Léto přišlo trochu dřív

Léto nám letos přišlo dřív. Máme za sebou pořádné pařáky a na zahrádce to žije! Všechno je to na mne moc rychlé. Sotva si nafotím nějakou kytičku, už odkvétá a než ji stačím zveřejnit, není to pravda.

Moje oblíbené zátiší s prastarým džbánkem. Zahrada plná kopretin je dávno pokosená a trávník vyprahlý od sluníčka.

Vaigelie a azalky, kde je jejich květům konec! Ještě minulý týden zdobily zahradu.

Trvalky vydrží déle

Pítko pro ptáčky z vydlabaného stromu, které někdo vyhodil.

Moje chlouba, růže "Helenka". Opravdu se pod tímto názvem prodává. Nádherně voní a kvete celé léto.

Další moje chlouba ! Jahody jsem nepěstovala minimálně 10 let. Vloni jsem přemluvila manžela, aby mi vyrobil vyvýšený záhon a hned na podzim jsem si ho osázela jahodami. Úrodu na záhonu jsem nevyfotila, ale je bohatá, přebohatá. Vyvýšené záhony se stávají hitem. Myslím, že se jejich části dostanou i koupit. Po každoročním boji s hlodavci, se slimáky a s bolavými zády po neustálém ohýbání, vřele doporučuji.

Levandule je tu také o něco dřív. Nádherně voní. Hned jsem si musela zopakovat pletení levandulové paličky. Zadařilo se. Už se chystám na další voňavé věcičky.

Mám toto období ráda i když horka v posledních letech moc nemusím, ale od toho máme naši letitou chaloupku, kde je i v těch nejparnějších dnech chládeček.

Užívejme si léta, za chvíli bude pryč.....

Po Zlínsku

Minulý týden jsem se zúčastnila již dlouho plánovaného zájezdu na Lešnou, do místa mých školních výletů. Tentokrát se výlet uskutečnil ve společnosti seniorů, ale občas jsem si připadala, jako za starých časů, protože i dědečkové dovedou občas pozlobit a vyrušovat.

Navštívili jsme krásný zámek, tam jsem opravdu nebyla snad 50 let a byla jsem mile překvapená. Milá paní průvodkyně nám dovolila fotit všude a všechno a bez poplatku! Další příjemná věc byla, že nám nenutili žádné posouvací pantofle, které nemám ráda.

Lešná není jenom zámek. Bývalý majitel u zámku kdysi založil také zoologickou zahradu, která je dnes velmi navštěvovaná pod názvem ZOO Zlín. Město Zlín je nyní jeho majitelem. ZOO jsem také navštěvovala, když jsem před pár lety několikrát pobývala v Luhačovicích, ale stále je tu k vidění něco nového.

Všimněte si nádherných květů klívií, vysazených podél celého pavilónu slonů a hromady "vonících" výkalů vpravo dole. Všechno to tady žije ve vzájemné symbióze.

Naše putování jsme ukončili ve Vizovicích na exkurzi a prohlídce muzea u Rudolfa Jelínka, kde jsme si ověřili, zda také naše domácí destiláty procházejí tím správným výrobním procesem a dozvěděli jsme se mnoho zajímavého z historie továrny.

Mne nejvíc zaujal postup výroby "košer" destilátů pro židovskou obec. Ty putují za přísného dohledu rabína až do Ameriky.

Tak to byl jeden rušný den minulého týdne. Měli jsme obrovské štěstí, protože zatímco téměř po celé naší vlasti pršelo, na Zlínsku začalo až odpoledne.

Zahřeje to u srdíčka

Nedávno jsem se zúčastnila přehrávky dětí houslové třídy jedné hudební školy v našem okresním městě. Samozřejmě, že jsem se šla především podívat na svou vnučku, která na koncertu také vystoupila. Vnučce je deset let a hraje čtvrtým rokem na housle. Nejprve to byla přípravka a teď absolvuje třetí ročník. Housle si vybrala sama a já jsem jí moc fandila a stále fandím, protože tuto muziku mám ráda v jakékoliv podobě.

