlápnutím. Seděl na koberci a okraje křidélek měl potrhané, ale v létání mu to nebránilo. Noc přečkal opět v žaluziích.

Včera jsem, shodou okolností, navštívila přednášku o včeličkách. Přednášela nám paní, která se aktivně zabývá včelařením, jinak povoláním praktická lékařka. Už vloni nám přednášela o medu. Moc zajímavé téma. Ale abych neodbíhala. Využila jsem jejích znalostí a zeptala se na osud čmeláčka. Řekla, že se jedná o čmeláčí samičku a že se předčasně probudila. Na její radu jsem Čmeldu opatrně vložila do kusu hadru a odnesla do sklepa, kde by měl(a) dokončit zimní spánek. Držme palce, ať to přežije.

Přejme mu ať se dočká takovéto krásy.

A ty kytičky jsou pro všechny, kterým už ta zima leze krkem!

Čmelák

Když jsem v sobotu seděla u počítače, zaslechla jsem z okna protivné bzučení, nechtělo se mi věřit, že by nějaká moucha u nás doma přežila zimu. Podle zvuku to musela být alespoň moucha masařka. Nevěnovala jsem tomu zvláštní pozornost a pro sobotu byl klid. Bzučení se více neozvalo. Až opět v neděli. Nastoupila jsem do boje, mouchy nejsou u nás vítanými hosty! Jaké bylo moje překvapení, když jsem spatřila malého čmeláka. Otázka byla, jak se k nám vůbec dostal! Později jsem přišla na to, že mi pravděpodobně sedl na prádlo, které jsem sušila na zahradě. To určitě nebylo za mrazu. Musí u nás být už několik dní.

Promińte mi ty fotky, ale nacvakala jsem jich alespoň 100 a dobře nevyšla ani jedna. Na této fotce vypadá skutečně jako moucha, ale není tomu tak.

Tady je, chuďátko malé, na okně, za oknem sníh, co já si s ním počnu! Zatím žije mezi žaluziemi, tam je mu kupodivu nejlíp. Sem, tam sedne na nějakou kytku, proleze otvor v zácloně, tam a zpátky a vrátí se do žaluzií.

Když dnes přišel syn, tak jsem ho poprosila ať mi čmeláčka vyfotí lepším foťákem, představovala jsem si fotku, jak čmeláček leze po listě, nebo šplhá po provázku od žaluzie, ať jsou vidět nožičky a ostatní části tělíčka...

A takhle to dopadlo, tak to je náš čmeláček...

Víte, že je u nás možno vidět čmeláka lesního, zahradního, lučního, zemního, skalního a polního? to jsem se dočetla v Průvodci přírodou. Toto je asi čmelák zahradní nebo polní. Jak to s ním dopadne dále, nevím. Žije v žaluziích a má u nás teplo. O jeho osudu budu dále informovat. Snad to nějak zvládneme.

Mraky

Přiznám se, že o sněhu už nechci psát, moc ho tady nenapadlo, ale mrzne. Zahrádka, nic nového. Pejsci leží u kamen. Rodině jsem upekla koláč, ale není se s čím chlubit. Bezvadnou knížku mám rozečtenou. Žádné ruční práce, se kterými bych se mohla pochlubit, nemám dokončené. Vnučky jsou u svých rodičů, takže o čem psát?

Tak jsem zachytila alespoň pár přírodních úkazů. Vím, že téma "mraky" je v poslední době na mnoha blozích, ale myslím si, že je opravdu, co ukazovat.

Tak to vypadalo dnes dopoledne u nás

Toto je sluníčko za mrakem v poledne

A takto se sluníčko loučí s dnešním dnem. Foceno z naší zahrady.

Trošku z přírody, trošku z rodiny

Dnes píšu jen tak, aby řeč nestála a stejně začnu a skončím u počasí. Jak jinak, vděčné a věčné téma..

Dopoledne jsem opět uklízela zahradu, měla bych spíš doma, ale když svítí sluníčko, ač trošku mrzne, nic mě doma neudrží. K potoku to mám kousek, tak jsem se zašla podívat, co je nového..

Není to krása? Sluníčko se opíralo do keřů a stromů a vůbec nebyla zima, ale ve stínu byla půda pěkně promrzlá.

