Zahřeje to u srdíčka

Nedávno jsem se zúčastnila přehrávky dětí houslové třídy jedné hudební školy v našem okresním městě. Samozřejmě, že jsem se šla především podívat na svou vnučku, která na koncertu také vystoupila. Vnučce je deset let a hraje čtvrtým rokem na housle. Nejprve to byla přípravka a teď absolvuje třetí ročník. Housle si vybrala sama a já jsem jí moc fandila a stále fandím, protože tuto muziku mám ráda v jakékoliv podobě.

Je pravda, že jsem také v jejím věku několik let hrála na stejný nástroj, ale tenkrát to bylo pro mne spíš utrpení než potěšení a tak jsem nemusela rodiče ani dlouho prosit, aby mne ho zbavili. Nebylo to jenom ve mně, ale v učiteli, který byl tenkrát pro mne hodně starý, mrzutý a protivný a učivo nezáživné, žádná veselá písnička pro radost, nic.

Vnučka měla obrovské štěstí. Její paní učitelka je mladá, veselá a plná elánu. Snad je tomu tak i v ostatních třídách. Také osnovy jsou určitě záživnější než "za starých časů". Samozřejmě, že bez pravidelného cvičení to nejde a pro děti to není moc atraktivní. Když ale potom, v potu tváře, dohrají tu svoji skladbičku, paní učitelka je vezme kolem ramen a spolu se pak uklánějí tleskajícímu publiku, vidí, že za tu dřinu to stálo a "zaječí úmysly" se opět o rok odkládají.

Mezi účinkujícími byli ti úplně nejmenší s miniaturními housličkami, kteří jenom "odbrnkávali" rytmus, trémisté, kterým to moc nevyšlo, průměrní žáčci a také ti, jejichž hraní publikum dovedlo až k slzám.

Měla jsem moc příjemný pocit, když jsem viděla všechny ty svátečně oblečené děti, které byly šťastné, že to mají za sebou a my ostatní jsme měli radost, že dokážou něco víc než mačkat klávesy chytrého telefonu. Holčičky většinou dostaly od příbuzných a známých kytičku a kluci zase něco sladkého na zub. Bylo o moc milé.

Velikonoční přání

Všem mým blogovým kamarádům i náhodným návštěvníkům přeji pohodové velikonoční svátky, hodně sluníčka a klidu. Tentokrát jsou Velikonoce opravdu rozkvetlé a barevné, tak si je užijme.

Z naší zahrady

Zanedbávám blog, zanedbávám foťák, nestíhám. Pak, že senioři mají času nazbyt, to možná bejvávalo. Dnes je tomu jinak. Zahrada volá, Velikonoce se blíží a blíží se také návštěva mého vnoučka z Čech, kterého jsem neviděla půl roku. Navíc se kupí jedna akce za druhou, ty jsem musela většinou oželet.

Tak aspoň přikládám pár snímků z naší zahrádky, které je mi dnes líto, protože počasí u nás nestojí za nic a dokonce nám popadával sníh.

Naše skorá třešeň

Broskev

Zlatice už odkvétá

Čemeřice už mají to nejkrásnější také za sebou

Něžné kvítky barvínku

Než rozkvetou muškáty...

Přeji vám pohodový víkend i když nevím, nevím s tím dnešním sněhem. Určitě ale někdy bude líp.

Až budete v Beskydech...

Minulý týden jsme s kamarádkami zajely vláčkem do Ostravice. Odtud je jenom skok do Beskyd. My jsme ale zvolily nenáročnou cestu, která začala přímo v centru obce.

Jmenuje se to tam Ráj dřevěných soch a je opravdu na co koukat.

Na vrátnici sedí Baba Jaga

Baba Jaga zezadu

Za vrátnicí se nachází pokladna ( vstupné dobrovolné ). Pepíně nikdo neodolá.

Tento překrásný betlém je umístěný o Vánocích před bránou.

Je tu plno pohádkových postaviček

Je tu také hodně zvířátek a ptáčků.

Autor si uskutečnil svůj sen a my jsme se s holkami nádherně pobavily.

Ostravicí protéká řeka Ostravice s překrásnými peřejemi, za kterými jsme se potom vydaly. Zastavily jsme se u srubu Petra Bezruče, ve kterém básník přebýval. Z Ostravice se dostaneme strmou cestou po červené značce na Lysou horu a také na jiné kopečky našich Beskyd. O tom ale až nekdy jindy.

Mějte se krásně a neseďte doma. Jaro je tu.

Kdo si hraje...

Jak jsem už párkrát na svém blogu psala, navštěvuji jedno vzdělávací zařízení v našem okresním městě a to už skoro devět let. Není to žádná univerzita třetího věku. Každé dva týdny máme přednášku na určité téma, jako je historie, příroda, cestování, hudba atd. Tady jsem si také našla kamarádky, se kterými jsme založily náš dívčí turistický spolek. Tady navštěvuji hodiny angličtiny. Čas od času se podaří zajistit nějakou tvořilku, která nás naučí různé techniky ručních prací. Naučila jsem se tu drátkovat, pergamano nebo pletení z papíru atd.

Tentokrát nám připravili kurz korálkování, ten vede úžasná paní, pro kterou jsou korálky všechno.

Jako první jsme vyráběli srdíčko

Motýlci

Povánoční andělíček

Náramky na pružince

Motýlkový náramek

Svícen

Původně jsem myslela, že absolvuji jenom pár kurzíků, ale když ta naše korálková paní vysype na stůl všechny svoje blýskavé poklady, nedá mi to a jdu dál. No prostě ženská!

Jako na jaře

Tento týden máme u nás jarní prázdniny a od pondělí to tady vypadalo opravdu velmi jarně. V pondělí jsme s kamarádkou vzaly moje dvě vnučky a odjely kousek za humna do přírody. Na cestu jsem se připravovala velmi důkladně, nabila jsem si mobil, potom i foťák. Do termosky jsem nalila vařící čaj a do batohu přidala vydatnou svačinu. Sluníčko svítilo, jako v dubnu, ptáčci zpívali a srdíčko se tetelilo blahem. Cestou autobusem jsem se těšila, jaké pořídím krásné fotky. Na konečné jsem naaranžovala vnučky k prvnímu snímku, ale ouvej! Foťák nefotil ! Nejprve jsem se vyděsila, ale pak jsem vnučkám, které se velmi rády fotí, sdělila že tentokrát fotky nebudou, protože roztržitá babička nechala baterii doma na stole. No stane se...

Pak jsem ale dala za pravdu jiné kamarádce, která říká, že od jisté doby nefotí a přírody si o to víc užívá.

Jak jsem řekla, bylo nádherné počasí, viděli jsme pár včeliček, jednoho žluťáska, v jedné zahradě jsme zahlédly kola sněženek, pár talovínů a macešky.

Dnes se počasí změnilo, ale to "jaro" ve mně zůstalo. Myslím, že to mám jako ti ptáčci, kteří ještě za tmy začnou zpívat a končí opět za tmy.

Tak vypadá náš starý lýkovec. Také na naší zahradě jsem dnes objevila první sněženky. Pro mne jaro už začalo...