Za kulturou

Za kulturou se od nás často jezdí až do Prahy a mnozí neví, nebo ví a nevěří, že opravdu kvalitní zážitky můžou získat téměř za humny. Národní divadlo moravskoslezské v Ostravě, kam už pár let dojíždím na předplatné má každou sezónu vždy co nabídnout. Však jeho umělci letos získali hned několik "Thálií". Pod tímto názvem jsou sloučena divadla dvě Divadlo Antonína Dvořáka a Divadlo Jiřího Myrona.

Divadel je v Ostravě samozřejmě víc, já jsem věrná těmto. Ale tak jsem se nechtěla rozepisovat. Chtěla jsem se podělit o zážitek z minulé soboty. Na programu byl balet Louskáček s hudbou Petra Iljiče Čajkovského. Nádherná vánoční scéna, překrásné kostýmy, úžasné provedení a Čajkovského hudba mne naladily na tu správnou předvánoční náladu a nejen mne. Už během představení jsem se těšila, jaký budu mít pro synovu rodinu krásný dárek, až jim koupím vstupenky na toto představení, protože to vnučky musí vidět! Jaké bylo zklamání, když jsem doma zjistila, že představení Louskáčka končí v lednu 2023 a do té doby je beznadějně vyprodáno.

Tady je malá upoutávka.

https://www.youtube.com/watch?v=qfvnP3cp7JQ

Krásný adventní čas, bez stresu a shonu a zajděte si někdy do divadla na nějakou klasiku, ta nikdy nezklame na rozdíl od  drsné moderny. Zažila jsem, když obecenstvo odcházelo uprostřed představení ve velkém.

Moje předvánoční korálkové tvoření

Vánoční čas je za dveřmi a všechny tvořilky jsou ve svém živlu, jak jsem se přesvědčila na tradičním setkání Ženského klubu, který vznikl díky blogerce Jitce ještě za časů "blogu.cz".  Setkání se konalo minulou sobotu v Kojetíně. 

Protože se v poslední době věnuji jenom korálkům a v našem korálkovém kurzu jsem získala nové inspirace, vybrala jsem si to, co mi nejvíc vyhovovalo a tady je malá ukázka.

Po dlouhé době jsem se pustila do korálkování a moc mne to baví. Jeden vzor a různé tvary korálků a každá hvězdička je jiná. Snad se budou obdarovaným líbit. 

Ještě malá ukázka letošního drátkování, ale tomu se už moc nevěnuji.

Fotky ze setkání Ženského klubu přiložím k příštímu článku, bylo se na co koukat, ale určitě už je zveřejnili jiní.

Přeji příjemné prožití dlouhých zimních večerů ať už s nějakým tím tvořeníčkem nebo s knížkou nebo jenom tak...

Podzimní Mariánské Lázně

S kamarádkou jsme prožily krásný minulý týden v Mariánských Lázních. Součástí pobytu byly procedury, relax, dobré jídlo a množství nachozených kilometrů po městě i okolních lesích, parcích a pramenech. Protože jsem hodně fotila, chtěla bych tímto přispět k Jaruščině podzimní výzvě.

Počasí bylo střídavé, několikrát jsme zmokly, ale to k podzimu patří. Zato jsme si užívaly sluníčka a krásných barev spadaného listí a překrásné místní architektury.

Pravoslavný kostel sv. Vladimíra na ulici Ruské v blízkosti našeho hotelu. Při minulé návštěvě Mariánek jsem si ho prohlédla i uvnitř. Je nádherný. Však tu narazíš buď na Rusa nebo na Němce. Rusové jsou starousedlíci a místním nijak nevadí. 

Miniatura kolonády z druhého snímku. Park Boheminium musí nutně navštívit každý návštěvník lázní. Najde tady  spoustu našich známých současných i historických staveb v miniaturním provedení.

Ještě Boheminium.

Významné osobnosti, listí je všude, převládá javor.

A zpátky k barvičkám !

Zpívající fontána. Každé 2 hodiny tady zažijete úžasné divadlo za doprovodu známé hudební skladby a večer navíc v barevném provedení.

Já jí říkám také Hapkova, protože Petr Hapka složil krásnou skladbu pro tuto fontánu. V její blízkosti se nachází mistrova busta a všichni se s ní fotí...

Kolonáda v noci.

Fontána v noci, úžasná podívaná.

A úžasná podívaná byla také ve dne, zvlášť když svítilo sluníčko. Tady je důkaz. V Mariánských lázních jsem byla před pár lety na poznávacím zájezdu po západních Čechách, tenkrát se mi tu moc líbilo a proto jsem si tento pobyt zvolila, přesto, že je to od mého bydliště hodně daleko. Všechno, včetně cesty, dopadlo nad očekávání dobře a já věřím, že se sem ještě někdy vrátím.

