Dobít baterky

Když je člověk v domácím vězení třetí týden, začne na něho padat depka. První dva týdny mi to ani nevadilo, protože jsem byla nemocná a také počasí bylo všelijaké. Jak ale vysvitlo sluníčko, musela jsem ven. Mám tu výhodu, že naše zahrada navazuje na sousedovic louku, po které se dá dojít k potoku a podél něho do takového malého lesíka a to většinou bez střetu s dalším člověkem.

Pojďte se projít se mnou. Les se probouzí. Je ještě takový neuklizený, ale už se to tam pomalu zelená a nesměle kvete. Z listí vykukují sasanky a petrklíče, těch je letos málo.

Tentokrát jsem s sebou vzala vnučky, které několikrát za týden hlídám. Ani jsem si nevšimla, že mi do vody házely kamínky.

Les mám ráda v každém ročním období a ty baterky tam opravdu dobiju.

Nebyl by to český človíček, aby si z lesa neodnesl alespoň klacík nebo kamínek nebo MEDVÍDKA !

Medvědímu česneku tak říká moje kamarádka. Měla jsem obavy, že přijdu pozdě, protože medvídek se objevil už před měsícem, ale byla jsem mile překvapená, že na mne počkal...

Na chlebu s máslem je vynikající!

Ještě lepší je pesto. Listy posekám sekáčkem, směs dám do nádoby, osolím, přiliju trochu oleje a tyčovým mixérem vše důkladně rozmělním. Ve skleničkách uskladním do ledničky, kde ale nevydrží dlouho.

Snad jste se se mnou aspoň trošku potěšili touto malou procházkou.

Držte se!

Jaro, první jarní sníh, koronavirus a já

Tak jsme se dočkali. Máme tu jaro, kterého si ale nemůžeme užít tak, jak bychom chtěli. Jsme zavření doma a poctivě dodržujeme karanténu, zvláště my dříve narození.

Zpočátku týdne jsme měli velký problém. Došly nám léky. Manželovi hlavně inzulín a já jsem nutně potřebovala antibiotika. Naštěstí jsme během krátké doby všechno vytelefonovali a díky E receptům jsme zase v klidu. Tak si říkám, jak by to všechno probíhalo třeba před třiceti lety ?

Naše hodné děti nám obstarávají nákupy a jiné potřebné věci a my jsme jim za to moc vděční. Také náš obecní úřad nám zajistil všemožné služby i jemu patří dík.

Moji synové-dvojčata oslavili začátkem března toto kulaté výročí. Jeden syn žije v Čechách, s tím jsme to oslavili už v lednu. S druhým jsme plánovali velkou oslavu na minulou sobotu. Bohužel okolnosti tomu nedovolili a tak proběhlo předávání darů, včetně mého dortu a gratulace, u nás v předsíni s rouškami a s předepsaným odstupem "na vidle", jak říká moje snacha.

A nastalo velké rouškování : "Šije celá země". Zpočátku jsem vytáhla odněkud pár jednorázových roušek, ale hrdost bývalé amatérské švadleny mi nedala, abych nevytáhla stroj, látky a nepokusila se také něco pro rodinu spíchnout.

Moje snacha při svém zaměstnání ušila už přes stovku roušek. Já mám velký problém. Jsem ze staré školy a se vším si moc hraji, desetkrát to obrátím a přeměřím. Lepší už to nebude a moje dílo bude stačit jenom pro naši potřebu doma.

Abych pravdu řekla, vůbec se nenudím a dny mi utíkají. Ani vlastně nevím kterého dnes je... Denně vařím, občas něco upeču. Zpočátku týdne mi nebylo moc dobře, takže jsem část dne prospala. Díky lékům je to už lepší.

Také hodně čtu. Tuto knihu už mám dávno přečtenou. Moc se mi líbila a vřele doporučuji. Děj se odehrává ve Francii za druhé světové války.

No a teď k tomu sněhu

Mám velikou výhodu, že můžu na zahradu, která je velká a můj pobyt je od případného styku ze sousedem více než "na vidle". Dnes ráno jsem se vydala zasadit do skleníku salát, který už na to několik dnů čekal.

Zima byla sice veliká, přesně tak, jak nám to slibovali, ale po cestě jsem se mohla kochat třeba barvínkem.

Tak to u nás vypadá právě teď ...

Přeji všem pevné nervy a také zdraví. Karantény se dá využít ve prospěch něčeho pozitivního. Hlavně nepropadat panice a také "ponorce" !

Narcisky jsou pro vás. Opatrujte se!

Korálky

Dlouho jsem neukázala něco ze svého tvoření. Moc toho není, ale něco přece.

Od loňska navštěvuji kurz korálkování paní Olinky. Je to úžasná osůbka, která by za korálky obětovala život.😊 Pár věcí jsem vloni na svém blogu předvedla, mnoho věcí leží v krabičce a čeká na dokončení. To je moje stará bolest, ale tentokrát jsem vyrobila a dokončila soupravu náhrdelníku s náramkem.

Je to jednoduchá technika, ale stejně jsem musela překonat hodně úskalí. Nakonec jsem dospěla ke zdárnému cíli, což mne těší.

Není dne, abych neprošla zahrádku a nepokochala se tím, co nám zatím příroda nabízí. Protože je dnes 8. březen, posílám tento kvítek čemeřice všem děvčatům, která na mé stránky zavítají....

