Klubíčka a háček

Za dlouhých zimních večerů je velmi příjemné sednout si někde v teple, do koutku pod lampu k pěkné knížce nebo k nějaké jiné činnosti, která nám přináší radost. Jak jsem se zmínila v předešlém článku, drátek jsem uložila hluboko na dno skříně a tentokrát jsem oprášila háček.

Pod stromečkem našla tuto knížku a rozhodla jsem, že se pustím do kloboučku, na který je v knížce návod. Začala jsem správně, ale protože na návody moc nejsem, tak se nakonec z apartního kloboučku vyklubal baret, sice mnohokrát páraný, ale nakonec zdárně dokončený.

Háčkování pokrývky hlavy bylo spíš dobrodružství, protože jsem od začátku věděla, že to klobouček nebude, ale co z toho vznikne, to jsem nevěděla do posledního očka...

Zábavnější a jednodušší bylo dokončování dalších podkafíček, které jsem háčkovala už na začátku podzimu.

Barevné čtverečky jsou můj mnohem starší kostlivec. Tvořila jsem je ještě v parném létě a moc mne to bavilo.

Dlouho jsem dumala, co s nimi. Momentálně se na TOM pracuje a už to není tak zábavné a až TO bude hotové a bude to trošku k světu, tak se možná pochlubím.

Přeji vám příjemný víkend, někde možná hodně zasněžený, my jsme zatím v očekávání...

Když dlouho neprší - Olešná

V pátek se poprvé v novém roce sešel náš dámský turistický spolek. Tentokrát jsme se rozhodly jít podívat na přehradu Olešnou, která je dlouhodobým suchem skoro prázdná. Já se na přehradu dívám z okna, takže žádná veliká cesta to nebyla, ale přidaly jsme si ještě pár kilometrů, abychom nevyšly ze cviku...

Olešná je vodní nádrž, sloužící k rekreačním účelům pro město Frýdek-Místek a okolí, pitnou vodu naštěstí bereme odjinud, ale i tam to není ideální.

Je to smutný pohled. Suchou nohou je možné projít téměř doprostřed nádrže. Naštěstí byl mrazík, tak jsme se nebrodily v blátě. Na dně jsme našly spoustu skořápek škeblí a staré pařezy, které zůstaly pod vodou a za padesát let nezměnily svůj vzhled.

Pro srovnání přikládám pár starších fotek - v pozadí je hráz a město

Ten sám pohled v zimě

To bylo včera a dnes ? Že by se blýskalo na lepší časy? Ráno jsem se probudila do bílého. To ale ještě nic neznamená. Přeji vám pohodový víkend někde v teplíčku.

O lenosti, jejím překonávání a zlatých českých ručičkách

Zdravím vás všechny v novém roce! Konečně začínám svůj "První letošní..." Ne, že bych po Vánocích nezačala psát, stalo se tak dokonce několikrát a všechno skončilo v "Rozepsaných". Jsem totiž Rak a ti prý bývají nerozhodní, v mém případě to platí dvojnásobně a rodina mi to vytýká.

Svátky proběhly v pohodě, ale jsme přece jenom velká rodina a než se všichni navštívíme, jsou tu Velikonoce! Poslední zlatíčka jsem vyprovodila minulý týden. Po tom všem si člověk musí vyčistit hlavu, odpočinout si a trochu zalenošit.

Nejlépe se mi odpočívá se sněhuláky . Nemusí se zrovna spát, ale může se třeba číst. Pár pěkných knížek jsem v poslední době přečetla. Také jsem narychlo dokončila poslední vánoční zvoneček, ten dlužím jedné kamarádce. Z posledního kousku barevného drátku jsem vyrobila malinkatý zvoneček velikosti náprstku. Tím jsem s drátkováním na nějakou dobu skončila a "vercajk" jsem schovala hodně hluboko do skříně.

Pod stromečkem jsem našla tyto tři knížky :

Krásné inspirace. Všechny tři techniky jsem vyzkoušela už dřív. Momentálně jsem se pustila do háčkování, tak uvidíme, co z toho bude...

A teď k těm zlatým ručičkám! Ty patří mé kamarádce Hele. Posuďte sami.

Tento přívěsek jsem dostala v srpnu, kdy jsme oslavily náš společný svátek. Nádherné ornamenty, včetně očka na zavěšení, jsou vyšité z miniaturních perliček. Fotka není moc kvalitní, ale i tak je co obdivovat.

Těsně před Vánocemi jsme si s kamarádkami udělaly výšlap po okolí s výměnou dárků a občerstvením v přírodě. Zde se opět Hela "předvedla". Každá z nás dostala miniaturní taštičku, vyrobenou technikou pergamano a v taštičce byl ještě dárek.

Tentokrát to byl modrý korálkový přívěsek. Hela je moc šikovná a já jsem tu musela její práce ukázat.

Nakonec ještě jeden pozdrav, který jsem vloni už nestačila poslat. Měli jsme těch měsíčků plný záhon. Příroda se zbláznila, ale kytek není nikdy dost.

Mějte se krásně.

Všechno nejlepší v novém roce!

Moc bych si přála, aby ten čas letěl pomaleji, aby nikdo na světě nebyl sám, abychom měli hodně dobrých lidí kolem sebe, aby se nám počasí vrátilo do normálu, aby dětem nenarostly velké palce od nepřetržitého mačkání těch různých telefonů, tabletů atd. Aby byly více vidět venku, ne jenom, když jdou do školy nebo ze školy. Jejich rodičům bych přála, aby dovedli spolu překonat i ty největší potíže a problémy a neházeli hned flintu do žita. No a nám dříve narozeným bych přála hlavně to zdraví, nadhled nad věcí a úsměv na rtech i když zrovna bolí celé tělo a někdy i duše. Vězte, že je kolem vás plno spřízněných duší, stačí se jenom rozhlédnout .

Krásné Vánoce

Dlouho jsem váhala a prohlížela svůj archív tam a zpět. Nakonec jsem zavrhla tradiční bílou a zvolila, podle pravdy, čerstvě zelenou. Snímek je pořízený před pár dny na jednom dámském vandru. Tak se dá také strávit čas předvánoční v klidu a pohodě...

Mějte se krásně a užívejte Vánoce se svými blízkými.

Vánoční drátkování

Po delším čase jsem se vrátila k drátku. Blíží se Vánoce a já chci alespoň malým dárkem obdarovat své kamarády a známé. Původně jsem chtěla vytvořit něco jinou technikou, ale nemám momentálně dost času a trpělivosti, snad až po svátcích.

Zvonečky jsem alespoň ozdobila korálky. Je to mnohem pracnější, ale jde to.

Podotýkám, že moje výtvory vypadají ve skutečnosti mnohel lépe, on se ten drátek špatně fotí...

Snad zvonečky udělají radost.

Adventní věnce a drátované zvonečky, to je zatím moje jediná příprava na Vánoce. Minulý týden jsme měli doma velkou oslavu, kterou předcházelo velké chystání a organizování. Bylo to náročné. Od pondělka beru antibiotika a léčím se a lenoším...

Tak ať nedopadnete, jako já!