Tento týden máme u nás jarní prázdniny a od pondělí to tady vypadalo opravdu velmi jarně. V pondělí jsme s kamarádkou vzaly moje dvě vnučky a odjely kousek za humna do přírody. Na cestu jsem se připravovala velmi důkladně, nabila jsem si mobil, potom i foťák. Do termosky jsem nalila vařící čaj a do batohu přidala vydatnou svačinu. Sluníčko svítilo, jako v dubnu, ptáčci zpívali a srdíčko se tetelilo blahem. Cestou autobusem jsem se těšila, jaké pořídím krásné fotky. Na konečné jsem naaranžovala vnučky k prvnímu snímku, ale ouvej! Foťák nefotil ! Nejprve jsem se vyděsila, ale pak jsem vnučkám, které se velmi rády fotí, sdělila že tentokrát fotky nebudou, protože roztržitá babička nechala baterii doma na stole. No stane se...
Pak jsem ale dala za pravdu jiné kamarádce, která říká, že od jisté doby nefotí a přírody si o to víc užívá.
Jak jsem řekla, bylo nádherné počasí, viděli jsme pár včeliček, jednoho žluťáska, v jedné zahradě jsme zahlédly kola sněženek, pár talovínů a macešky.
Dnes se počasí změnilo, ale to "jaro" ve mně zůstalo. Myslím, že to mám jako ti ptáčci, kteří ještě za tmy začnou zpívat a končí opět za tmy
.
.
Tak vypadá náš starý lýkovec. Také na naší zahradě jsem dnes objevila první sněženky. Pro mne jaro už začalo...
Žádné komentáře:
Okomentovat