Okolo jedné hodiny jsem nastoupila hlídací službu ve městě, snacha onemocněla, tak jsem se trošku věnovala prostřední vnučce Markétce. Do batohu jsem dala foťák, bonbónky, pití, čepici, rukavice a vyrazila jsem. Pěkně jsem promrzla už při cestě na zastávku a to mám cca 2 min. z domu. V autobuse jsem si nasadila čepici a byla jsem ráda, že ji mám.

A takhle nám bylo zima a bude hůř!

Jaru blíž

Přede dvěma dny, když jsem jela z města, přisedla jsem si v autobuse ke své známé, učitelce v mateřské školce. Povídaly jsme o všem možném, samozřejmě o dětech, jak je to dobře, že už není sníh, že mohou více na procházku atd. Ona mi řekla, že tak moc velkou radost nemá, protože po příchodu z venku musí všichni dospělí, kdo mají ruce, čistit polovině dětem boty od psích ... Na to není, co odpovědět, všichni víme, jak to chodí...

Když jsem od autobusu přicházela k naší chaloupce a oko mi padlo za plot, do naší předzahrádky, tak jsem se hluboce zastyděla a byla jsem ráda, že tudy nevede cesta z mateřské školky...

Zima byla dlouhá, sněhu hodně a jako vždy nejsou lidi!

Zatím to s tím počasím není u nás tak špatné, trošku přituhlo, ale sluníčko mírně vykukuje a protože sníh odtál už před týdnem a díky větru, trošku to obeschlo i na zahrádce. Kam oko dohlédne, plno práce a opět nejsou lidi!

Úkol č. 1 : Nedá se nic dělat. Náležitě jsem se vyzbrojila : gumové rukavice, igelitové pytlíky,

lopatka, kýbl, hrábě, koště. Šlo to rychle, vzpoměla jsem si nafilm o vojáku Čonkinovi, kde jeden člověk pálil kořalku z těchto ingrediencí kilo cukru a kilo .... To by bylo kořalky!

Ale volám hotovo, můžete nanovo!

A toto jsou ti pachatelé:

Seniorka Bobina

Seniorka Kikina

Takže kytičky už vám nic nebrání, už se můžete ukázat!

Zase jsme jaru blíž.

Rekapitulace posledních dní

Dnes jsem byla dotázána, cože to se mnou je, že už jsem dlouho nic nezveřejnila, jestli jsem se prý nepustila do jarního úklidu nebo jestli nejsem nemocná. Do jarního úklidu jsem se nepustila, protože jaksi nebyl čas a ani se mi nechce a nemocná jsem jen trošku, spíš zraněná, na obou palcích, později povím proč.

Víkend byl nádherný, sluníčko svítilo, travička se zelenala, už jsem zahlédla i včeličku, ale ta se určitě hned schovala, tato fotka je ze včerejška

A ještě jedna, kočičky jsem už měla, tak to je přídavek a modrá obloha navrch

Měla jsem u sebe nejstarší vnučku, byla po dlouhé nemoci, tak jsme z toho venku moc neměly.

Navíc jsme slavili narozeniny mé nevěsty, pekla jsem opět dort. Byl podobný jako ty předešlé, asi změním repertoár...

No a moji hoši se po mnoha a mnoha letech rozhodli vyzkoušet naši stále nedokončenou udírnu a pustili se do uzení

Kontrola produktů, ještě několik hodin a bude hotovo..

Uzení dopadlo výborně

Na dnešek jsem se moc těšila, protože jsem byla přihlášená do kurzu drátkování. Měli jsem se naučit drátkovat velikonoční vejce. Za úkol jsme měli přinést vyfouknutá 2-3 vejce. Raději jsem si přinesla kusů 6, pěkně v papírové přepravce pro 10 vajec. a udělala jsem dobře, protože mi v průběhu výuky 2 praskla. Přiznám se, že jsem si drátkování představovala trošku jednodušší. Drátek, ač tenký se motal, lámal a kroutil (není to nit). Nakonec jsem drátkování v potu tváře šťastně dokončila

To je důkaz. Kromě drátkovaného vejce jsem si domů přinesla 2 propíchnuté palce.

Myslím, že přes všechny nezdary a úrazy budu v drátkování pokračovat, uvidíme..

Paní, která nás vyučovala, nám přinesla ukázat svoje výrobky. Byly opravdu nádherné. Neodolala jsem a synovi, který má u turistů přezdívku Pavouk, jsem koupila dárek

Pavouček má těch nožiček jen 8, ostatní jsou stíny, drátkovcí fotky se nepovedly, omlouvám se.

A tento pavouček je pro Květu.