Malý výlet do Podkrkonoší

Přiznám se, že od začátku července jsem jako "v tranzu". Nevím, který je den, nevím, jaké je datum. Ale už se blýská na lepší časy ( doufám ). Je to tak, že na začátek července naplánovali mladší členové naší početné rodiny úžasné setkání u neteře na Hané. Přijelo příbuzenstvo z daleka i blízka a po roce i syn z Čech, který tu se ženou a synkem zůstal týden, vnoučka jsem si u nás nechala ještě 14 dnů a předminulý víkend jsem ho vlakem odvážela domů do Malých Svatoňovic. Měla jsem trošku obavy z cestování, cesta obnáší 5 přestupů, ale jela s námi ještě starší vnučka, nebylo žádné zpoždění a služby v RJ-žlutém vláčku se také dostaly na původní úroveň. Vyjeli jsme v pátek a vracely jsme se ( už jenom my holky ) v neděli. Na toulání po kraji dětství bratří Čapků jsme neměli moc času.

Vnučce, která v těchto končinách byla poprvé, jsem se snažila ukázat co nejvíce.

Na náměstíčku v Malých Svatoňovicích u parku je sousoší  Karla s konví a Josefa s malířským náčiním.

Otec bratří Čapků zde působil jako lékař, zde se také narodil Karel. V této budově sídlí mimo jiné Muzeum bratří Čapků.

Malé Svatoňovice jsou poutní místo. Hned vedle kostela najdete kapli, kde vyvěrá voda, kterou si lidé nabírají do nádob pro vlastní potřebu.

Nabíráme vodu

Vnitřní prostor kapličky

Navštívili jsme parčík, kde jsou umístěny různé tabule s povídáním o pejskovi a kočičce a možností si zahrát. Děti se tu doslova vyřádí. 

V Malých Svatoňovicích je ještě několik míst, která stojí za navštívení, ale já jsem se chtěla podívat do nedaleké Úpice na opravenou Dřevěnku o které často píše blogerka Hanka.

V budově je muzeum, kde nás paní průvodkyně seznámila se zajímavou historií objektu, provedla nás od sklepa po půdu a zodpověděla nám všechny naše dotazy, týkající se nejen Dřevěnky.

Můžete si zde prohlédnout velkou sbírku kočárků, pro děti i pro panenky.

Nakoukli jsme na půdu

Prohlédli jsme si krejčovskou dílnu

Světnice

Hostinec

Krásná stavba na úpickém náměstí. Začalo pršet, tak jsme pospíchali dál, ale určitě se vrátíme. Dozvěděli jsme se, že se z Malých Svatoňovic rodina Čapkova přestěhovala na čas do Úpice, kde měl doktor Čapek ordinaci a bratři se sestrou Helenou zde chodili do školy.

Tímto zdravím Hanku ( baví-mne-to ). Hani, projeli jsme městem, viděli jsme i vaše divadlo. Času bylo málo. Byli jsme ještě v Bohdašíně a v Červeném Kostelci. Pěkný kraj, moc se mi tu líbí a brzy se určitě vrátím.

Když jsem přijela domů, čekala mne kupa okurek na zavaření, ty musí být, k tomu dvě letní jabloně, které si nahradily loňskou pauzu a rajčata a zahrada....😎

Přeji vám krásné letní dny.

Luhačovice

To jsme se nedávno s kamarádkami sešly a řekly si, co kdybychom si udělaly výlet do Luhačovic?  Od nás to není zase až tak blízko a autobus tam i zpět jede jenom jednou za den. Takže  hrozilo i určité riziko, ale proč bychom ho nepostoupily my,  akční babičky!

Tak jsme vyjely a do lázní v pořádku dorazily. Byla celkem zima a mělo pršet.

Jurkovičův dům stojí na svém místě...

V kapli, nedaleko kolonády, jsme zapálily svíčku za ty, kteří už tu s námi nejsou a pročítaly jsme ceduličky, které napsaly děti...

Došly jsme k nejznámějšímu prameni Vincentka.

Kousek kolonády, všude prázdno.

Vždycky, když jsem v Luhačovicích, musím navštívit místní galerii, vybrala bych si...

Ještě pár fotek lázeňských domů.  Kdo viděl seriál Četníci z Luhačovic?

Společenský dům a suchá kašna. Lázeňská sezóna teprve začne. V těchto dnech proběhne "Otevírání pramenů".

Ještě jednou Jurkovič, jeho malebných staveb je tady hodně.

Kdo jednou toto místo navštíví, většinou se rád vrací. Jak vidno z fotek, bylo pošmourno, ale nezapršelo, což jsme uvítaly.

V této budově sídlí cukrárna s čokoládovnou, samozřejmě jsme ji navštívily a něco málo utratily, stálo to za to. Nezapomněly jsme také na lázeňské oplatky...

Užily jsme si to, i ten jediný zpáteční autobus jsme stihly. Tak zase někdy příště a za lepšího počasí.