Kam chodím ráda

Tento článek jsem trošku s nadsázkou zařadila do rubriky cestování, přesto že místo, které jsem si oblíbila se nachází jen pár kilometrů od mého bydliště. Přes třicet let žiji v tomto kraji a teprve teď poznávám krásy, které mi leží téměř u nosu!

Není to kostel, ale část frýdeckého zámku, ke kterému se musí pěkně do kopečka..

K zámku je přístup buď ze zámeckého parku nebo z náměstí. V tom sněhu se mi podařilo vyfotit jen část z parku. Z věžičky na konci zámku je nádherný výhled, absolvovala jsem ho v prosinci při noční návštěvě zámku.

V parku jsou nádherné stromy, sníh už je pošlapaný, není to ono..

Krásný letitý strom, jakých je tu plno

Vchod ze zámku do parku, stejný strom, kterému říkám svatební, na zámku se totiž konají svatby a svatebčané se před ním fotí, pochopitelně že jindy než v zimě. Já jsem na tomto místě absolvovala 2 svatby svých dětí, mám nádherné fotky z dubna a června.

Toto je silnice k náměstí, také pěkně do kopečka..

Omlouvám se za kvalitu fotek, jsou foceny ve spěchu a to se nemá, chodím totiž pravidelně na zámek na přednášky, které se tu pro veřejnost mého věku pořádají. Objevuji nové náměty k focení, jak na zámku, tak v podzámčí a že jich je! Tak zase příště, ale už beze sněhu.

Utíká to

Včera tomu byl 1 rok, když se narodila moje třetí vnučka Eliška. Dnes jsme to v rodinném kruhu oslavili a nechyběl ani dort od babičky..

Jak je vidět, tak chutnal...

Fotek bylo hodně, ale raději neukážu, jak můj výtvor v tuto chvíli vypadal..

Dárek

Začátkem týdne jsem navštívila s manželem Baumax. Měli jsme v plánu nějaký nákup a chtěli jsme se také, jen tak v klidu, porozhlédnout, co tam mají pěkného. Samozřejmě kytičky! Manžel mi nabídl, ať si něco vyberu, prý bude Valentýn ... Toužebně díval na malý keřík s oranžovými kuličkami, snad to byla mandarinka, když jsem ho upozornila na cenu, tak se trošku zarazil. Ne, že by se mi mandarinka nelíbila, ale když byl tak velkorysý, tak jsem si vybrala podle vlastního gusta.

Podotýkám, že Valentýna neslavíme, ale proč nevyužít nabídky!

Jen ta kytka má tak dlouhý stonek, že jsem měla co dělat, abych ji vůbec vyfotila celou..

Ale dárek je to pěkný, mám hodného muže! Že bych mu to oplatila tou mandarinkou? Budu o tom uvažovat.

Knihy Ludmily Vaňkové

Nedávno jsem u Ivy zahlédla za vystavovanou soškou kupu knih od Ludmily Vaňkové (všimla si toho i Vlasta). A protože jsem zrovna dočetla její knihu Příběh mladšího bratra, chci zájemcům o historii naší země tuto autorku doporučit.

S Ludmilou Vaňkovou jsem se setkala poprvé před pár lety, kdy měla pravidelná vysílání v rozhlase, do té doby jsem ji neznala ani jsem od ní nic nečetla. Zaujala mě její vyprávění. Potom mi její knihy doporučila jedna kolegyně z práce a tak jsem si půjčila první knihu Král železný a zlatý. Kdo tu knihu četl, tak ví, jaký má formát. Přiznám, že jsem ji louskala dlouho, protože se nevešla ani do kabelky pro cesty vlakem a nebyla vhodná ani pro čtení na dobrou noc. Ale dočetla jsem ji a půjčila si další. Knihy se mi zalíbily. Historie mě začala zajímat. Při čtení se obklopím slovníky a encyklopediemi, srovnávám a zjišťuji, jaké mám ve svých znalostech mezery.

Dnes nechci doporučovat konkrétní knihu, ale autorku, protože některé z jejích knih, které jsem četla dříve, se mi líbily víc.

Minulý týden jsem zavítala po dlouhé době do antikvariátu a udělala jsem si radost, ať mám také nějakou vlastní doma. Jinak si je půjčuji v knihovně a musím říci, že je o ně veliký zájem.

Procházky

Včera i dnes bylo nádherné počasí a to mě vyhnalo ven s foťáčkem v kapse...

Včerejší obloha takhle vypadala asi všude

Toto je naše sjezdovka, ve skutečnosti je dost příkrá, bylo poledne a všední den, tak je celkem prázdná, ale lyžuje se tam až do 21. hodiny večerní

Tento snímek jsem nazvala Smrk - kohoutí stopa, dnes už je beze sněhu, ale včera ještě takto zajímavě vypadal

Náš kostelík a hřbitov, to už je dnešní focení

Poledne, nikde ani živáčka

Pohled na již zmíněnou sjezdovku, špičatý kopec v dáli je beskydský Ondřejník

Kříž, uprostřed pole, běžkařská stopa

Mraky, vlevo od lesa zakrývají nejvyšší vrchol Beskyd Lysou horu

Tak snad příště ...

Moje čekání na jaro

Po všech blogových kytičkových ukázkách jsem také podlehla a koupila si dnes v našem květinářství posla jara. Původně jsem chtěla jen jednoho, ale posuďte, kdo by šetřil!

Ony totiž ty načervenalé kytičky nádherně voní po fialkách. S tím jsem se ještě nesetkala.

No a aby toho jara nebylo málo, tak jsem neodolala a v LIDLU si koupila poslední, trošku opadanou orchidejku za poloviční cenu. No nekupte to!

Byla tam taková smutná opuštěná...

Na svou první orchidejku jsem neměla štěstí, doufám, že se o tuto bududu lépe starat.

Toto je můj úplně první letošní posel jara. Dnes už zůstaly jen ty listy.

A takhle se čeká na jaro

Snad se dočkáme....