Všem přeji sluníčkové předjarní dny, prožité ve zdraví a pohodě!

Únor bílý ?

Posílám pár únorových fotek z naší zahrádky. Pravda, únor je letos u nás bílý jenom občas a pouze na krátkou dobu. Jinak je spíš zelený.

To je naše vrba, jak vidíte jsme připraveni i na Velikonoce. Když k nám minulý týden přišel pán zrevidovat plynový kotel, velmi se podivil, jak jsme pilní. Není to ovšem tak. Vajíčka tam visí od loňských Velikonoc. Než jsem je stačila odstranit, zarostla listím a nějak nebyla vidět. Když se na podzim opět objevila, doufala jsem, že je pokryje sníh a pak už mi to bylo jedno. No co, někdo schovává vánoční stromeček i s ozdobami...

Tak kdy nám to jede?

Nakonec malý dárek pro milovníky sněhu. Zasněžené fotky jsou z loňského ledna, kdy jsem se jela podívat do Beskyd na Pustevny na ledové sochy. Ty první dvě jsem už na blogu ukázala, ale tu poslední ne. Nevěděla jsem, jestli bude moje kamarádka, zachycená v podivné poloze u zastávky autobusu, souhlasit. Mezi známými měla fotka obrovský úspěch. Není to fotomontáž, to byla jenom vloni příroda štědřejší.

Přeji vám pohodové dny se sněhem i bez něho. Pro sebe už jenom se sluníčkem.

Saturnin a Saturnin

Kniha Saturnin od Zdeňka Jirotky patří mezi moje NEJ. Můžu říct, že s menší pomocí bych ji odříkala i zpaměti. Její filmová podoba nebyla zpočátku podle mých představ. Jako tetu Kateřinu jsem si představovala Helenu Růžičkovou, ale myslím, že Jana Synková ji zahrála báječně, stejně tak i ostatní herci.

Toto je můj miláček z roku 1970 ( deváté vydání ). Jak je vidět, kniha je patřičně ošoupaná, obal potrhaný a stránky jsou nádherně zažloutlé.

Když vyšla kniha Saturnin se vrací, kterou napsal Miroslav Macek, byla jsem uražená, že si někdo dovolil "lézt panu Jirotkovi do zelí"!

Nedávno jsem na tuto knihu narazila v knihovně a zvědavost mi nedala. Paní knihovnice mi sdělila, že se lidem kniha líbí, tak jsem si ji půjčila.

Předmluva praví, že nápad napsat pokračování Saturnina nevznikl v hlavě pana doktora Macka, ale v jistém nakladatelství, které za souhlasu dědiců pana Jirotky vyhlásilo konkurz na autora a pan doktor Macek se stal tím vyvoleným.

Kniha vyšla v roce 2017 na počest 75. výročí prvního vydání Jirotkova Saturnina.

Nová kniha je vlastně pokračováním příběhů stejných postav, doplněných o nového strýce Františka, za kterého se během roku provdala teta Kateřina. Hrdinové se scházejí opět po roce v dědečkově sídle a prožívají spolu rozmanité veselé příhody. Je napsána stejným jazykem. Přísloví tety Kateřiny zanikají v "hláškách" strýce Františka. Pan doktor Macek se opravdu snažil, ale...

Vážený čtenář ať posoudí sám.

Letos poprvé

Stále si slibuji, že se budu svému blogu věnovat čatěji, ale nedaří se mi to. Teprve včera jsem odstrojila vánoční stromeček. Zachovala jsem ho pro svého vnoučka, který mne po půl roce přijel navštívit a vyzvednout si dárečky, které tam zbyly. Ještě že je náš letitý stomeček umělý, jinak by to nebylo možné. Je umělý, přesto nám začal opadávat. Nic není věčné. Užili jsme si ten týden, jak se jen dalo. Vnouček je velmi čiperný předškolák a já jsem se nestačila divit nad jeho nápady a průpovídkami. Přestože je to už velký chlap, rád se mazlí. Když mne přišel obejmout, řekla jsem mu, jestli ví, že se také objímají stromy, ze kterých údajně lidé čerpají energii. Krátce na to se ozvalo z vedlejší místnosti podetřelé cinkání. Když jsem se ho zeptala, co tam dělá, oznámil mi, že objímá vánoční stromeček... Těch zážitků bylo ještě hodně. Momentálně už je u nás klid. Tolik k Vánocům.

Vlastně chci ještě ukázat jeden netradiční vánoční dárek. Pod stromečkem byl velký balík se sadbou hlívy ústřičné, zatím se nám daří.

Když jsme u toho zdravíčka, které si při každé příležitosti přejeme. Co takhle dát si zelí? Vlastnoručně natlačené a moc dobré. Musím se pochválit!

Včera nám napadlo trochu sněhu, ale už je skoro pryč. Zato ovzduší se hodně zhoršilo. Začátkem ledna až téměř do minulého týdne bylo příjemně, někdy i slunečno. S kamarádkami jsme opět vyrazily do přírody. Obloha byla modrá a Lysá hora kouřila...

Putování jsme ukončily v BRCu ( Beskydské rehabilitační centrum ) na Čeladné. To jsou malé lázně na nemoci pohybového ústrojí, dnes už celkem známé.

Vlastně v nedaleké hospodě Skalka...

Ač vládne měsíc leden, mladé kopřivy připomínají březen. Budeme si muset zvyknout, ale už se stejně těším na jaro...