Je pravda, že jsem také v jejím věku několik let hrála na stejný nástroj, ale tenkrát to bylo pro mne spíš utrpení než potěšení a tak jsem nemusela rodiče ani dlouho prosit, aby mne ho zbavili. Nebylo to jenom ve mně, ale v učiteli, který byl tenkrát pro mne hodně starý, mrzutý a protivný a učivo nezáživné, žádná veselá písnička pro radost, nic.

Vnučka měla obrovské štěstí. Její paní učitelka je mladá, veselá a plná elánu. Snad je tomu tak i v ostatních třídách. Také osnovy jsou určitě záživnější než "za starých časů". Samozřejmě, že bez pravidelného cvičení to nejde a pro děti to není moc atraktivní. Když ale potom, v potu tváře, dohrají tu svoji skladbičku, paní učitelka je vezme kolem ramen a spolu se pak uklánějí tleskajícímu publiku, vidí, že za tu dřinu to stálo a "zaječí úmysly" se opět o rok odkládají.

Mezi účinkujícími byli ti úplně nejmenší s miniaturními housličkami, kteří jenom "odbrnkávali" rytmus, trémisté, kterým to moc nevyšlo, průměrní žáčci a také ti, jejichž hraní publikum dovedlo až k slzám.

Měla jsem moc příjemný pocit, když jsem viděla všechny ty svátečně oblečené děti, které byly šťastné, že to mají za sebou a my ostatní jsme měli radost, že dokážou něco víc než mačkat klávesy chytrého telefonu. Holčičky většinou dostaly od příbuzných a známých kytičku a kluci zase něco sladkého na zub. Bylo o moc milé.

Velikonoční přání

Všem mým blogovým kamarádům i náhodným návštěvníkům přeji pohodové velikonoční svátky, hodně sluníčka a klidu. Tentokrát jsou Velikonoce opravdu rozkvetlé a barevné, tak si je užijme.

Z naší zahrady

Zanedbávám blog, zanedbávám foťák, nestíhám. Pak, že senioři mají času nazbyt, to možná bejvávalo. Dnes je tomu jinak. Zahrada volá, Velikonoce se blíží a blíží se také návštěva mého vnoučka z Čech, kterého jsem neviděla půl roku. Navíc se kupí jedna akce za druhou, ty jsem musela většinou oželet.

Tak aspoň přikládám pár snímků z naší zahrádky, které je mi dnes líto, protože počasí u nás nestojí za nic a dokonce nám popadával sníh.

Naše skorá třešeň

Broskev

Zlatice už odkvétá

Čemeřice už mají to nejkrásnější také za sebou

Něžné kvítky barvínku

Než rozkvetou muškáty...

Přeji vám pohodový víkend i když nevím, nevím s tím dnešním sněhem. Určitě ale někdy bude líp.

Až budete v Beskydech...

Minulý týden jsme s kamarádkami zajely vláčkem do Ostravice. Odtud je jenom skok do Beskyd. My jsme ale zvolily nenáročnou cestu, která začala přímo v centru obce.

Jmenuje se to tam Ráj dřevěných soch a je opravdu na co koukat.

Na vrátnici sedí Baba Jaga

Baba Jaga zezadu

Za vrátnicí se nachází pokladna ( vstupné dobrovolné ). Pepíně nikdo neodolá.

Tento překrásný betlém je umístěný o Vánocích před bránou.

Je tu plno pohádkových postaviček

Je tu také hodně zvířátek a ptáčků.

Autor si uskutečnil svůj sen a my jsme se s holkami nádherně pobavily.

Ostravicí protéká řeka Ostravice s překrásnými peřejemi, za kterými jsme se potom vydaly. Zastavily jsme se u srubu Petra Bezruče, ve kterém básník přebýval. Z Ostravice se dostaneme strmou cestou po červené značce na Lysou horu a také na jiné kopečky našich Beskyd. O tom ale až nekdy jindy.

Mějte se krásně a neseďte doma. Jaro je tu.